Vzpomínka na autory - Zdeněk Šmíd

Hrst vzpomínek aneb Jak jsem chodil pozdě

Je to přesně tak. Za těch deset let, co se věnuji své redaktorské a nakladatelské profesi mám vlastně neustále pocit, že všude přicházím pozdě. A nemluvím o mých pozdních příchodech na schůzky, ale o lidech, se kterými jsem měl možnost se potkat. Bohužel vždy jen velmi krátce.

V roce 2011 zemřel při potápění známý a oblíbený spisovatel Zdeněk Šmíd, autor oblíbených malých cestopisných knížek, ale také zábavných novel a pohádek. Vyjmenovat je všechny by bylo na dlouho – byl to psavec. Ale určitě neuškodí připomenout si jeho nejznámější trilogii Proč bychom se netopili, Proč bychom se nepotili a Nejlepší holka našeho života. První díl se stal dokonce předlohou pro seriál ČT.

Tehdy jsem byl ještě student a v Olympii jsem pracoval jen jako brigádník a na přípravě Šmídových knih jsem se tedy nepodílel. Jeho redaktorkou byla moje kamarádka Jolana a já se jen tak vezl na doprovodných akcích, kde jsem vypomáhal. Šmída jsem ale velmi rád, jeho knížky mne provázely každou dovolenou, protože se vešly do kapsy a byly příjemným uvolněním a odpočinkem. Byl jsem na stánku Olympie i na posledním veletrhu Svět knihy, kterého se Šmíd účastnil. Fronta na jeho autogram se táhla pomalu do půlky provizorní haly Průmyslového paláce, lidé kupovali jeho knihy po desítkách a nosili si podepsat i starší vydání v nejrůznějších „salátových“ verzích. Byli ale i tací, kteří se na něj přišli pouze podívat a poslechnout si nějaký ten jeho bonmot. Z prošedivělé bradky neustále prosvítal zářivý úsměv od ucha k uchu, ke každému se choval příjemně mile a pravidelně padaly vtipné hlášky, které jen dokazovaly, že jeho humor není jen v knihách.

Ten poslední rok na veletrhu byl pro mne velmi důležitý. Jako nadšený mladík jsem totiž před Šmídem radil jednomu zákazníkovi, kterou knihu si má koupit, když ještě Šmída nezná. Nakonec jsem ho přesvědčil, aby si jich koupil asi pět najednou. Pan Šmíd si toho všiml, a když zákazník odešel, pochválil mě, pogratuloval mi k mým obchodnickým dovednostem a podal mi ruku. Byl jsem z toho u vytržení a jen jsem doufal, že se příště zase potkáme, a že si mě bude pamatovat. Bohužel jsem ho už nikdy neviděl. Zemřel při potápění na Seychelech. Svoji poslední knihu již nedokončil.