ARTES

Umělecké sdružení

Řeč televize je svatá ?!?!?!

Řeč televize je svatá. Opravdu?

Pamatuji hodně, někdy dokonce až příliš o mnoho víc, než bych si osobně přál, a proto také leccos v oblasti zábavního umění. Anebo toho audiovizuálního, užitého – jak kdo chce. Tady ale především z dob, kdy jsem se (podobně jako řada jiných tehdejších mladých začínajících mužů) poměrně dost dobře živil v televizní reklamně. Respektive v Redakci reklamního vysílání Československé televize, neboť to se psala teprve léta sedmdesátá léta, navíc minulého století.

Protože šlo o svým způsobem navenek uzavřený obor, ve vinohradském studiu býval veselo a ne že ne. Na tu dobu se relativně dost vydělalo, navzájem se tam potkávali poměrně dost zajímaví lidé, a protože šlo o činnost v zásadě apolitickou, celkem se ještě pořád dalo dýchat. I když ovšem na druhé straně platí, že také v této oblasti udávaly tón jisté psané-nepsané povýtce etické zásady. Které zase dál vytyčovaly určité tvůrčí meze, které se prostě nepřekračovaly a dodnes tvrdím, že tomu tak bylo nejen k dobru přímo zúčastněných, ale také jejich práce samotné.

Aby ale bylo jasno: vůbec přitom nevzpomínám s tímtéž porozuměním na žádnou Hlavní správu tiskového dozoru (pro znalce: HSTD) a už vůbec ne na věčně bdělé oči zpravidla zcela odjinud delegovaných šéfredaktorů. Protože, stále vzpomínaje na ty tak dávné časy, opravdu mám na mysli především určité vnitřní limity, za které tehdejší tvůrčí práce prostě nešla, a bývalo tomu tak naprosto správně.

Na což všechno jsem si ale náhle vzpomněl zejména v posledních dnech, kdy české televizní stanice pořád dokola a k tomu bez nejmenšího omezení opakují jistý zcela konkrétní reklamní počin. Ano, ten postavený z devadesáti procent své stopáže na obrazové citaci notoricky známých dokumentů z roku 1989 (jistě včetně demonstrací na Václavském náměstí i Národní třídě, tehdejší policejní zvůle, také tanků z roku 1968 a podobně). Přitom jen proto, aby celá tato jinak stěží zneužitelná dokumentární matérie vzápětí vyvrcholila očividně stupidním doporučením práva divákovy volby rozhodnout se pro zcela pofidérní značku jakéhosi podobně zbytečného zahraničního rumu.

Zajisté: co chtít od současného tvůrce, pro něhož patří všechny naznačené události dohromady někam mezi časy zrušení roboty a vynálezu parního stroje? A co chtít od takových lidí, zjevně nepoznamenaných etickými imperativy, protože ty působí až daleko za hranicemi jejich vlastního způsobu vnímání světa?

Jenom se tak sám pro sebe ještě jaksi k tomu navíc ptám, jaký že může mít smysl, a především výsledek jakákoli tvůrčí práce, diktovaná korunou, avšak zároveň nevznikající ve skutečném dělném dialogu autora, dramaturga a spolu s nimi také jiných naopak poučených?

A co všechno může napadnout současného průměrného diváka, když se mu podkládá, že doslova všechno, co se stalo zásadně převratného v již naznačené historické éře, má cenu flašky chlastu?    

Pochybujete? Ale to byste neměli, přece to bylo v televizi!

 Václav Junek

V Rudné 1. 11. 2020