Žižkovská kronika – Takové uctívání národních hrdinů není důstojné velkého města, jako je Žižkov!
Nadpis této pasáže není namířen v žádném případě proti současné radnici, ba ani proti žádnému současnému dílu na Žižkově, nýbrž je určen soše Karla Havlíčka Borovského na Havlíčkově náměstí. A už vůbec se nejedná o názor dnešní, ale o úryvek z časopisu Český svět z roku 1911. A proč to autor článku napsal?
Socha Karla Havlíčka Borovského na Žižkově patří bez nadsázky k nejznámějším sochám v Praze a doplňuje sousoší řady významných osobností po celém městě, jako je Palacký, Jirásek nebo třeba Němcová. Odlišnost je v tom, že na rozdíl od nich je socha Karla Havlíčka jen kopií, a nikoliv originálem! Původní socha totiž vznikla pro Kutnou Horu, kde byla odhalena už v roce 1883 a jejím autorem byl kutnohorský rodák sochař Josef Strachovský. Jeho zpodobnění ale bylo natolik dobré, že řada dalších měst měla o sochu zájem. Tak vzniklo několik kopií, z nichž se jedna dostala například až do Chicaga k českým přistěhovalcům – a jedna na Žižkov.
Dnes by se řeklo, že mají-li lidé zájem o kopie podařené sochy a chtějí ji dokonce vystavit někde ve městě na veřejném prostranství, je to velký autorův úspěch. Musíme si ale uvědomit, že socha Havlíčka na Žižkově byla na podstavec umísťována v době vlasteneckého zápalu a Češi nebyli ještě zvyklí na sériově vyráběné kopie uměleckých děl. Tehdejší lidé byli zvyklí na originály a chtěli uctít své velikány něčím jedinečným. Proto se objevila také kritika sochy Havlíčka na Žižkově, protože část tehdejších lidí věřila, že by se měla vytvořit nová socha, zcela originální a jedinečná, určená jen a pouze pro Žižkov. Přesto bylo její odhalení v roce 1911 velkolepou událostí.
Havlíček i dnes stojí uprostřed revitalizovaného parku a dál svojí pravicí hrozí lidem, kteří si neváží své země. A jen málokdo v Praze si vzpomene, že jde o kopii sochy z Kutné Hory. Zvlášť když je tato dominanta tak nádherná na fotkách i pohlednicích a vévodí jednomu z nejstarších náměstí na Žižkově. Ale o tom, že si Žižkováci na Havlíčka zvykli a zamilovali si ho, svědčí třeba osud této sochy za druhé světové války. Tehdy totiž hrozilo, že by mohli nacisté sochu odstranit pro její národní význam. Proto ji odhodlaní lidé ze Žižkova schovali v Holešovicích, kde přečkala celou válku. Ať si novinář na začátku dvacátého století psal, co chtěl. Ta socha prostě k Žižkovu patří, lhostejno zda je originál, nebo kopie.
Tomáš Hejna
