BOHÉMSKÁ HVĚZDA DŽEZU
Eva Olmerová (21. 1. 1934 – 10. 8. 1993), bylo by jí devadesát!
Jsou hvězdy, které si pamatují spíše „fajnšmekři“. ¨
Je to určitě „bohem políbená“ a bohémská zpěvačka Eva. Ona odmítala označení džezová, říkávala, že prostě ráda zpívá. Je to nesporně legenda našeho zábavního umění.
Nebyla školená zpěvačka, začínala s kytarou u trampů blízko Štěchovic, kde měli rodiče chatu. Pak začala zpívat v různých džezových klubech i zapadácích, kde si zvykla hodně pít a kouřit. První trvalejší angažmá měla v kapele Arnošta Kavky.
Od svého mládí měla v minulém režimu problémy s policajty, a hlavně Státní bezpečností. Není divu, vždyť pocházela z buržoazní rodiny, dědeček byl spolupracovníkem prezidenta Beneše a strýc sloužil za války u Královského letectva v Británii (RAF). Když jí chtěla STB získat jako spolupracovníka, tak se i prala. A doplácela na to. A nedala se.
V roce 1962 si jí všiml Karel Mareš, skladatel a dramaturg Semaforu (mimochodem, také pozapomenutá osobnost zábavy). Když Eva Pilarová odešla do Rokoka, tak Evu získal do Semaforu. Tam z ní vyrostla hvězdná zpěvačka nejen džezu, ale i šanzonů, posléze popových písniček i gospelů.
Její hlas byl výjimečný. Místy mírně zastřený, trochu poznamenaný kouřením a pitím, ale s velkým hlasovým rozpětím, zvonivou zvučností, a hlavně až smyslným a zkušeně ženským výrazem.
Není divu, vždyť za sebou měla složitý život. Říká se o ní, že to byla ženská „od rány“ a současně plná citu. Žila divoký až bohémský život, říkalo se o ní, že když si nevypije, tak nemůže na scénu.
Vzpomněl jsem si na osobní zážitek:
Jednou mě pověřil můj „umělecký guru“ Ctibor Čítek, jinak šéfredaktor Mladého světa, abych někde sehnal tehdy „zakázanou“ zpěvačku Evu Olmerovou a umluvil jí k vystoupení na velkém koncertu ( někdy kolem roku sedmdesát)). Našel jsem jí u jejího partnera, svalouna, a jak se i představil, tak uhlíře.
V Hudebním divadle Karlín jsme jí přidělili naši produkční Jarku Novákovou z Mladé fronty, aby jí hlídala před frťany rumu. Skoro se podařilo, ale i tak paní Olmerová vystřihla výborné vystoupení.
Měla u mladého publika fantastický ohlas (tehdy se tomu neříkalo standing ovation).
Prý měla v posledních letech na dveřích cedulku:
„Zasloužilá invalidní důchodkyně“!
Nedávno na ní vzpomínali v Divadle U hasičů, třeba Karel Vágner, Emil Viklický, Jitka Vrbová, Berenika Kohoutová a další už současní umělci s orchestrem Radima Linharta.
Tak se podívejte na pár obrázků kamaráda Františka Jiráska.
Václav Soldát