ARTES

Umělecké sdružení

ARTES a OLYMPIA

CO NEODVÁL ČAS díky Artesu a Olympii

Je to už pár let, co se pravidelně setkáváme se šéfredaktorem nakladatelství Olympia a spolupracujeme spolu na různých projektech. Když mi posílal odkaz na svůj nový internetový seriál, zeptala jsem se ho upřímně, co je to Artes a jak se tam vůbec dostal. Tak jsem se dostala i ke čtyřem knihám, které spolu Nakladatelství Olympia a Umělecké sdružení Artes připravili a uvedli na trh – a nezapomněla jsem šéfredaktorovi vynadat, že se mi s nimi sám už dávno nepochlubil.

Přiznám se, že termín ZÁBAVNÍ UMĚNÍ mi vlastně nic moc neříkal a vůbec jsem si neuvědomila, že hudba, film, divadlo, literatura a vše s tím spojené může mít tak krásně vznosný společný název. O to víc pro mne bylo přínosné přečíst si sice útlou, nicméně z mého pohledu nesmírně důležitou knížku Zábavní umění v šesti kapitolách a jeho Mistři. Ocenila jsem samozřejmě zmínku o mnoha i mých oblíbených umělcích, kteří získali ocenění Mistr zábavního umění, nicméně mnohem zajímavější pro mne byly pasáže o historii Artesu a především část nazvaná Vymezení pojmu. Jak totiž sám autor přiznává, nikde v žádném lexikonu nebo slovníku heslo zábavní umění ve skutečnosti nenajdeme, přestože: „…zábavní heslo je (ostatně) mezi námi pořád – třeba ve výkonu instrumentalisty, v podobě televizního programu, když se tu a tam podaří, jako divadelní představení anebo prezentace populárního zpěváka, které a kteří vás také chtějí zabavit.“

Jak jsem pochopila, Artes se věnuje především propagaci a prezentaci zábavního umění a jeho interpretů. Takto řečeno to zní, jako by se činnost Artesu týkala jen vybrané hrstky uměleckých celebrit. Omyl! Dosud poslední kniha z publikační činnosti Artesu Tvůrci zábavního umění od Václava Soldáta dokazuje přesný opak. Artes sdružuje víc než tři sta osob, které se pohybují v zábavním umění, ať už se jedná o hudebníky a zpěváky, skladatele, filmové i divadelní herce, moderátory, ale tak režiséry a další. Václav Soldát zařadil do publikace rozhovory s takovými osobnostmi, jako je Jitka Molavcová, Jiří Helekal, Saskia Burešová, Gustav Oplustil nebo Josef Laufer. Kniha ale představuje zábavní umění i z druhé strany, a tak seznamuje čtenáře i s lidmi z jiných oborů zábavního umění, jako jsou třeba kouzelník Marvin, animátorka (pořadatelka zábavních pořadů) Nikol nebo organizátor Olešského Woodstocku Lukáš Vilhum. Člověk se tak díky této knize dozví i neobyčejně zajímavé informace o uměleckém zázemí, které je stejně důležité pro uskutečnění jakékoliv zábavní produkce, jako jsou skuteční účastníci na jevišti či podiu.

Jako nesmírně důležitý mi přijde i fakt, že se Artes hlásí i k odkazu již zesnulých osobností, ať už byly nebo nebyly jeho členy. „Četl jsem v nějakém časopise článek o hercích, kteří zemřeli během natáčení nějakého filmu. A protože jsme s Vaškem Junkem dlouho přátelé a spolupracujeme, nadhodil jsem mu, že by to bylo zajímavé téma na knihu. On se toho tématu chytil, podstatně ho rozvinul a doplnil a kniha byla na světě. Jmenuje se Umřít pro film? a je skutečně výjimečnou vzpomínkovou publikací,“ vysvětlil mi Tomáš Hejna. Mohu to jen potvrdit.

Na 144 stránkách jsou tu připomenuty skutečné ikony českého filmu, které buď přímo zemřely při natáčení nějakého filmu, nebo proto, že pro ně bylo hraní natolik důležité, že ignorovali příznaky stáří nebo svůj zdravotní stav. Úžasně zpracované jsou vzpomínky na Jana Libíčka, Vladimíra Menšíka, Helenu Růžičkovou, Vlastimila Brodského, Zorku Janů, Jiřího Schelingera, Jana Roháče a ještě mnoho dalších. A nejde přitom o obyčejné životopisné medailony nebo neosobní kapitoly, na jaké jsme zvyklí z podobných publikací, ale i o četné osobní zkušenosti a vzpomínky autora, které jsou o to cennější.

Ještě dál do minulosti se vrací Triumf vůle od stejného autora. Kniha s podtitulem Zoufalství nacionálněsocialistického (a protektorátního) filmu se sice vymyká z celé ediční řady, ale je o to důležitější, že přibližuje zajímavým způsobem složité období českého filmu. Připomíná osudy známých českých filmových ikon v době první republiky a druhé světové války a zároveň seznamuje čtenáře s jejich nám už méně známými německými protějšky. Nesmírně důležitým poselstvím celé knihy je fakt, že český film, i když je to občas prezentováno jinak, během protektorátu nezradil!

Celá ediční řada Artesu a Olympie vypadá nesmírně zajímavě a rozhodně stojí za to si tyto knihy přečíst. Potěší každého, kdo se zajímá o české umění a jeho osobnosti a seznámí čtenáře pokaždé s něčím novým a dosud neznámým. Nejvíc mne ale potěšila informace, že se na příští rok připravuje další unikátní příspěvek, nazvaný Zlatá kniha zábavního umění. Už teď se na ni nesmírně těším a doufám, že současný neutěšený stav takovému nádhernému knižnímu projektu neuškodí, a že se přes všechny nepříjemné komplikace čtenáři dočkají tohoto titulu co nejdříve.

Helena Lorenzová

Všechny zmíněné knihy obdržíte na www.iolympia.cz nebo v prodejně Olympie na adrese Havlíčkovo náměstí 2, Praha 3, 130 00