ARTES

Umělecké sdružení

Olešský Woodstock

Pro tentokrát se pokusím podívat na zábavní umění a jeho tvůrce, tak trochu z odvrácené strany. Lidé většinou vnímají jen podium, zpěváky a kapely, světla a zvuk, a ani si neuvědomují, že za tím vším efektem jsou hodiny práce do jisté míry neviditelných lidí.

Koncem léta se konal další z mnoha multihudebních festivalů. V malé obci ve Středočeském kraji, na louce s výstižným názvem Nad liščím doupětem, dvoudenní a z toho jeden den pršelo. Sjelo se skoro dva tisíce návštěvníků, účinkovalo celkem 17 skupin a sólistů. Od Banjo Bandu Ivana Mládka, přes Zelenáče, Gipsy.cz, Wohnout  a Inflagranti s Pepou Vojtkem, až po Lucii Bílou s Arakainem. Navíc i finská hudební skupina Waltary. Byl to již desátý ročník!

 

Tak se podíváme, JAK SE DĚLÁ OLEŠSKÝ WOODSTOCK!

 

Hlavní osobností, vlastně pořadatelem a producentem, a především „děvčetem pro všechno“ opět byl Lukáš Vilhum. Realitní makléř, současně pracuje v tiskárně Svoboda, obecní zastupitel, usměvavý čtyřicátník.

Co Tě to vůbec napadlo?

Seděli jsme takhle v místní hospůdce s Ivanem Hergetem a s kamarádem Michalem Vančurou, který tu teď také vystupoval se svojí skupinou Elektrický oslík, a ptáme se, proč tu nikdy se svojí kapelou nezahrál. Tak nás prapůvodně napadlo, že bychom v hospodě udělali koncert Elektrického oslíka. A to byl začátek.

Domluvili jsme se, že bychom to udělali vedle na zahrádce. Pak nás napadl další kamarád, který by vystoupil také, ale pak že se to na zahrádku nevejde. Tak jsme se hned domluvili s dalším kamarádem Martinem, že nám půjčí svoji větší louku. Ten byl navíc v obci starostou. Ale šli jsme za ním ne jako za starostou, ale za kamarádem.

Sehnali jsme dalších asi pět kapel, zvolili jsme termín, nazvali to Woodstock a teprve pak zjistili, že právě v tom termínu v polovině srpna se odehrál před léty ten originální. (První ročník hudebního festivalu Woodstock byl v roce 1969 v USA a změnil historii populární hudby a zvláště Rock and Rollu.)

Půjčili jsme si praktikábly, nějaká světýlka, zákulisí byly vojenské stany s kůlem uprostřed, vypadalo to jak vojenské ležení, občerstvení jsme zajišťovali také sami ze stanu. A celé dva dny pršelo a lilo, všude bahýnko, stejně jako na originálním Woodstocku. Přišlo tak stopadesát, dvěstě lidí.

Pamatuji si, já tam jako divák byl.

My neměli vůbec představu, do čeho jdeme. Že nestačí jen praktikábly, ale jde o skutečné podium pro kapely, o zvukaře. Každá kapela vyžaduje něco jiného, musí se postavit, jak je zvyklá. Ale byli to kamarádi, prakticky nechtěli žádné peníze a tak nám stačilo jen dobrovolné vstupné a skončili jsme na nule.

Podařilo se, bavilo nás to a tak jsme se dohodli, že to uděláme za rok znova. Seznámil jsem se s Jirkou Koubem, který dělá manažera Lucce Bílé. Zná hodně skupin, zpěváků a rád nám poradil a poskytl své kontakty v branži.

Sehnal nám profesionální podium s dospělejšími světly a dodnes se nám o tento technický základ stará. Odvážili jsme se oslovit i známější kapely, třeba Vildu Čoka a Bypass. To už ale chtěli účinkující nějaké peníze a tak jsme museli nasadit vstupné. Prodělali jsme asi pět tisíc, ale stejně jsme chtěli pokračovat. To už jsme získali odvahu, řekli si, že do toho dáme víc peněz a lidi přijdou. Oslovili jsme Radima Hladíka s Blue Efektem, Vítkovo kvarteto, Františka Ringo Čecha, Krucipisk a další. Bylo to našlápnutější a z těch raných festivalů to byl snad nejlepší.

Ty máš nějaký osobní vztah k téhle muzice, ke zpěvákům či hudebníkům? Kdo vám účinkující vybírá?

Muzikanti se mě někdy ptají, kde hraju nebo zpívám. Nikde, neumím to, nemám hudební sluch, nemám rytmus, nemám nic. Je to jen o tom, že mě to baví, něco se mi líbí anebo se mi to nelíbí.

Osobně jsem téměř nikoho neznal, seznamoval se až při akcích tady. Dodneška to dělám tak, že hodím nějaké typy do placu, ptám se známých, koho by tady rádi viděli. Jsou kapely, které se mi líbí, a ty si samozřejmě prosadím. Jsou i takové, co nejsou „můj úplný šálek“, ale to neznamená, že jsou špatné a zajímá to někoho jiného. Ano, jsem něco jako dramaturg, ale vlastně dělám všechno.

Třetím ročníkem jsme se posunuli opět dál, ale museli jsme i jinam. Došlo ke změně územního plánu, na té louce rostou nějaké vzácné rostlinky a nesmí se tam takové akce pořádat. Nalezli jsme jedinečnou lokalitu v Březové, stejně je to jedna obec Březová-Oleško, s velmi příhodným názvem Nad liščím doupětem

Postupně to rostlo a zvali jsme stále lepší a také dražší kapely. Byli tu v minulých létech třeba Visací zámek, Arakain, Děda Mládek Ilegal Band, Inflagranti, Rybičky 48, Kamil Střihavka, Wohnout, hodně kapel. A náklady rostly a rostly. Kapely chtějí stále více peněz. Chinasky mi třeba řekli, že na takových malých festivalech nevystupují a kolik chtějí peněz. Ani se neptej. A to také kdysi začínali hrát někde na louce, obrazně řečeno za pivo.

Tentokrát jste měli i zahraniční kapelu.

Jak jezdím od devadesátých let na různé festivaly, tak se mi líbila finská skupina Waltary. Tak jsme jim napsali, jejich finanční požadavky nebyly nijak přemrštěné, aparaturu, techniku i některé nástroje jsme jim tady půjčili a tak přijeli. Byli moc fajn. A vycházeli finančně levněji, než některé naše běžné festivalové a klubové kapely. (Jmenoval a raději je nebudu uvádět. Až byste se divili, jak u některých, kteří jsou již za zenitem, požadavky na peníze, vybavení šaten, catering aj. narostly).

A kdo to vlastně dělá? Co takový festival obnáší?

No někdo občas pomůže, hlavně Jirka Koube, i když má svých starostí kolem Lucky dost. Já už to ani fyzicky nezvládnu sám. To je od přivítání kapel, vyplacení kapel, přes natažení elektriky, řešit vyhazování proudu, až po doplňování toaleťáků na toalety. Kde zaparkovat, přístupové cesty, občerstvení, šatny, postavení zvukařů. Musí se postavit podium, ploty před podiem. Mezi tím dobrovolníci se ptají, kam máme dát pytle s odpadky, „potřebuji lavici, tady mi chybí světlo“. Po akci úklid a opravení různých škod po dešti. Tisícero maličkostí, které už jeden člověk nemůže ohlídat. Před tím čtyři měsíce příprav, kontaktů, dojednávání podmínek, poslední týden se mi málem zavaří mobil.

Stejně ale se vstupným nemůžete vystačit. Točí se tu hodně peněz. Kde na to bereš?

Když jsme chtěli kvalitní kapely, tak jak skonči jeden ročník, museli jsme objednávat na další rok. Pomáhají i zvláště malí sponzoři, i když sponzorské peníze jsme dostali maximálně na dvacet procent rozpočtu. Takže základ je ze vstupného a z prodeje občerstvení. Je to strašně na hraně. Stačí maličkost, hlavně špatné počasí, a místo krásné nuly jsme ve ztrátě. To pak doplácíme s Jirkou z vlastní kapsy. A jede se dál.

To je vlastně nějaká vaše hračka, kterou se bavíte.

Každý má nějaký koníček, který něco stojí. A to je také jeden z důvodů, proč to letos končí. Mám rodinu, dvě děti, průběžně na tom dělám celý rok, čtyři měsíce předem intenzivně a čtrnáct dní prakticky nejsem doma. Od rozvěšování plakátů, koordinaci kdy kdo má přijet, kde co má stát, přípravu hygienického vybavení, občerstvení, přístupových cest, a tak. Poslední čtyři dny trávím na louce, kde to bude.

Opravdu si říkám každý rok: co mně to vůbec napadlo! Ale pak přijdou lidi a říkají: to bylo super, pošlou děkovné a pochvalné maily, a že se těší na příští rok, tak mě to zase nabudí, že další ročník chci dělat. Tentokrát už ale ne. I když se všechno povedlo. Budeme rádi, že ve financích bude nula.

A to jsme tentokrát dávali z každé vstupenky desetikorunu vdově po hasiči, který nedávno tragicky zahynul při požáru ve Zvoli. Když se o tom Lucka Bílá dozvěděla, tak dala sama dalších dvacet tisíc. A jeden ze sponzorů, Lenovo, dal jejímu synovi nový mobil.

A když jeden den pršelo? A co úřední komplikace?

Jsou kolem toho, jak se říká „zážitky“. Během jednoho dne se z cesty stalo totální oraniště, nestihlo se oplotit parkoviště a dát cedulky. Lidi bloudili, parkovali na soukromých pozemcích, což se nesmí. Tam kde měla auta stát, to nešlo, protože by je odtud už nikdo nedostal.

Navíc je nový zákon o rušení nočního klidu. Dřív jsem požádal Obecní úřad o udělení výjimky, ale to už nejde, musí se na to udělat vyhláška. Dokonce jsem slyšel, že ta vyhláška se má nechat schválit ministerstvem vnitra, jestli je to opravdu nutné pro rozvoj obce.

Do toho EET a to jsou další vícenáklady. Nepolemizuji o tom, zda je to dobře nebo ne. Já bych to použil jednou za rok a kupovat si k tomu ty pokladny? Někdo mi řekne, tak si to jenom půjč, ale musím ty lidi naučit je ovládat. Máme u piva šestnáct píp a u každé by se mělo evidovat a účtovat? A k tomu si představ, že si lidi kupují pivo a všechny ty účtenky házejí rovnou na zem. Kdo to má uklízet? Zatím se nás to netýkalo, ale od příštího roku už ano. Tisícero maličkostí.

Už se ani neumím zorientovat, co smím a co nesmím. Aby se na mně někdo vozil, že jsem oznámení o rušení klidu pověsil ve výšce sedmdesáti centimetrů na plot, místo metr padesát na nějaké desce. To mě nebaví.

I když už s organizací Woodstocků končíš, co si o takových akcích po létech myslíš?

Hlavně teď budu jednat se starostou Zvole, zda se toho neujmou. Mají k tomu již vybudovaný areál v Nové Zvoli, pevnou stavbu pro zázemí, přístupové cesty po asfaltu, je tam voda, elektřina, osvětlení, dá se parkovat hned vedle atd. Jsou větší a sedlo by jim to. Jejich starosta k nám každý rok chodí a zajímá ho to.

Tenhle náš vzniknul tak nějak „ z hecu“, mělo to být jeden den, pro pár lidí, pro naši zábavu. Bylo z toho těch deset let a je nám líto, že to končí. Ale snad ne. Možná se domluvíme a budeme dál společně pokračovat.

Takové Colors of Ostrava, Rock for People, Benátské noci a jiné mega akce jsou o něčem jiném. Ty méně známé kapely se tam téměř nemohou dostat. Jediná možnost pro ty mladší, neznámé, je právě na menších regionálních festivalech. Myslím si, že ty festiválky, které stojí hodně na začínajících kapelách, budou fungovat dál, a je to dobře. Ale pár už jich vymizelo, protože se zhoršují podmínky a házejí jim klacky pod nohy. Roste byrokracie.

Ale pro nás byla a je důležitá hlavně místní rodinná atmosféra, která na těch velkých mega akcích v takové míře nikdy být nemůže. Od dětí po babičky a večer pro mladé a střední věk. Potkávají se lidé z místa, co se znají, jejich přátelé i další účastníci.

 

Buďme optimisté, držím palce.

Lukáši děkuji!

 

Václav Soldát