Nezapomínejte na významné knihy

Knihy, na které se nemá zapomínat

Když u mě v nakladatelství nastupují každoročně studenti do praxe, v úvodu je seznamuji s historií našeho podniku a také se současným stavem trhu. To je to nejtěžší, protože se v poslední době dost mění a občas si musí člověk dávat pozor, aby se nevyjadřoval až příliš vulgárně. Mimo jiné jim ale říkám dva ze základních údajů:

  • 1) V České republice je v současné době kolem tří tisíc firem, které se zabývají vydáváním knih (dnes to už bude asi víc). Většina z nich vydá jednou za čas nějakou knihu (třeba jednou za pět let), část z nich vydá ročně jeden až dva tituly, malí nakladatelé vydávají mezi 30 – 40 tituly ročně (ale často jsou v tom i reprinty) a potom je tu asi 400 nakladatelů, kteří patří ke středním a větším podnikům (tam patří i nakladatelství, kde pracuji). Jen málokteré nakladatelství vydá za rok víc než sto titulů. Rekordmany u nás bývají představitelé velkých nakladatelských domů Euromedia, Albatros a Grada – a potom univerzity, které tisknou skripta.
  • 2) Ročně vychází v Čechách asi 15 – 16 000 knižních titulů. Když tedy vezmeme zlatou střední cestu, za základ si zvolíme počet 15 500 a ten vydělíme 365 dny v roce, vychází nám neuvěřitelné číslo 42-43 vydaných knižních titulů za jediný den! Na malý národ, kde je potencionálně jen 10 000 000 čtenářů (zaokrouhleno), ovšem po odečtení dětí, negramotné části populace a velkého procenta kulturních barbarů a ignorantů je to ještě méně, to je skutečně hodně. Až příliš!

Proč to ale vše říkám? Vůbec ne kvůli postesku nad českým nakladatelským světem (ten si nechávám do soukromí a k debatám s kolegy), ale protože v tom nepřeberném množství vycházejících titulů se dnes nedovedou dobře orientovat ani profesionálové z oboru, včetně knihkupců a nakladatelů samotných. A teď si představte, že vám někdo položí otázku: „Tys to nečetl?“ Pokud je odpověď ne, tak se můžeme u klasické literatury zastydět, ale jinak můžeme s klidem říct: „Já na to ještě nenarazil,“ nebo „O tom jsem ani neslyšel.“ A rozhodně nebude nikdo za hlupáka nebo negramota, když mu z těch každoročně vydaných 15 000 titulů nějaký uteče z hledáčku.

Další řádky tohoto článku věnuji knihám, které vyšly již před delší dobou, a o nichž bude řada čtenářů číst vůbec poprvé. U některých pouze lidé mě podobní, kteří prolézají nepřeberné stohy knih v antikvariátech či knihobudkách a rodinných pozůstalostech, mají o nich povědomí. Přitom je to škoda. V mnoha z těchto knih se ukrývají cenné příběhy a vzpomínky na nejrůznější osobnosti nebo historické události. Pro web Artesu jsem vybral ty, které se zabývají českou kulturou a „zábavním uměním“. Takže tady máte první „ochutnávku“.

 

 

Otec české Thalie (Vladimír Kovářík, Albatros 1983)

Lidé kolem mě mne občas nachytají při přílišné míře optimismu, především pokud jde o vědomosti českého národa. Proto se už mnohem víc hlídám. Přesto mi dovolte tvrdit, že jméno Václava Klementa Klicpery zná alespoň zběžně každý, i kdyby si ho nedokázal ihned zařadit. I tak jen namátkou připomínám, že je považován za jednoho ze zakladatelů českého divadla, že se jednalo o významného spisovatele a dramatika, autora slavného dramatu Hadrián z Římsů a mnoha dalších her a frašek, z nichž některé se hrají dodnes – a to i u vesnických divadel. Na druhou stranu si troufám tvrdit, že román Vladimíra Kováříka o životě tohoto velkého českého dramatika zná dnes asi jen málokdo. Přitom je to opravdu škoda.

Kovářík, mimochodem autor i mnoha dalších populárně naučných knih o českých umělcích a osobnostech převážně 19. století, ale hlavně jedinečných a dosud nepřekonaných literárně-místopisných slovníků Literární toulky Prahou, Literární toulky po Čechách a Literární toulky po Moravě, přivádí ve svém románu Klicperu „na svět“ v jeho rodném městě Chlumci nad Cidlinou a provádí čtenáře stručně jeho dětstvím a dospíváním. V těchto prvních kapitolách se příliš nezdržuje a rychle posouvá děj až do okamžiku, kdy se Klicpera dostal v Praze jako student mezi vlasteneckou společnost. Zde také Klicpera pocítil vlastenecký zápal, který ho provázel po zbytek života. Samozřejmě se Kovářík věnuje jeho setkání s divadlem i prvním vlastním divadelním pokusům. Co nechybí je jeho výrazná životní etapa v Hradci Králové. Zkrátka nechybí zde nic z důležitých okamžiků jeho života.

Protože byl román původně určen především mládeži, je psán velice čtivou a jednoduchou formou, takže se nikdo nemusí bát složitých pasáží, k nimž je nutné se třeba několikrát vracet. Samozřejmě, že všechny uvedené dialogy a monology jsou pouze dílem fantazie autora. Nicméně popsání všeho kolem Klicperova života předcházelo důkladné autorovo bádání v dobové literatuře a archivech, a tak na pozadí fiktivních rozhovorů postav ožívají skutečné události, ale i skutečné osobnosti doby, jako například Josef Dobrovský, Josef Václav Frič, Václav Hanka, Boleslav Jablonský, Jan Neruda nebo Josef Kajetán Tyl.