AI – pomoc, nebo hrobařina?
Nepatřím úplně mezi lidi, kteří by chodili na naučné přednášky a z takových informací byli společensky nebo kulturně živi. Ale na jedné takové přednášce jsem měl možnost být, a nestačil jsem se divit. Proč?
Já sám jsem technický antitalent – jsem rád, když umím zapnout mobil, nastavit si na něm vyzvánění, hlasitost, budík!, když zapnu počítač a dokážu si program uložit z nabídky na plochu nebo lištu, abych ho mohl rychle otevřít. Přesto se moderním technologiím nevyhýbám a ani nemohu. V oboru redakce, grafiky a tisku je to nezbytností umět se orientovat alespoň částečně v nových technologiích, zvlášť při současné rychlosti jejich vývoje. Ovšem na druhé straně…
AI, tedy umělá inteligence, není ve světě ničím novým, její základy jsou vlastně permanentní součástí rozvoje počítačů a internetu. A můžeme o ní hovořit od samého počátku, kdy počítač dokáže na základě příkazu vypočítat miliardu dat za pár minut a dnes už za sekundu. Ostatně z tohoto důvodu jsme počítače začali užívat, jsou rychlejší než my! Dokáží rychleji počítat, kombinovat, reagovat. Od počátku jsou užitečné v mnoha ohledech, a nedá se nic dělat, jsou pro nás ve všech směrech důležité. Ale poslední dva roky se původní sci-fi o ovládnutí světa stroji, kdysi tak vzdálené, oblíbené v různých žánrech a subžánrech sci-fi, objevující se už v knihách H. G. Wallese a dalších, stává realitou. A v oblasti zábavního umění jde o téma o to vážnější, že se AI už několikrát předvedla, dokázala svoji moc, svůj význam, svoje možnosti. A pro nikoho z této oblasti to není právě růžová vyhlídka na budoucnost.
Někteří umělci si to nejspíš neuvědomují – byl jsem svědkem reakce jedné malířky, která spolupráci s AI brala zcela klidně. Vůbec se nezajímala o to, jestli její díla, a hlavně styl, budou použita zmíněnou umělou inteligencí. Ptala se, jestli může AI ovládnout svět, klamat lidi, přetvářet realitu. To jiní umělci ve světě se už ozývají. AI už zvládla „namalovat“ obrazy ve stylu starých mistrů na vcelku nová témata. Mrtví se ale nemohou bránit. To živí, ti by se bránit měli. AI už také natočila vlastní sci-fi film, který bychom mohli klidně postavit do jedné roviny s nejnovějšími filmy v duchu Star Wars a Star Trek, kde, i když také byla použita umělá inteligence, byl stále zřetelný, a hlavně ceněný, prvek lidský, faktor člověka, který efekty vymýšlel a zadával. Uvedený film ale vytvořila jen AI. Sama si napsal na základě zadání námět, scénář, repliky, efekty, prostředí… Otevřeně přiznávám, že u sledování tohoto krátkého videa, jehož námětem bylo již tolikrát ve filmu zobrazené obsazování planety Země mimozemšťany, jsem téměř nedýchal. Bylo to úžasné zpracování. Jedinečný film, který by animátorům trval měsíce.
To samé se dá říct o písni, kterou nezapívala AI hlasem Karla Gotta a lidé z počátku nepoznali, že to není on. Mohl jsem při poslechu přísahat, že jde o jeho poslední nahrávku v životě, která se právě objevila. Američtí zpěváci si už na AI stihli stěžovat i u soudu, protože nejnovější verze AI dokáží napodobit nejen jejich hlas, ale i jejich produkci, a to tak, že z deseti písniček a melodií poskládají jednu novou, a ta vypadá, jako by byla originál. Nejeden zpěvák a nejedna zpěvačka se už sekali s tím, že se „jejich hlasem“ nazpívaná písnička někde objevila, a oni o tom ani nevěděli. AI se zkrátka stala multifunkčním nástrojem, který začal překračovat hranice v mnoha oblastech, včetně zábavního umění. Všichni se shodneme, že nelze zůstávat ve vývoji pozadu. Ale kam až necháme AI dojít? Kde je únosná hranice jejího používání, kde se zastaví její samostatná činnost bez kontroly?
Já sám jsem už četl řadu článků psaných AI na základě podkladů z internetu – dokonce jsem podrobil AI vlastnímu testu. Na jedny stránky jsem umístil fiktivní životopis osobnosti z předminulého století a po třech týdnech jsem zadal základní verzi AI o této osobnosti vyhledat podklady a napsat článek. Podařilo se, ale se všemi fiktivními údaji, které jsem sám zadal. Četl jsem i několik povídek a jeden román v duchu nejmenované autorky, a protože ji znám, jako člověk bez znalosti bych nepoznal rozdíl. Existují i divadelní hry napsané AI v duchu Shakespeara a jiných autorů, které už zaznamenaly úspěch na divadelních prknech. Jsou profesoři na školách, kteří běžně užívají AI pro přípravu svých přednášek a skript. V příštích měsících vyjde v Čechách první kniha o historii středoevropského prostoru, která byla z 70% napsána AI. Ta napsala i poslední známý rozhovor se Schumacherem, a to v době, kdy byl už dlouho v kómatu. Lidé rozhovoru uvěřili.
Mé zkušenosti s AI jsou zatím jen omezené – opravdu nejsem technický typ. Ale s „poslední Gottovou písničkou“ jsem se už seznámil, viděl jsem „film o obsazení planety Země“ od AI, slyšel jsem „zpívat americké zpěváky písničky, které nenazpívali“, četl jsem články a knihy, které „napsala AI“. A naposledy jsem slyšel písničku AI o obci, kde žiji. A hned v několika verzích, různými hlasy.
Osobně se AI bojím, a to z mnoha důvodů. Jednak, jak i na zmíněné přednášce dosvědčili odborníci na toto téma, neexistuje vlastně žádná kontrola nad tím, kdo a jak AI využívá. Stačí si zaplatit licenci a můžete si dělat, co chcete. A pokud je to vůči jinému dílu moc podobné, zkuste se soudit?! Důležité je téma pravdivosti informací, kde zatím AI „plave“, protože hledá informace všude, kde se dá. Prý v různých případech i fabuluje na základě domněnek, které si sama utváří a je nutné „jí to vymluvit“. Bude určitě zajímavé, až se studenti začnou učit tímto způsobem, až dostanou od AI text a buď mu uvěří, nebo se o jeho správnosti přesvědčí. Ale jak při přednášce naznačila jedna přítomná učitelka, ona už na tomto způsobu informování dětí a mládeže usilovně pracuje, už používá AI k přednáškám a prezentacím. Vždyť je to rychlejší, šetří to čas.
Opravdu nejsem odpůrce moderních technologií, ale optimismus kolem AI v oblasti zábavního umění a vzdělávání s jejími propagátory necítím. Tvůrce zmíněné přednášky mimo jiné řekl, že je skvělé, že si může s pomocí AI vytvořit vlastní obraz na zvolený motiv v duchu jakéhokoliv malíře, kterého zadá. Protože on sám malovat neumí, ale AI ano a on by takový obraz mít chtěl. Já se ptám – jaký by byl asi svět, kdyby každý druhý vytvářel obrazy v duchu Rafaela, Muchy, Piccasa, kdyby každý pal jako Shakespeare, Mann, Čapek? A co kdyby si mohl každý namalovat svůj obrázek ve stylu Lady? Má základní otázka zní – kam se potom ztrácí originalita těchto umělců? Pro lidi s citem pro umění to nehraje roli, protože originál je originál. Ale co těch 90% méně vzdělaných, kterým stačí napodobenina? Kteří se spokojí už dnes s kopií a v budoucnu se spokojí s padělkem?
Můj osobní strach pramení také ze skutečnosti, že kvůli každému článku o historii nebo každé kapitole o historické zajímavosti v průvodci na cesty trávím hodiny cestováním, čtením a studováním materiálů. Nic uveřejněného není neověřené písemnými a archivními materiály, jak se sluší na poctivou literaturu faktu. Ovšem AI ty hodiny studia „smrskne“ na pár minut čekání. A čím víc dá člověk parametrů, tím přesnější má odpovědi. Ale o to méně toho sám udělá, o to míň má jedinec zásluh na výsledku. Je to ještě v pořádku? Už online systém mapových příloh (mapy.cz a googlemapy.com) jsou zvláště pro autory turistických průvodců a cestopisů dlouhé roky konkurencí, ale AI? Ta dokáže z podkladů za pár minut vygenerovat data, kvůli kterým autoři těchto knih postupně ztratí práci.
Máme důvod se bát. Znám nakladatele, který vytváří obálky už pouze s pomocí AI – tím odpadávají malíři, ilustrátoři, grafici. Dělám redakci knihy o historii, která je ze 70% psaná AI – první ve střední Evropě. Viděl jsem ilustrace ke knihám, které jsou v duchu „někoho“, ale dělala je AI. Slyšel jsem písničky, viděl filmy, četl jsem scénáře, které podle někoho dělala AI. Je to nástroj, co nám může pomoci? Snad ano. V oblastech jako je medicína, životní prostředí, průmysl. Ale v kultuře a umění?
Na Amazonu se prodávají knihy napsané umělou inteligencí – Minutové zprávy (minutovezpravy.cz)
Jedním z problémů integrace AI do společnosti je i budoucí nutnost počítat s tím že část lidí zůstane bez práce, kterou za ně udělá AI rychleji a levněji. Bude jich hodně, a jde o přirozený vývoj, který lidstvo v historii potkal už mnohokrát. Ale tentokrát jsou nás ne tisíce, ani miliony, ale miliarda!!! A pokud jde o umění, tak od vynálezu elektřiny, fonografu, radiových vln, kamery, televizního vysílání a satelitního záznamu nikdy nečelilo zábavní umění takovému riziku, jaké představují technologie AI. Pro novináře, spisovatel, redaktory, malíře, ilustrátory, režiséry, dramaturgy, scénáristy, ilustrátory, výtvarníky, malíře, grafiky, herce, ale už i dabéry a animátory. AI nás zkrátka mohou do několika let nahradit, a prosadit se vůči nim bude opět daleko těžší, než si nejspíš umíme představit. Už kvůli tomu, že pořídit si takový multifunkční program AI je levnější než platit živé lidi, přestože jsou ve svém oboru třeba skutečnými mistry.
Tomáš Hejna
