ARTES

Umělecké sdružení

Konec zábavy

Konec zábavy v Čechách?!

 Ale ne!!

Ale je a bude to jinak, než jsme znali, užívali si a pamatujeme. Nedá se nic dělat, a vůbec s tím nemá nic společného COVID-19, ale končí, možná už skončila jedna éra určitého typu zábavy a zábavního umění speciálně.

Skončily estrády a různé skládačky zábavy, tak jak jsme je zažívali vlastně již od padesátých let. Nehledejme v tom žádné politické reminiscence, tento druh zábavy byl doma již v Americe i kabaretech třicátých let. Tedy, promiňte mi použitý výraz, „skládačky“ zábavných produkcí všeho druhu, zpěvu, hudby, tance, artistických vystoupení atd. prolínaných producírováním více či méně oblečených hezkých děvčat.

Velké orchestry, zpěvačky a zpěváci velkých hlasů, mnohačlenné balety, světové hity přebírané ve všech zemích, světové soutěže popmusic v Eurovizi, atd. atd.

U nás také skončila éra velkých hlasů, big bandů a pravděpodobně i obřích festivalů typu Collors of Ostrava (ty, doufám možná jen na určitou dobu).

Ale uvědomme si, že odešli umělci Karel Gott, Eva Pilarová, Karel Hála, Věra Špinarová, Vladimír Menšík, Vladimír Dvořák, a další. Kapelníci Big bandů Karel Vlach, Gustav Brom, Zdeněk Barták, Václav Zelinka, Václav Zahradník a další. Odešli autoři Karel Svoboda, Pavel Vrba atd, atd.

Nemusíme příliš lkát, přece ještě fungují Jiřina Bohdalová, Helena Vondráčková, Hana Zagorová, Petra Janů, Petra Černocká, Michal David, Dan Hůlka, na vrcholu je Lucie Bílá. Pořád existuje Semafor Suchého a Molavcové.

Určitě nevyjmenuji všechny, kteří se po roce 90 vrátili na koncertní pódia, třeba Olympic, pořád existují Orchestry Václava Hybše i Felixe Slováčka (i když to jsou spíše skládačky hudebníků a myslím, že ne stálá hudební tělesa.).

Může se nám zdát, a není to nic proti ničemu, je to náš život a naše mládí, že se naplňují dávná slova Karla Čapka, který již ve třicátých letech minulého století řekl: „Mladá generace má pocit, že s ní přichází lepší svět. Stará garda má pocit, že s ní ten lepší svět odchází.“

Do značné míry to lze vztahovat i na sféru showbyznysu, nebo šířeji zábavního umění jako celku.

Pokusy o navrácení minulých dob a způsobů zábavy (prosím, to nemá nic společného s politikou) nevycházejí. Ani pro Šlágr TV to moc nevyšlo, i když našla „díru na trhu“ a je zaslouženě úspěšná.

Prostě, už je to jinak, Je to spíše retro a nostalgie pro starší a pokročilé.

Současná zábava se spíše stává „klubovější“, soustředěná na mladé populární zpěváky/zpěvačky a jejich soubory. Ti lepší a známější si dělají své velké show pro své publikum a fanoušky. A jejich fanoušci jdou za nimi.

Dnes a na dlouhá léta už nikdo nevytvoří masově přijímané “Menšíkovské“ TV Silvestry, ani Plzeňské Porty. Můžeme na to nostalgicky vzpomínat a připomenout si je v TV či na YouTube.

Neznám a moc neposlouchám nové a nové skupiny a neznám ani jejich frontmany. Když se spočítalo kvůli Coronaviru, kolik hudebníků zůstalo najednou stát, došlo se k množství cca 20 tisíc. Asi se v budoucnu všichni neuplatní. A připočtěme herce, zpěváky, autory, produkční atd., atd.

Nevím a nechci ani prorokovat, jak to bude dál. Zábava ale funguje a existuje. Bylo to tak co pamatuji, a bylo to tak i ve složitějších dobách. Všem, kteří se snaží přeji hodně úspěchů.

 

Václav Soldát