ARTES

Umělecké sdružení

Magda Malá

Známá muzikálová zpěvačka, v poslední době spíše koncertní.

Vždy usměvavá, živá, bleskově navazuje přátelské vztahy, trochu upovídaná a odpovídá svému jménu, tedy vskutku malá. Každý muž si hned připadá větší a ještě větší, jak se říká v jedné známé básni.

Protože se u žen nesluší uvádět věk, tak alespoň uvedu na správnou míru:154 centimetrů i s hřívou vlasů. Zkuste si tipnout , která to je.

Tak kde ses vzala?

Narodila jsem se v Chebu ve stejný den (nikoli rok) jako Karel Gott a Michal David. Asi to je nějaký můj osud. Protože já už od mateřské školky všude zpívala a na základce jsem devět let chodila do sboru. To už jsem jezdila do Prahy na soukromé hodiny zpěvu. Měla jsem zkrátka cíl – dostat se do Prahy a zpívat. Beru to jako takový návod, který funguje: mít jasný cíl. Člověk ale taky svému snu musí jít naproti.

Po základní škole jsem se přihlásila na učební obor na prodavačku v Elektře. Bylo to v Plzni, a to už bylo do Prahy jen kousek. Hned od prvního dne na učňáku jsem začala zpívat, a to mi vydrželo celých tři a půl roku učení. Našla jsem si kapelu Terno (předchůdce skupiny Burma Jones), zpívala jsem s Bohoušem Josefem, jezdili jsme po festivalech, byla jsem zpíváním naprosto posedlá.

Mí kamarádi mi jednou řekli, ať natočím kazetu, že znají řidiče autobusu, který tehdy jezdil s Michalem Davidem. Tak jsem s místní kapelou několik písniček natočila a věřila, že se kazeta k Michalovi dostane. Toho autobusáka jsem vůbec neznala. A najednou mi Michal opravdu zavolal, ať přijedu, že si mě chce poslechnout.

On se v té době osamostatnil, odešel z Kroků Františka Janečka a založil si vlastní kapelu Allegro. Hned mi řekl: já tě beru, a tak jsem u něj začala zpívat a stala jsem se součástí jeho, jak se tenkrát říkalo, „stáje“.  Během koncertování jsem začala studovat vysněnou Státní konzervatoř v Praze obor pop – jazz pod vedením Lídy Nopové a profesora Vítězslava Hádla.

Po roce kapelu – i se mnou – od Michala převzala Helena Vondráčková, u které jsem hostovala čtyři roky. Od Michala i Heleny jsem se moc naučila a současně dodělala mou vysněnou konzervatoř.

Ty jsi ale pořádně otevřela svoji kariéru až v muzikálech.

Znovu jsme se s Helenkou potkali ve Vinohradském divadle, kde jsem v prvním nastudování Bídníků v devadesátém druhém hrála Eponinu. Pak v roce 95 přišel Svobodův Dracula a role Lorraine. V Draculovi jsem hrála celkem pět let, tři roky v Paláci kultury a dva roky na Slovensku – v Košicích, Bratislavě a Prešově.

Bídníci se po letech na jeviště vrátili díky doktoru Františku Janečkovi, a s přestávkami mě tedy provázeli celých dvacet let. Měla jsem dokonce tu čest uvést i premiéru filmového zpracování tohoto muzikálu v kině Lucerna.

Ale měla jsem štěstí i na další krásné muzikálové role, např. Krásku a zvíře s Vlastimilem Harapesem, Malou mořskou vílu na Křižíkově fontáně na pražském Výstavišti, Kim v Miss Saigon a další. Muzikálovou éru jsem zakončila v Plese upírů.

Nedávno jsem se rozhodla, že už potřebuju změnu. V muzikálech jsem zpívala třicet let, byla jsem v nich hodně šťastná, uspokojovalo mě to. Bylo to krásné období, za všechny příležitosti i krásné role jsem nesmírně vděčná. Muzikál je týmová práce, má své dané aranžmá, musí se přesně plnit požadavky režiséra a producenta. Není příliš prostor na seberealizaci. A hlavně – moc mi chyběl kontakt s publikem. Tak jsem to změnila a vydala se jinou cestou.

To ale musíš skočit do zcela jiné řeky.

Určitě. Hlavně nemůžu opustit zpívání. To je můj život. Ale přiznám se, musím se starat i o peníze, když mám dvě dcery.

Proti muzikálům, kde je všechno vlastně pevně dané a člověk musí dělat jen to, co je předepsané, tak tady je to obrovská svoboda. Jsem sama sobě šéfem, sama si vybírám repertoár, můžu komunikovat s lidmi. Jsem svojí paní.

Mám několik projektů, které mě nesmírně baví. Vystupuji po celé republice, zpívám na koncertech, v kostelích, na plesech, rozsvěcím vánoční stromky ve městech a obcích… Druhým rokem jezdím s koncertním programem s Bohušem Matušem a kapelou Charlie Band.

S Karlem Vágnerem a básníkem Jiřím Žáčkem jsem natočila krásné cédéčko s písničkami pro děti, takže hodně vystupuji i ve školkách a na různých akcích pro děti. To je ta nejčistší energie, kterou potřebuji. Ráda zpívám i seniorům. To je nesmírně vděčné publikum.

Když jsem přebírala ocenění Mistr, tak jsem řekla: máte štěstí, že sedíte. Kdybych měla svůj koncert, tak už stojíte a všichni tančíte... Když totiž někde zpívám, tak ať je mu osmdesát nebo pět, tak nikdo nesedí a všichni tančíme. Na jevišti nikdy moc dlouho nevydržím, vždycky jdu mezi lidi a zapojím je do svých písniček. Žiju krásný a naplněný život.

Co vlastně na koncertech i jinde vůbec zpíváš?

 Mám krásné písničky od skvělých autorů, jako je např. Karel Vágner, Daniel Barták, Josef Laufer, Michal David, Jan Krůta nebo Ruda Kubík. Na mých vystoupeních mají hodně velký úspěch i taneční hity z osmdesátých a devadesátých let, které pro mě upravil a otextoval Jarek Šimek. A samozřejmě v mém repertoáru nemůžou chybět ani muzikálové melodie. Neustále mě překvapuje, kolik lidí si mě pamatuje z Draculy a Bídníků.

A jak je to s tím tancováním?

Jak jsem říkala – na jevišti nebývám moc dlouho. Mám ráda blízký kontakt s publikem, jsem ráda mezi lidmi, zpívám a tancuji s nimi.

A když se podíváš na fotky na mých stránkách, tak mám třeba na Vánoce vždy plné podium. To není žádný sbor, který by se mnou objížděl republiku. Vždy si k sobě na jeviště beru lidi z publika a společně zpíváme koledy.

Jsem šťastná, že mě lidi berou, mám je ráda, jsem holka z lidu.

 

Děkuji za příjemné popovídání. Přeji Ti hodně radosti ze života!

 

 

Václav Soldát

V říjnu 2019 obdržela ocenění MISTR zábavního umění 2019.