Ferda Mravenec – Práce všeho druhu

„Ferda Mravenec, práce všeho druhu.“ Tak právě tato věta snad nejvíce proslavila kreslenou postavičku v puntíkovaném šátku – Ferdu Mravence, původně postavičku z komiksů pro dospělé, později jednu z nejoblíbenějších českých kreslených postav pro děti. Dodnes Ferdu sledují tisíce dětí na televizních obrazovkách, a další tisíce dětí si čtou jeho příběhy v knížkách Ondřeje Sekory, kterého Ferda proslavil snad ze všeho nejvíc. A to měl na „účtu“ hezkou řádku dalších knih a také ilustrací do děl mnoha významných spisovatelů. Za všechny jmenujme třeba Pučálkovic Aminu od Jindřicha Plachty. Ferda ale na žebříčku popularity bez pochyby vede!

Původním Sekorovým záměrem nebyla ani zdaleka postava pro děti, nýbrž pro dospělé. Proto si při popisování života hmyzu nebral žádné servítky, což je znát i po Ferdově pozdější úpravě, takže šnek je v jedné z knih zobrazen jako rozšlápnutý, hmyz ohrožují větší druhy zvířat a tak dále. Navíc se v první fázi nejednalo o knížky textové, ale o komiks. Jako takový se objevil vlastně již v roce 1927 v Pestrém Světu. Za skutečné počátky však lze považovat roky 1933, kdy se Ferda poprvé objevil na stránkách Lidových novin, a také rok 1936, kdy vyšla první Ferdova dobrodružství knižně u nakladatele Hokla pod jednoduchým názvem Ferda Mravenec. Kniha si ihned získala své čtenáře, a tak Sekora pokračoval ve svém díle, až se postupně zrodila jakási trilogie, v níž na první knihu volně navazovaly publikace Ferda Mravenec v cizích službách a Ferda v mraveništi.

Ferda se ale neobjevoval jen jako prostá dětská figurka. Tak jako řada dalších umělců své doby se i Sekora cítil povinen podpořit národ v boji proti nacistické hrozbě. Ferda Mravenec tak v cizích službách zažije plynový útok, nasazování plynových masek a také boj s červenými mravenci, kteří mají helmy nápadně podobné těm, které nosili Němci. Bylo to poprvé, kdy se Ferda stal nositelem ideologických a politických myšlenek.

I přes to, že se otevřeně postavil proti nacistům, směl na začátku války dál pracovat jako redaktor. Sekorova manželka Ludmila však byla Židovka, a tak v roce 1941 přišel zákaz jeho tvorby a také nucený odchod z Lidových novin, v nichž do té doby pracoval. Byl to i dočasný konec Ferdy Mravence, který se ocitl stranou zájmu, a kterého nesměl Sekora nikde publikovat. V roce 1944 byl zatčen a odvlečen do pracovního tábora Kleinstein. Když vezmeme v úvahu jeho předválečné postoje a rodinnou anamnézu, tedy manželství s Židovkou, měl vlastně štěstí, že neskončil v horším zařízení, nebo že nešel rovnou na popraviště. Nicméně jeho uvěznění v Kleinsteinu a s tím spojené útrapy způsobily, že se z Ondřeje Sekory stal komunista. A stal se jím dočasně do určité míry i Ferda Mravenec.

V roce 1947 vyšla další kniha Ferdových příběhů pod názvem Ferda cvičí mraveniště. Spolu s Broukem Pytlíkem, další notoricky známou Sekorovskou postavou, se zde Ferda ocitá v roli organizátora sportovních her a také trenéra týmu svého rodného mraveniště. Brouk Pytlík, dobrosrdečný, ale také neposedný brouk byl nejvěrnějším Ferdovým přítelem, proslul především tím, že: „Všechno ví, všechno zná.“ K téměř dokonalému a zručnému Ferdovi tvoří přirozený neohrabaný protějšek, což dává jejich společným příhodám patřičný nádech humoru. Po válce se oba naši hrdinové opět objevovali i časopisecky, a to v Mateřídoušce.

Politický obrat v Sekorově uvažování je nejvíce vidět v poslední knize Mravenci se nedají, která vyšla roku 1954. Tato kniha je sice nejdramatičtější a slohově nejvyzrálejší, nicméně již samy náměty Ferdových příhod naznačují, co má propagovat. Ferda zabloudí a narazí na opuštěnou mravenčí maminku, pro kterou vzápětí vybuduje provizorní mraveniště, a v něm potom vychová novou generaci mravenčích dělníků. Ti jsou ohrožování aristokratickými otrokáři, kvůli kterým musí Ferda vybudovat silné opevnění. Vše nakonec dopadne dobře díky válečné lsti a Ferda se může v klidu vrátit do rodného mraveniště. Jak vidíte, je obsah celé řady politizovaných témat té doby nepřehlédnutelný. Dělnictvo, utlačující aristokracie, opevnění proti nepřátelům míru, tedy ekvivalent k železné oponě – to vše je obsahem této poslední Sekorovy knihy s Ferdou Mravencem.

V Čechách se první kinematografické zpracování objevilo již v roce 1943. Tehdejší deset minut trvající snímek natočila Hermína Tyrová a vůbec poprvé v historii české kinematografie se jako postavy objevily loutky s drátěnými kostrami. A loutky také hrály v jediném českém seriálu, který v sedmdesátých letech natočila stejná režisérka. Přes všechnu popularitu se ale neuskutečnilo dlouho očekávané, a Sekorovým synem neustále protěžované, ztvárnění Ferdových dobrodružství v kresleném seriálu. Nakonec se Ondřej Sekora mladší dohodl s Německou European Cartoon Production, která v osmdesátých letech dodnes populární seriál skutečně vytvořila. Děti jsou z něj stále stejně nadšené, zatímco odborná veřejnost má proti němu neustále připomínky. Snad je to kvůli nějakým chybám, které laik nepostřehne, možná ale jen proto, že se seriál nepodařilo připravit nám samotným. Ať tak či tak, dětmi opakovaně kladně přijatý seriál vynesl Ferdu Mravence i po tolika letech opětovně na výsluní, a ten se zařadil k nejprodávanějším dětským postavičkám u nás, byť ve srovnání s jinými, třeba Krtečkem, je přeci jen poněkud pozadu.

Ať už byl Ferda Mravenec postavičkou pro dospělé, dětským hrdinou nebo figurkou použitou pro vyjádření politických idejí, nic to nezmění na tom, že tato roztomilá postavička dodnes patří k významným postavám české literatury a kreslených příběhů, a její autor mezi velikány dětské literatury.

Tomáš Hejna