ARTES

Umělecké sdružení

Vzpomínka na Láďu Štaidla

Vzpomínka na Láďu Štaidla

Ještě nedávno jsem se snažil Ladislava Štaidla zlákat k rozhovoru pro náš web ARTESU. Omluvil se, že je už mediálně vyčerpaný, a tak jsme se bohužel nesešli. Možná se obával, že bude znovu „novinářsky vytěžován za hříchy“ s Karlem Gottem. A teď už mohu na něj jen vzpomenout.

Láďu jsem léta potkával hlavně na Plesech Květů, kde vystoupení Karla Gotta každoročně patřilo k půlnočnímu vyvrcholení programu. A tam, stejně jako jinde, nejen při vystoupeních, byl Ladislav Štaidl ten, který profesionálně Gottovi „kryl záda“. Setkával se s "papaláši“, byl vždy korektně pozorný a usměvavý. Dokonalý džentlmen.

Bylo to nezbytné, vždyť tenkrát, ale stejně tak jako dneska, je mnohý politik rád viděn ve společnosti známých celebrit (a to ještě nebyl bulvár). Zatímco Karel Gott se v nepřístupné šatně připravoval na zpívání, tak Láďa udržoval a rozvíjel styky. Ne, že by ho to bavilo, ale patřilo to k věci a bylo to nezbytné. Bylo to tak nastavené.

V jednom rozhovoru reagoval na nařčení za toto chování (myslím, že spíše práci), že byl bezcharakterní. Na to řekl, že „charakter je luxus, který si člověk nemůže dovolit. Kdyby se našel jediný zcela charakterní člověk, tak bych mu postavil pomník“. Vždyť kromě několika desítek emigrantů či stovek disidentů v minulém režimu „v tom jeli všichni“. I když v hospodách nadávali (jako dneska).

Láďa byl úspěšný snad ve všem, na co sáhl. Muzikant, skladatel, dirigent, textař, dokonce i oblíbený zpěvák se zajímavě zastřeným hlasem. Vzpomeňte na „Mží ti do vlasů…“. Prostě všestranný šéf snad nejlepší kapely té doby u nás. Poté co odešel ze showbyznysu, tak byl neméně úspěšný podnikatel, např. jednu dobu snad všechny reklamy v kinech pocházely z jeho firmy, stejně jako automaty na popcorn.

Patřil a bude trvale patřit k významným osobnostem našeho zábavního umění, přinejmenším v triumvirátu Svoboda – Gott – Štaidl.

 

Václav Soldát