ARTES

Umělecké sdružení

Manažer Lucie Bílé

Jiří Kouble

Manažer Lucie Bílé. Producent, jednatel a ředitel Agentury 44.

Sešli jsme se hodinku před „mistrákem" v biliárdu s kamarády ve venkovské hospůdce.

Kde jste se vzal u Lucie Bílé?

Vystudoval jsem střední průmyslovou školu strojní a po maturitě jsem hledal uplatnění. Zasáhla maminka a poslala mě na zkušenou na půl roku do Kanady, kde jsem žil u jejího kamaráda Josefa Máry. Už jsem trochu uměl německy, ale díky pobytu v Kanadě jsem získal slušnou angličtinu.

Když jsem se vrátil a rozkoukával se, tak mě Pepa Mára doporučil svému dobrému příteli Miloši Zapletalovi do jeho agentury Art Production K2. (Miloš Zapletal působil jako manažer Marie Rottrové a Olympiku, obnovil Miss Československo atd.). Chytil jsem se jako asistent produkce.

V roce 1997 přibíral Miloš pod křídla agentury APK2 Lucii Bílou a nabídl mi dělat jejího road managera (tedy manažera na cesty). Takže od 7. února 98 spolupracuji s Lucií Bílou.

Agentura APK zastřešovala práci kancelářskou a já jsem potom převzal všechny informace a staral se o zprostředkování kontaktů s místními pořadateli, jezdil jsem s Lucií jako její řidič a road manager v jedné osobě na všechny štace. Po nějaké době jsme si pak s Lucií  po dohodě s  Milošem založili vlastní agenturu.

Umělci mívají své agenty, kteří jim do značné míry určují kariéru. Takže vy jste teď jejím agentem?

Ne, u nás je to trochu specifické, Lucie je agentem sama sobě. Lucie má ten  dar, že má svojí vlastní vizi, nápady a uměleckou strategii, to si řídí sama. Já jsem spíše servisní organizace.

Ona si sama vybírá, v kterých projektech bude působit, v kterých muzikálech a divadlech bude hrát a zpívat. Dlouhá léta např. spolupracujeme s Hudebním divadlem Karlín.

Takže ona se stará o tu uměleckou stránku, má na vše právo veta. A já jsem spíš poradní hlas a  pak samozřejmě od toho, aby to vše fungovalo

Co to pro Vás vlastně obnáší? Lucie přijde a řekne, chci udělat šňůru koncertů.

To nás teď právě čeká. K novému albu budeme chystat turné na příští rok. A to už je můj úkol. Oslovit pořadatele, sestavit tzv. šňůru po vybraných městech, halách a divadlech, případně koncerty sám uspořádat jako agentura. Musím si udělat nějaký finanční koncept, kalkulaci, postarat se, aby šly do prodeje lístky, najmout si sály, všechny produkční věci.

Samozřejmě také zpracovat diář Lucie. To je moje starost. Jednou za čas si sedneme a domluvíme, kdy si vezmeme dovolenou. Já se snažím zaplnit tu pracovní část toho diáře co to jde.

Takže třeba si řeknete, že bude koncert v Brně.

Musím znát všechny možnosti, které se v Brně nabízejí, případně i pořadatele, se kterými můžeme spolupracovat. Máme různé místní agentury zvláště ve vzdálenějších místech. Ty pak oslovíme, nabídnu jim finanční obnos, za který tam jsme schopni přijet a oni pak třeba koncert uspořádají. Oni pak zrealizují místní produkci, tedy propagaci, prodej vstupenek, nájem sálu atd.

My potřebujeme prázdný sál, kam přijedeme s naší technikou, vlastní kapelou, potřebujeme nějaké zázemí. Ale my jim koncert dodáme na klíč.

Takže si stavíte i vlastní kapelu?

My spolupracujeme s Petrem Maláskem, to je naprostý genius v naší branži. Máme kapelu Petra Maláska v menším i větším obsazení. Stálých pět muzikantů, dvě až tři vokalistky, a to je ten kmen, který se podle potřeby rozrůstá. Ve větších halách není problém přibrat i symfonický orchestr. Na nadcházející vánoční turné právě přibíráme velký orchestr a o to se stará Petr Malásek. Ten si řekne, koho potřebuje.

Já, jako agentura, se pak musím postarat o všechny technické a provozní věci. Smlouvy, honoráře, výplaty muzikantů. Ale i takové „drobnosti“ jako je doprava lidí a nástrojů, případně ubytování, potřebné zázemí, jiné náročnější ozvučení, světla a mnoho dalších věcí.

A co technické vybavení? Bývaly doby, kdy každá kapela vozila vlastní aparát.

Jsou už dnes sály, které jsou dobře technicky vybavené. Právě v Brně sál Sono je dokonale vybaven, takže tam techniku vozit nemusíme. Nicméně, když děláme sportovní halu, kde není žádný aparát, tam musíme vzít techniku vlastní. Protože ti naši kluci zase umí pracovat se svým materiálem. Než bychom si třeba v Ostravě najímali místní techniku, abysme ušetřili  za dopravu, tak si raději přivezeme vlastní aparát, protože ti kluci vědí přesně jak to funguje.

Je to někdy zážitek. Když jedeme do sálu pro pět set lidí, tak to stačí dodávkou, ale když jedeme do velké haly, tak je potřeba několik kamionů. A k tomu si vezměte „bedňáky“, stavěče, techniky a obsluhu všeho druhu atd. Je to prostě někdy obří produkce. Ale máme na to osvědčené dodavatele, které si najímáme.

Vy sám jezdíte na vystoupení s Lucií? Jste v zákulisí na jejích koncertech?

Já už jsem se přestěhoval spíše do kanceláře. Máme road managera, který se o Lucii stará, vozí ji na muzikály, běžné koncerty. Já tam jezdím v předstihu, aby bylo všechno v pořádku připravené. Ale snažím se, abych „na place“, hlavně na velkých koncertech osobně byl. Za těch dvacet let jsem někde nebyl minimálně, spíše ze zdravotních důvodů. Spočítal bych to na prstech jedné ruky.

Jsem na místě připraven  řešit případné problémy. Já jsem vše připravil s pořadatelem nebo majitelem zařízení, mám s ním smlouvu a jsem v případě potíží jediný kompetentní operativně věci řešit.

Stane se, že se v zákulisí objeví někdo, kdo tam nemá co dělat. I když je ochrana ve smlouvě s pořadatelem. Pak musím i osobně zasáhnout. Může být nějaká indispozice kteréhokoliv z účinkujících. Musím být připraven řešit i zcela osobní péči o Lucii a další účinkující, třeba absolutní soukromí, aktuální migrénu, až po obrazně „mokrý hadr na hlavu“.

Koncert zdárně proběhne a pak se musí komplexně vyúčtovat, postarat se o to, aby každý dostal to, co dostat má, každý muzikant, zvukař a další, doplatit veškeré náklady, honoráře, samozřejmě včetně honoráře Lucii.

Některé koncerty jsou předem dané a něco bývá i mimořádné.

Letos už devátým rokem děláme vánoční turné o adventním čase. Pravidelně pořádáme  turné, když Lucie vydává novou desku a chceme jí představit posluchačům.

Pak  jsou ale i koncerty výjimečné. Nedávno k Lucčině životnímu jubileu v O2 aréně nebo v Bratislavě v hale Ondřeje Nepely. Před tím bylo Černobílé turné, ale to jsou spíše nárazové akce. Už teď chytáme turné na příští podzim k novému albu. Na jaře si dáme trošíčku koncertní pauzu, nebo lépe řečeno "dietu".

Nicméně, průběžně se dělají spíše komorní programy, jako je například „Recitál“ s klavírem Petra Maláska. Hodně jezdíme i na Slovensko, kde mají Lucii velmi rádi. Samostatnou kapitolou jsou charitativní koncerty.

Dalším typem jsou letní festivaly, třeba zpívání na hradech. Letošní léto je Lucie absolvovala se skupinou Arakain. S nimi kdysi v osmdesátých letech začínala a teď se k Arakainu opět vrátila, a jak sama říká, považuje se za člena kapely.

A já se musím opět všude starat o Lucii a její účinkování. Vše, co je potřeba.

Takže Váš vztah s Lucií byste charakterizoval po létech jak?

Lucie je sama sobě agentem. Já jsem ze své pozice manažera spíš ta  poradní a výkonná síla, která se stará o její pracovní plány a diář, technické, právní i účetní zázemí. Něco jako servisman. 

 

Děkuji za nahlédnutí do zázemí. Oběma držím palce.

Václav Soldát