Sociolog umění Ernst Fischer

Ernst Fischer – jeden z prvních sociologů umění.

O nezbytnosti umění (Ernst Fischer, Orbis 1962)

Tato kniha je velice stará, vyšla v tehdy populární edici Malá moderní encyklopedie jako její 36 svazek pod redakcí inž. Vladimíra Špinka (ten přepis titulu jsem převzal přímo z knihy). O modernosti bychom se dnes mohli samozřejmě dohadovat, ale co byste čekali od knihy vydané před téměř osmdesáti lety? Nicméně základní myšlenky autora jsou platné stále a domnívám se, že právě v dnešní době, kdy byly kultura a umění zdecimovány Covidem je samotný titul víc než výstižný.

Jde v podstatě o soubor statí a esejů řešících různé otázky kultury a umění jako takového, rozdělené pro přehlednost do několika kategorií. Velmi zajímavá je pasáž O původu umění, která sice není z pohledu čtenáře objevná, ale neškodí si v základních bodech připomenout historický vývoj. Trochu úsměvná se dnes může zdát pasáž nazvaná Umění a kapitalismus. Řada lidí, kteří mají tento pojem stále spojený hlavně s politickými slovními „hrátkami“ minulého režimu, odsoudí tuto pasáž předem jako socialistickou nebo komunistickou propagandu. Nejsem si jistý, jestli to tak autor nebo český editor myslel, nicméně ve skutečnosti se nejedná o nic jiného, než o popis rozvoje a vývoje umění v dobách, kdy se ve světě vyvíjela společnost mající jako hlavní zájem hromadění kapitálu – tedy samozřejmě peněz! Takže nic nového ani dnes… Nicméně přiznávám, že hlavně v posledních textech této části se autor skutečně věnuje umění v socialismu a realismu. Ale ani to si neškodí oprášit a připomenout.

Nejzajímavější jsou však části věnující se různým formám umění od počátku k polovině 20. století (s ohledem na dobu vydání) a autorovy představy o budoucnosti umění. I když je tato kniha do jisté míry poplatná době svého vzniku (jinak by ani nemohla vyjít), stojí za to si ji jako historický dokument přečíst. Vnímavý čtenář v ní najde i k dnešní platící paralely.

Ernst Fischer byl rakouský spisovatel, novinář, literární vědec a také politik marxistického změření, nicméně sám se narodil do buržoazní rodiny, a to v roce 1899 v Chomutově. Ve 30. letech 20. století vstoupil do sociálně demokratické strany a v roce 1934 uprchl z Rakouska před nacisty do Čech, kde krátce žil v Praze. Později utekl do Ruska, kde se v Moskvě stal členem Komunistické strany Rakouska. Přesto nepatřil k dogmatikům, a především v oblasti kultury razil názor, že ke kvalitnímu umění vede vždy více cest. Za svůj odmítavý postoj vůči potlačení Pražského jara byl z Komunistické strany Rakouska vyloučen. Zemřel 31. července 1972 ve Štýrsku.

Tomáš Hejna

Dovoluji si přičlenit krátkou poznámku:

Když jsem koncem šedesátých let studoval na Vysoké škole osvěty a novinářství (tak se tehdy chvíli skutečně jmenovala, později s novým jménem Fakulta sociálních věd a publicistiky University Karlovy, dnes myslím Fakulta kulturologie – jak se ten svět rozvíjí!), tak byla tato útlá knížečka objevným pramenem poznání. K tomu jsme přidávali informace z polské sociologické školy. Ze sociologie umění jsem složil zkoušky těsně před tím, než byla v roce 1969 označena jako buržoazní pavěda a z osnov Fakulty vyřazena.

PhDr. Václav Soldát