Berouskovi a TKM

Nedávno jsem se vyznal ze svého obdivu k artistům, cirkusákům i dalším nevšedním dovednostem a připomněl jsem náš největší Cirkus Kludský. Ale současně jsem si vzpomněl na vlastní setkání s artisty.

Bylo to někdy kolem roku 1972, kdy jsem měl to štěstí, že jsem se podílel na vzniku a realizaci prvních televizních programů pro mladé, možná si vzpomenete: Televizní klub mladých.

Vedení televize mělo zájem oslovit speciálně mladé diváky, a tak se to zkusilo. Tenkrát se asi dva roky vysílal TKM jen jednou týdně a trval jen jednu hodinu. Vše bylo předtáčené většinou ve studiu ve Vladislavovce, posléze se začal vysílat i z Brna a Bratislavy. Teprve v závěru 1973 se vysílání rozšířilo na 2 a pak 3 hodiny, jeho tváří se stal Jan Vala a já se zájmem  sledoval, jak si dobře vede. U začátků v těch letech 1972 – 73 byl redaktor Ota Štajf, v dalších letech pak šéfredaktor redakce zábavy ČsT Oldřich Janota.

Byl to vlastně běžný klubový program, jaké se dělaly v oblíbených klubech mládeže v Praze i jiných městech. Nějaká malá hudební skupina, malý klubový program, občas nějaké soutěže, povídání se zajímavým hostem atd. Prostě takové jednoduché, a hlavně neformální setkání se zajímavými lidmi v neformálním prostředí.

Po nějaké době jsem přišel s nápadem, že připravíme jeden díl s mladými artisty, ekvilibristy, krotiteli našich cirkusů. Jako hlavní hvězda přislíbila účast už tehdy slavná Eva Pilarová. Nejdříve mě pomohl a poradil ředitel tehdy jediného podniku pro všechny světské „Československé cirkusy a variété“ Luděk Kovanda. Bylo již dlouho po znárodnění, ale nasměroval mě na tradiční artistické rody. První cesta vedla na zimoviště cirkusů v Počernicích, kde byli přes zimu jak zvířata, tedy manažerie, tak i velké maringotky, kde přebývala řada osobností našich exportních cirkusů. Hlavně drezéři, kteří se museli neustále starat o své medvědí či tygří svěřence. A tak jsem se dostal i k tehdejší krotitelské hvězdě, známému drezérovi medvědů Ferdinandu Berouskovi (1947 – 2021). Spolu s manželkou jsme jen žasli, když nás prováděl svým (vlastně už státním) zvěřincem a představoval nám hvězdy z dodnes populárního filmu „Šest medvědů s Cibulkou“.

To ale nebylo to hlavní. Získali jsme pro natáčení mladou drezérku, která se v té době starala mimo jiné o tygry a zrovna se narodil přírůstek, malý tygřík. Přiznám se, že jsem již zapomněl jméno. Byla to krásná černovláska, zvyklá vystupovat v manéži a nebála se jít do televize. Nemohl jsem jí teď najít ani na AI, ale stopoval jsem v archivech a myslím si na 99%, že to byla Berouskova dcera a sestra mladého Jiřího Berouska – Renata.

Hlavní číslo programu bylo připraveno tak, že si o své práci a výchově exotických zvířat povídali přímo na koberci ve studiu Eva Pilarová s mladou drezérkou a kolem se batolil tygřík Ruslan.

Bylo to hravé koťátko a paní Eva se s ním „kočkovala“. Ale ouha, jak jsem se později dozvěděl, malí tygříci ještě neumí stahovat drápky, a tak tygřík Evu „tak trochu“ škrábnul na ruce. Určitě to nebylo příjemné. Navíc kromě ošetření byla nutná silná dezinfekce. Eva to hrdinsky zvládla, a dokonce hned poté s úsměvem zpívala.

Drezérka Renata po nějaké době utrpěla v manéži nepříjemný úraz, kdy jí napadl medvěd. Pak ale vytvořila jiné, ne tak nebezpečné číslo s papoušky.

Na závěr vzpomínky bych rád alespoň stručně představil významný český Cirkus Berousek:

Založil ho před více než100 lety Ignác Berousek. Z pouličního kejklířství vzniklo v roce 1918 první cirkusové šapitó, pojmenované po jeho zakladateli „Berousek“. Rod Berousků byl velice rozvětvený. Známý byl třeba provazochodec Rudolf Berousek.

Cirkus se otevřel novým vynikajícím umělcům z celého světa chovajícím lásku a úctu ke zvířatům a cirkusovému řemeslu. Tato filosofie přetrvala až dodnes.

Znárodnění majetku v roce 1948 se bohužel nevyhlo ani cirkusu a zvířatům, a tak se rodina Berousků musela rozloučit se zvířaty, která byla téměř členy rodiny. Někteří z nich se rozjeli po celém světě, kde sklízeli mnoho úspěchů s artistickými a drezérskými čísly. Snad největší úspěch získal Ferdinand Berousek, otec Jiřího Berouska, majitele dnešního Národního Cirkusu Originál Berousek. Ve zvámém filmu „Šest medvědů s Cibulkou“ účinkoval Ferdinand Berousek se svými syny a medvědy. Jeden z nich, medvědice Rocky, dodnes pravidelně předvádí své umění na motocyklu.

Drobná vzpomínka na jeho vyprávění:

S medvědy se mohlo natáčet maximálně hodinu a půl, a pak musela mít zvířata několik hodin pauzu. Kromě toho nešlo o nějaké roztomilé medvídky z pohádky, ale o skutečné šelmy. Když poprvé vlezli do kabinetu, kde byla spousta vycpaných zvířat, chytil je amok a skoro celou místnost zdemolovali. Během celého natáčení vzniklo pár situací, po kterých se i sám Lubomír Lipský obával o své zdraví a s medvídky pracoval velmi obezřetně. 

Kromě medvědů se muselo spolupracovat i s třemi šimpanzi, kteří hráli jednoho opičího kamaráda. Všichni tři byli velmi šikovní a uměli spoustu věcí, jak se mohli diváci přesvědčit při sledování samotného filmu. Jednu věc se ale opičky naučit nedokážou, a to je používání toalety. Tito zvířecí herci tedy nosili oblečky, pod kterými měli plenky. 

Rodina Berousků procestovala pod záštitou Státního cirkusu půl světa – více než 40 zemí. Koncem 80tých let účinkoval Jiří Berousek se svou medvědí revue v Americe, kde se dočkal vysoké pocty v podobě ocenění od tehdejšího prezidenta USA George Bushe za humánní drezúru medvědů, tedy spojení maximální profesionality s láskou a úctou ke zvířatům. Na základě mezinárodního úspěchu a politických změn v České republice se Jiří Berousek s rodinou rozhodli v roce 1990 vrátit z Ameriky a vybudovat od základů vlastní cirkus.

Sedmá generace rodu Berousků, sourozenci Jiří a Renata Berouskovi, pokračují v rodinné tradici a nesou filozofii Ferdinanda Berouska do nového tisíciletí. V roce 2002 získal Originál Cirkus Berousek od sdružení českých cirkusů a varietních umělců, se souhlasem Ministerstva kultury, právo užívat název Národní cirkus, a to jako jediný cirkus v České republice.

Václav Soldát