Světová česká polka

Na náměstí ve Zbraslavi stojí už dlouhá léta na rohu klasická hospoda, která se jmenovala samozřejmě „Na růžku“. Už určitě víte, že nemusím uvádět její dnešní název „Restaurace Škoda lásky“. Tady žil téměř dvě stě let rod Vejvodů, hospodských a kapelníků, doložené kořeny ukazují na rok 1834. Ale byl to nejen rod kapelníků, ale i stavitelů a zedníků.

28. března 1902 se tam narodil Jaromír Vejvoda (zemřel 1988), který zcela samozřejmě také tíhnul k muzice, hrál v rodové kapele, a dobře, takže ve svých osmnácti letech narukoval do Brna se svojí křídlovkou, jako hudebník 10. pluku. A u muziky, ale i hospody, mnoho let zůstal.

Brzy začal i skládat a samozřejmě si posléze založil i vlastní kapelu a získal kapelnickou licenci. Pro svoji kapelu složil s textařem Vaškem Zemanem v roce 1927 Modřanskou polku. Té se brzy ovšem ujal název „Škoda lásky“, podle jejích slov:

„Škoda lásky, kterou jsem tobě dala

Ty mé oči dnes bych si vyplakala

Moje mládí uprchlo tak jako sen

Na všechno mi zbyla

V srdci mém vzpomínka jen“

Když jí přihlásil u Ochranného svazu autorského, tak za ní dostal honorář 150,– Kč.

Ta polka měla vše, co její autor léta vyznával. Říkal později i svému synovi Josefovi, ze kterého se také vyklubal nejen bubeník, ale také skladatel a kapelník, i když trochu jiné muziky než dechovky:

Každá skladba musí mít krásnou melodii, výrazný rytmus a dynamiku. Pak má naději, že se chytí. (Osobní povzdechnutí: kéž by tomu tak dneska aspoň občas bylo).

Škoda lásky šla postupně do světa.

V roce 1934 vyšel notový záznam v Německu a tam se okamžitě chytla jako „Rosamunde“

V roce 1939 dobyla Ameriku jako „Beer Barrel Polka“ (vyvalte sudy) a dokonce sloužila i k náboru do vojenského námořnictva „Here Comes the Navy“. Do svého repertoáru jí zařadil orchestr Gllena Millera a dodnes mnoho dalších světových hudebníků jako „Rooll out the Barels“. Američanům se líbila melodie, ale hlavně synkopy, které se hodily do swingové éry.

Stala se oblíbenou písničkou II. světové války na všech bojištích a obou stranách evropské fronty. Byla to téměř hymna našich letců v bitvě o Anglii a velitel spojeneckých vojsk v Evropě a budoucí americký prezident Dwight Eisenhower o ní řekl, že významně pomohla vyhrát válku.

Podívejte se na vzácné záběry propagující Britské expediční sbory ve Francii z roku 1940.

Jaromír Vejvoda složil i mnoho dalších a u nás populárních polek, asi 82. To byla jeho „parketa“. Určitě alespoň ti starší znají:

„Kdyby ty muziky nebyly…“

„Hrajte, já ráda tancuju…“

Ale žádná se už nedostala do světa.

Jaromír Vejvoda měl stoji kapelu na Zbraslavi, V roce 1935 se přiženil do hospody U Zamrazilů ve Vraném nad Vltavou, vzal si slečnu Boženku, a tam dokonce dlouhá léta ve svém volnu čepoval pivo a roznášel „panáky“ rumu i Kontušovky. Hospoda byla nad přívozem, ten tam je dosud, hospoda už ne.

Idyla skončila v roce 1948, restaurace byla znárodněna, Vejvodovi zrušili kapelnickou licenci a tím i vzali „kapelnickou knížku“ a nastoupil jako skladník do ČKD. Kapela sice nezanikla, přejmenovala se časem na „Zbraslavanku“, a dokonce jí mohl opět dirigovat. Celá léta byl znám jako elegán, vždy bílá košile  a kravata.

Světová sláva jeho polky Škoda lásky, s různými názvy zůstala.

Třeba ve Finsku je dodnes známá jako vánoční píseň „Tonttujen joulpolka“, ve francouzštině se jmenuje „Fryda cum papa“ a v Mexiku „El barrilito“. A ve svém repertoáru jí mají nejen snad všechny dechovky, ale i symfonické orchestry a show, například Andreu Rieu i popová hvězda Britney Spears.

Byla mnohokrát oceněna, u nás v roce 2000 jako hit století, Jaromír Vejvoda má připomínající plaketu jak na rodové hospodě „Škoda lásky“ ve Zbraslavi, tak před obecním úřadem ve Vraném.

Dívejte se a zaposlouchejte, jak jí hrála legendární Moravanka.

Václav Soldát