ARTES

Umělecké sdružení

Jaká bude cena?

NĚCO o SKUTEČNÉ CENĚ ZÁPALU

Ve dnech, kdy jsme takříkajíc v přímém přenosu svědky řízeného ničení prakticky všeho, co prvoplánově nesouvisí s tzv. obecnými prvořadými potřebami, se můžeme jen divit, jak snadno padá těmto tendencím za oběť terciální sféra. A s ní, přirozeně, rovněž zábavní umění.        

Tomu by sice bylo možné za daných dramatických a zejména po dnes zcela neznámých okolností rozumět, kdyby to ovšem s sebou neodlučně neneslo ne jeden háček, ale mnohem spíš háčků několik. Pospolu a neoddělitelně.

Rozumím nařízením, která preferují výrobu a další zajišťování chodu materiálního světa. Nejíst nelze, náš svět musí pořád fungovat v alespoň snesitelné podobě, potřebujeme udržet dopravu i další komunikace a vůbec co možná hodně z toho, bez čeho se naše civilizace neobejde. Stejně tak nelze nechválit současné tendence vlády pomoci konkrétními částkami nařízenými opatřeními přímo postiženým. A to i když jste se jistě také Vy nemohli nesetkat s reakcemi určité ne právě zanedbatelné části našich spoluobčanů, které posílají náhle ožebračené umělce do výroby (i když to zpravidla jen v tom lepším případě).

To první je správné, s tím druhým se u nás dá počítat vždycky, nabízí se zde ovšem zároveň jedno velké ALE.

Dejme tomu, že náhlá absence možností takříkajíc vypustit páru v náhle uzavřených společenských zařízeních přinese významné části populace značné trauma. Ne-li dokonce fyzickou újmu. Nemluvě o sociálních a psychologických důsledcích, které nevyhnutelně přinese rovněž nucená vnitřní izolace rodin, rozbití příbuzenských i dalších kontaktů a konečně také logická návazná devastace dosud zavedených obecných obyčejů. Zamyslel se však vůbec někdo (ze za to odpovědných), co že se stane, jestliže kromě některých divadel a jiným podobně zavedených institucích padne za oběť naznačeným tendencím také prakticky celá už beztak hodně poškozená zábavní branže?

Nejde jen o to, že se určité kontakty i praxe budovaly nejméně po desetiletí, ani že umělecké aktivity i tvorba přijdou o své dosavadní tempo i styl. Daleko horší problém totiž vidím ve ztrátě přirozeného nadšení, entusiasmu i chuti dál se angažovat, která opět nevyhnutelně poznamená právě tu armádu řekněme méně slavných či populárních pracantů zábavního umění. Přičemž uhlí, elektřina i nafta se nakonec někde najdou, ale tohle budeme znovu nalézat, až na to přijde, opravdu stěží. 

Půjdu dokonce tak daleko, že tento posun, k němž v dané formě i rozsahu vůbec nemuselo dojít, směle přirovnám ke všem ostatním osudným národohspodářským ztrátám, které nás postihly, dokonce na stejné úrovni. Protože textilku či pivovar nějak rozjedete, ale jednou ztracený um, zápal i to nadšení pro věc normálního prostého kumštu budeme potom hledat (pokud se někdo rychle neumoudří) jen hodně těžko.         

                                                                                                                                                                                                                                         Václav Junek