Grand showman Josef Laufer

Nedávno mu bylo 82 let. Unikátní osobnost umělecké scény české zábavy. Známý jako zpěvák, ale i herec, scénárista, režisér, mim, spisovatel, prostě bavič všech profesí. Občas přehlížený, ale vždy uznávaný profesionál. Vždyť vlastně mapoval svými výkony v mnoha žánrech naši zábavu minulých šedesáti let.

I když to je známo, připomeňme si jeho první léta. Narodil se v roce 1939 jako syn českého lékaře a španělské ošetřovatelky v době jejich útěku ze Španělska, a to ve Francii. Během války otec sloužil v leteckých silách RAF v Anglii a tam chodil Josef do základní anglické školy. Doma mluvili španělsky. Teprve po roce 1950 se přestěhovali do Prahy, takže odtud jeho základní jazykové vybavení. Když dalších letech působil v zahraničí, tak se rychle domluvil i rusky, francouzsky, polsky, kromě svých domovských jazyků angličtiny, španělštiny a samozřejmě češtiny. Dokonce několik let zamlada působil i na Kubě jako tlumočník španělštiny.

Otec pořád byl vážený lékař, nicméně Josef se vyučil elektromechanikem v Tesle Vrchlabí a pak to, co bylo tenkrát běžné. Vojenská základní služba dva roky na Slovensku (tam se většinou posílali kluci z Čech, zatímco Slováci zase do Čech). Ale pak už jeho snaha po uplatnění v kumštu nabírala obrátky.

Od začátků u amatérů, i jako zpěvák s kapelou na Slovensku, pak mim, až po přijetí na Divadelní fakultu AMU v Praze. Nebudeme sledovat celou jeho uměleckou dráhu, a tak si jen připomeneme, co vše už zvládnul.

Samozřejmě začínal jako herec. Má za sebou jak Semafor, tak i Národní divadlo. Herecky ale nejvíce zazářil ve filmu a televizi. Ve filmu se mihnul jako neznámý mladíček v roce 1971 v Noci na Karlštejně a pak v našem prvním a dodnes legendárním filmovém muzikálu Starci na Chmelu. Nezapomenutelný byl i v Troškových Kameňácích se svým tradičním doutníkem.

Bohatší bylo jeho herectví v televizi. Od Písně pro Rudolfa III. v roce 1967, až po významné role v televizních filmu Zuřivý reportér Egon Ervín Kisch a seriálu Cirkusu Humberto. Nemá cenu vypočítávat všechny, byly to desítky menších i větších postav. Své herecké a pěvecké schopnosti využil i v našem prvním divadelním muzikálu Gentlemani.

Málo se ví, že byl úspěšný i jako scénárista a režisér. Téměř čtyři roky tak působil v polské televizi. A když se mělo představovat Československé umění na mnoha festivalech a vystoupeních v zahraničí, tak často to byl právě Josef Laufer, který dokázal sestavit a režírovat velké programy pro reprezentaci naší republiky v cizině. Nejen pro své jazykové znalosti, ale schopnost vcítit se do vkusu a myšlení zahraničních diváků.

Stejně tak se málo ví, že režíroval i ve Státní opeře Praha třeba operu Don Giovanni v původním jazyce i další operní díla.

Pro širokou veřejnost byl ale nejznámější jako zpěvák. Byl první z našich hvězd, které kapelník Václav Hybš dovolil zpívat na vánočních koncertech anglicky. „Tobě lidi rozumějí, mluvíš normálně.“  Všichni známe jeho autorský hit „Sbohem lásko, já jedu dál“ a okamžitě poznáme jeho poněkud drsný hlas.

Ještě nedávno v jednom rozhovoru řekl jednoduché vyznání:

„To nejlepší, co může člověk o životě říct je, že o něm nic neví. Já nic nevím, ještě jsem se o něm nic nedověděl. Werich říkával, že jako majitel jednoho života s ním nemohu dělat nic jiného než ho žít. Ono se s ním nic jiného totiž dělat nedá.“

Josef Laufer byl v roce 1919 uveden do Síně slávy zábavního umění Uměleckého sdružení ARTES

Václav Soldát