Svátky radosti ze života, zdraví a nové síly.

Samozřejmě připomínám Velikonoce, svátky jara, radosti a zábavy. Možná to někdo tak nevnímá, ale i historie nám říká, že to je jejich hlavní smyl. Je to po staletí největší církevní svátek, i když má mnohé kořeny ještě v pohanských dobách. Nicméně u nás se Velikonoce zařazují do 9. století, kdy přišli věrozvěsti Cyril a Metoděj. Historicky se oslavy ustálili na první neděli po prvním jarním úplňku, ale je to ještě zamotané tím, že když přijde ten úplněk na neděli, tak se slaví až neděli následující.

Právě dneska, 15. dubna se otevírá Pašijový týden Květnou nedělí. Ten den totiž přijel Ježíš Kristus do Jeruzaléma a lidé ho vítali mladými palmovými ratolestmi. U nás palmy až na skleníky nerostou, tak se používají první květy a kočičky. Pro zajímavost si připomeňme některé zvyky a tradice:

Na Květnou neděli se trhají „kočičky“, tedy napučené vrbové větvičky a zdobí se jimi místnosti. Je přísně zakázáno cokoliv péct, aby se nezapekly květy stromů a nezničila úroda.

Pak je příslovečné Modré pondělí, kdy se nepracuje. Určitě jste si vybavili, že takové pondělí si mnozí přesouvají i na jiné dny.

Šedivé úterý je zasvěceno úklidu. Mají se vymetat všechny rohy, aby nikde nezůstala žádná pavučina. Prostě velký jarní úklid.

Škaredá středa často bývá i díky počasí, ale ten den byl Ježíš zrazen Jidášem. Ono to sice bylo trochu jinak, ale mnozí si to ještě pamatujeme z Bible, resp. Starého zákona. Připomínáme si Poslední večeři páně a měli bychom sníst třeba hrách, špenát, něco zeleného, jarní bylinky v jarní polévce.

Den odpuštění – čtvrtek.

Velký pátek je pro věřící dnem ukřižování Ježíše. Měli bychom meditovat a nepracovat. Žádné praní prádla, ani práce na zahrádce.

Bílá sobota je přípravou na oslavy zmrtvýchvstání a pečou se mazance, velikonoční beránek, barví a malují vajíčka, plete se pomlázka a kluci (často i hodně dospělí) se domlouvají kam půjdou na koledu a na děvčata.

Velikonoční neděle jsou samé oslavy. Patří k nim dobré jídlo, zábava, odpočinek. Někdy ti „věční mladíci“ předbíhají s pomlázkami, aby různá „občerstvení“ z organizmu vyvanula a mohli za nějakou dobu třeba sednout za volant.

Velikonoční pondělí se chodí na pomlázku. Tradičně se mají obejít všechny domy s mladými děvčaty, nemá se zapomínat na hospodyně i babičky. Všude se nabízí občerstvení, včetně tekutého, taková tradiční „štamprlička“ muže potěší. Je to pořád rituál, na Moravě šohajové někdy nosí tradiční „žílu“, tedy velkou pletenou pomlázku a dívky jí zdobí stuhami. Koledníci dostávají malovaná vajíčka, dobroty, teď občas i nějaký peníz – no však to znáte, žel mnozí jen z televize.

Vajíčka jsou symbolem nového začátku. Vyšlehání děvčat pomlázkou či jenom ratolestí mladého ovocného stromku či vrby symbolizuje předání síly a vitality dívkám i ženám. Již pohanská tradice říká: „Kdyby nebyla vyšlehána, tak by uschla“. I pojem „pomlázka“ je prý z označení „pomladit“.

Bohužel dnes do tohoto zvyku vstoupila „hrozba sexuálního harašení“ Naštěstí se jak na Moravě, tak na Slovensku již dávno ujal zvyk, že pro změnu mohou děvčata chlapce polévat studenou vodou.

Velikonoce se v různých podobách slaví po celém světě. Děti milují třebas hledání ukrytých vajíček na zahradě. V Německu se třeba zdobí Velikonoční stromy. V Anglii vyrábí děti Velikonoční klobouky. V Řecku se konají vajíčkové hry a v Mexiku absolvují vybraní mladíci Křížovou cestu a pálí se slaměné figury Jidáše.

Velikonoce jsou pořád oslavou plodnosti, nového života, radosti. Užívejme si je!

PhDr. Václav Soldát