ARTES

Umělecké sdružení

Umění stále zavřeno

Hladová po umění

Koncem února letošního roku, mne dostihla jako celý národ zpráva o uzavřených regionech a dalším třítýdenním poustevničení. Neodolala jsem a využila těch posledních pár hodin volného pohybu k procházce po Václavském náměstí a Příkopech.

Běžně tudy chodím alespoň jednou za měsíc při návštěvě Prahy a potloukám se kolem pokladen místních divadel a kin. Ne snad, že bych si kupovala u každé lístek na další večer. Vždy mne ale zajímají veškeré kulturní novinky. U Divadla Radka Brzobohatého zkouknu plakáty ke starým i novým hrám, potom se přesunu do pasáže v paláci Fénix a v pokladně Studia DVA si vezmu nový program na další období, nezapomenu se zastavit v pasáži U Nováků v pokladně Městských divadel pražských pro Moderní divadlo (divadelní noviny) a program (vychází na každý měsíc), v kavárně Samsa naproti si dám kávu a sjedu nové knížky v Knižních novinkách i názory na umění v Mozaice nebo Babylonu. Obvykle se cestou musím prodírat mezi lidmi, kteří stojí ve frontě do Lucerny – na koncert nebo na ples. Příjemně naladěna si vezmu pár letáčků na koncerty, které se povalují na parapetu u pokladny kina Lucerna. Cestou se jen tak pro zajímavost mrknu, co je nového ve Světozoru. A vše končívám procházkou k Divadlu Broadway a k Hybernii. Miluju muzikály!

 

 

Je to opravdu smutné dívat se na uzamčená divadla a kina a jen doufat, že se v tom nebo onom místě ještě vůbec někdy otevře, že se ještě bude promítat a hrát. Je smutné, že česká kultura, která stoupala vzhůru a od revoluce se třicet let rozvíjela mnoha směry, teď živoří na okraji zájmu. Přitom už staří Římané věděli, že lidé potřebují ke spokojenosti dvě věci – chléb a hry! Třeba by ty tisíce nervózních lidí, kteří se teď bojí o svoje zaměstnání a své podniky, s trochou té kultury zklidnily. O to víc je třeba ocenit snahu některých umělců dělat své umění na dálku přes moderní technologie, třeba i za těch okolností, že z toho vůbec nic nebudou mít. To ale nic nemění na tom, že postavení, do jakého se česká kultura dostala díky chování ministerstva kultury, je pro moderní společnost ostudná. A tak si můžeme jen přát, aby další ministr a jeho tým tam nahoře byli o mnoho lepší, a aby ministerstvo kultury mělo v budoucnu ještě vůbec co řídit.

 

Helena Lorenzové