NĚŽNÁ KOMIČKA
Všestranná komička Jitka Molavcová
Narodila se 17. března 1950 v Praze.
Zpěvačka, herečka, moderátorka, muzikantka, spisovatelka i výtvarnice, stále usměvavá a skromná dívka nás baví, dospělé i děti již více než 50 let. Je to až k nevíře, ale snad neexistuje nikdo, kdo by jí neznal, ať z divadla, živých vystoupení nebo z televize.
Připomeňme si některá její TOP, jak šel čas
Kytice – Semafor
Elektrická puma – Semafor
Hvězda padá vzhůru – film s Karlem Gottem
Malý televizní kabaret – ČsT
Návštěvníci – seriál ČsT
Jonáš a Melicharová – Semafor 1983
Hello Dolly – Hudební divadlo v Karlíně – Cena Thálie 1996
Vystudovala polygrafii na Střední průmyslové škole grafické. Její dívčí hlásek – soprán se ale uplatňoval již ve studentských letech, když se studentským souborem Vysoké školy ekonomické mohla procestovat a zpívat v mnoha evropských zemích.
V roce 1970 zvítězila v amatérské talentové soutěži s písničkami Hany Hegerové a téměř hned jí nabídl hostování Jiří Suchý v Semaforu. Tam se okamžitě chytla a otevřela se jí dodnes trvající cesta herectví, zpívání až po zcela ojedinělé komediální herectví.
V Semaforu začínala jako jedna z „girls“, tedy tzv. „křoví“ semaforských hvězd, ale postupně se uplatnila i jako zpěvačka šansonového typu. Už tehdy nazpívala sólově řadu hitů. Nejdříve ve francouzštině, pak i např. „Teď hádej“, „Hej Tony“ a jiných. Proslavila se až v Semaforské „Kytici“. Pak Smutek bláznivých panen, Jonáš a další hry Semaforu.
V roce 1985 se v „Jonášovi, dejme tomu v úterý“, představila jako slečna Žofie Melicharová, a tato jemně komediální postava se jí stala, jak se říká, osudovou. Je v této roli věrná a zamilovaná hospodyně s velkým srdcem v ošuntělé zástěře, ale nepřehlédnutelná a mile vlezlá. Od té doby je trvalou a rovnocennou partnerkou Jiřího Suchého dodnes.
Rychle se stala vyhledávanou zpěvačkou i na mnoha koncertech, hodně vystupovala stále i sólově s kytarou. O ovšem nebyly její jediné hudební nástroje. Perfektně zvládla i „mužský“ nástroj saxofon, ale i bendžo, harmoniku, ukulele aj.
Samozřejmě si jí všiml i film. Byla např. partnerkou Karla Gotta ve filmu „Hvězda padá vzhůru a v řadě pohádek, např. „Princezna koloběžka“ či „O chytrém Honzovi“ a jiné.
Hlavní scénou pro ni je ale divadlo. Vedle Semaforu hostovala i na velkých scénách.
„Vzpomínám na a dvojici klaunů, kterou jsme s Jiřím Suchým vytvořili v představení Golema na scéně Hudebního divadla v Karlíně. Hráli jsme role, které kdysi hrávali Voskovec a Werich. Byl to totiž nápad Jana Wericha, abychom tu dvojici hráli my. Já byla Pavel Popel z Lomnice nad Popelkou (kdysi hrával Werich), a Jiří Suchý hrál roli za Voskovce „Prach z Prachatic“. Zpívali jsme překrásné melodie Jaroslava Ježka: „My jsme ti stoprocentní muži“, „Šaty dělaj´ člověka“. Bylo to ohromný!!!“
V Karlíně se ovšem proslavila i v hlavní roli muzikálu „Hello Dolly“, za kterou dostala cenu Thálie za rok 1996. Stála i na slavných prknech Národního divadla v představeni Dobře placená procházka v režii „familie Formanů“ v čele s Milošem Formanem.
Nepřeberné množství účinkování má za sebou v televizních pohádkách a pořadech pro děti, v Malém televizním kabaretu, Studiu Kamarád, Kouzelné školce, v Tajemství proutěného košíku a mnoha a dalších, které dodnes patří ke zlatému fondu dětských programů TV.
„Nikdy jsem nezapomínala na dětské diváky. Práce pro děti mě vrací zpátky do mého dětství. A navíc se od nich i učím. Té bezprostřednosti, volnosti, upřímnosti. Odehrála jsem stovky představení po celé republice, natočila televizní i rozhlasové pohádky, večerníčky, nazpívala písničky. Píšu pro ně pohádky. O hudebních nástrojích a o tom, jak malý Jitík (to je postavička, kterou jsem vymyslela) úspěšně sportuje, protože má velký talent“.
Její tvůrčí všestrannost se projevuje i ve výtvarné tvorbě, zkouší a daří se jí dělat osobité koláže.
V roce 1918 byla oceněna jako MISTR zábavního umění a vstoupila do Síně slávy.
Václav Soldát