ARTES

Umělecké sdružení

Pěšáci zábavy

Občas mám pocit, že všichni, co dělají zábavu - zábavní umění, žijí v nějakém vlastním světě showbyznysu. A že si ale vůbec nevšímáme a neuvědomujeme, že v běžném životě se starají o zábavu i lidé, kteří ani nemají příliš velké ambice po vlastním uměleckém uplatnění. Baví je ale, starat se o zábavu ostatních. Je to pro ně občas i zaměstnání, pro studenty brigáda. Někteří lidé si dokonce myslí, že to není žádná práce.

Ve známé přímořské destinaci v Tuniské Djerbě už léta fungují desítky animátorů, které tam v sezóně vysílají některé naše cestovní kanceláře. Doplňují animátorské týmy velkých hotelů - tzv. resortů.

Animátor je zjednodušeně řečeno člověk, který se stará o zábavu lidí v hotelu. Nabízí jim příjemné aktivní trávení volného času, stará se a baví jejich děti, provokuje dovolenkáře k tomu, aby jenom neleželi na lehátku, poskytuje informace, vozí je na výlety a má v popisu práce mimo jiné i jen tak si povídat s lidmi, komunikovat.

Pro jednu velkou cestovní kancelář pracuje již tři roky Nikol. Je jí dvacet let, je z Turnova, má za sebou školu cestovního ruchu, v minulých letech měla na starost dospělé, nyní slouží v dětském klubu. V hotelu je šest měsíců od začátku května do konce října. Povídal jsem s ní o její práci.

„Na Djerbu s matkou létáme od mých třech let. Když mi bylo sedmnáct, tak jsem si v jednom hotelu povídala s místní animátorkou, že bych to chtěla také zkusit. Tak jsem si na stránkách cestovky našla, co je k tomu potřeba, poslala životopis, pak šla na pohovor, nějaké školení a letěla jsem. Stačí dobrá angličtina a asi vztah k lidem.

Máme celou knihu pokynů, co máme a co nesmíme dělat, jak se chovat, zásady diskrétnosti, třeba, že před klienty nesmíme pít alkohol, kouřit, musíme přes den nosit uniformu, nesmíme mluvit o svém platu, o známých osobnostech atd. Pracujeme šest dní v týdnu a jeden den máme volno. Vedle daného denního programu také provázíme výlety po okolí a zajímavostech, vozíme klienty na letiště a z letiště do hotelu, dáváme základní informace o destinaci. Prakticky fungujeme jak přes den, tak podle potřeby třeba i v noci.“

Zajímalo mě, jak probíhá běžný den animátora.

„Začínáme v 9.45 poradou a rozdělením garancí denních programů. V deset zakokrhá kohout a ryčná znělka – nástup animátorského týmu u bazénu. Tým staví hotel, my s kolegyní jenom doplňujeme.

Dopoledne sport a hry, já v dětském klubu. Mohou tam děti od čtyř let, takže žádné hlídání v jeslích, ale malování, hry, zpívání, procházky. V sezóně nám hotel připravuje samostatný dětský oběd. Pak volno do tří a znovu až do večera. Dospělí opět sport, aerobic, někdy taneční pro dospělé. Při otevření restaurace musíme být u vchodu a vítat hosty.

Večer hodinová dětská minidiskotéka. Známé mezinárodní hity: Honky Tonky, Tanec malého ptáka, Já už du, du du.., ale teď máme i Český hit o Krokodýlech. Pak před desátou začíná večerní program.  Někdy vystoupení fakíra, Tuniský folklór, ale často musíme dělat program sami. Takže volby Mistra Djerby, taneční show, divadelní hříčky, prostě zábava z vlastních zdrojů. Pak po dvanácté někdy nácvik nového programu, projížděčka na příští den a pak konečně postel. Druhý den a týden znovu a pořád dokola.“

Ledacos jsem si vyzkoušel. Na vodní polo jsem se necítil, ale Aqua aerobic v moři, to byl zážitek. Fakt je, že ze čtyřiceti účastníků byli jen tři muži. A nebýt party Češek tzv. lepších let, tak to byli jen účastníci z jiných zemí. Jak je teď normální, tak hodně Rusek, ale i Francouzsky a Němky.

Nedalo mi, a po nějakém přemlouvání jsem z Nikol vytáhl, v čem večer účinkuje. A jak to vypadá s účastí Čechů na nabízených programech.

„V jedné scénce hraji lehkou děvu, která se potká před nebeskou bránou s mnichy. Ti mají dokázat, že se jen modlí a nehřeší. Tak to na ně zkouším a všichni podlehnou, kouří, pijí a tak. Jen jeden odolá. Ale zjistí se, že není na děvčata. Typická noční zábavná scénka, srozumitelná bez znalostí jazyků všem.

Když jsem v minulosti dělala s dospělými, tak to vypadalo třeba tak. Lákala jsem na volejbal a z padesáti Francouzů se přihlásilo čtyřicet. Z padesáti Čechů tři. Hodně se aktivně ve všem projevují vedle Francouzů i Italové a Němci. Poměrně se lepší účast Rusů. Zdá se mi, že naši dovolenkáři si nejraději jen lehnou na lehátko a klídek.“

Byl to tradičně příjemný pobyt u moře. Animátoři se snažili, lákali na akce, rozsévali stále dobrou náladu a naši se mezi nimi neztratili. Je to vlastně svého druhu řemeslo a určitě toho mají za těch cca šest měsíců „plné kecky“. Je to ale fajn práce. Vím, není to zábavní umění, ale je to podhoubí naší práce.

Václav Soldát