ARTES

Umělecké sdružení

Alternativní umění - zamyšlení Václava Junka

  

Co je alternativní umění a jak je to s ním teď

Pamatuji se velmi dobře, jak už před časem na tuto otázku odpověděl jistému redaktorovi dnes už bohužel nežijící velký český herec Luděk Munzar rovněž dotazem: A vy byste si sedl do letadla, řízeného alternativním pilotem?

Stalo se tak v rámci jedné z televizních debat, stále tak běžných, ale především v době, kdy byli on a paní Jana Hlaváčová odcházeni z řad činohry Národního divadla. Podle všeho právě proto, že se s vědomím vlastní umělecké poctivosti jednoduše nedokázali sžít s tamními nově nastolovanými poměry. Mezilidskými, avšak především těmi, co zde byly zaváděny v oblasti umění.

Aby bylo jasno: ani na okamžik neupírám nikomu – počínaje zavedenými skutečně národními umělci třeba až po ptactvo nebeské – právo na vlastní umělecké vyjádření. Zároveň s tím ani trochu nesdílím dnes tak častá volání, aby se alternativní umělci, když se jim nedaří, šli živit poctivě, například do výroby. Stejně tak mě ani nenapadne posuzovat, čí umění je skutečně platné, a čí naopak ne. Přičemž je mi na nic ze skutečné hloubky neštěstí, do něhož doslova spadly tisíce výkonných umělců v důsledku všech omezení poslední doby dohromady. A také na jak zoufale dlouho, a přitom se sice vítanou, nicméně opravdu jen nejnutnější pomocí ze strany ústředních orgánů.

Přesto má toto mé, jak doufám, všeobjímající pochopení určitý háček, anebo výjimky, chcete-li.

Pamatuji totiž opravdu hodně, a tak si podobně tomu všemu velmi dobře vybavuji rovněž věčnou principiální nevůli tzv. alternativních umělců vůči establishmentu, vysloveně odbojná ovzduší podzemních klubů, divadélek a podobných vždy poněkud divokých institucí. Stejně jako se dovedu rozpomenout na zřetelný odpor jejich obecenstva a hlavně protagonistů, který chovali, zpravidla zcela nepokrytě, proti všem ostatním, řekněme mnohem méně free se v oblasti umění stavícím. Takže dovedu celkem snadno pochopit i to, jak mnoho a také jak silně je všechny už v zásadě musí dráždit poctivá umělecká práce a vůbec určitý zavedený způsob života, jaký mohla vést ještě docela nedávno patrná většina ostatních aktivních kumštýřů.

Na jedné straně tedy rozumím právě jejich úsilí, s nímž se snaží získat alespoň nějakou pomoc ve zlém čase, kdy se jim mnoho lepšího jiného nenabízí. Na straně druhé mi však přijde volání po tomtéž ze strany alternativy jako celku jako hodně velké chucpe.

Přinejmenším se zřetelem na celý dosavadní odpor jejích ještě včera zapřisáhlých stoupenců, jaký v sobě chovali vůči všemu a všem, které nyní sami takto oslovují.   

 

Václav Junek

V ARTESU 24. 10. 2020