FENOMÉN PORTY 2

Ale vraťme se na začátky a kořeny. Porta je totiž takový fenomén, že přežila jak „normalizační minulost“, tak i „světlou současnost“ turbulentních změn stylu života. Ve všech létech a peripetiích byla a je mladá, hlavně účastníky soutěží, tak i věrnými diváky.

Všechno to začalo v roce 1967 v Ústí nad Labem, kdy parta nadšenců country and western stylu vymyslela soutěž podobných nadšenců a hudebních skupin. Na to vzpomíná Ing. Jiří Šosvald, který sám hrál v řadě country skupin a říkalo se mu „westernový dědek“:

„Shodli jsme se, že by název toho našeho festivalu měl mít spojitost s naší přírodou, Ústím nad Labem. A protože na Labi je skála Porta Bohemica, tak nás napadlo použít tenhle název. Pořád se nám do ale zdálo moc dlouhé, až Zbyněk Jelínků prohlásil, že všichni vědí, ze Porta není v Číně, a že tu Bohemiku můžeme kliďánko vynechat.“

Protože country a western v Česku zatím neměla velký divácký zájem, přizvali i trampy. Ti pořád představovali masovou základnu. Z Liberce se připojil spisovatel Jaroslav Velínský, který byl známý jako „Kapitán Kid“ a ten se staral o trampskou část. Základnu poskytnul Dům kultury v Ústí, který i v pozdějších letech proslul svými nápady a neortodoxním jednáním,  třeba i  prvními Festivaly tance.

Už v tomhle prvním roce 1967 zvítězily dodnes známé skupiny Rangers, Greenhors i Karavel Westernn z Trnavy a další. A zajímavost, soutěžily i trampské mužské sbory, kde vyhráli mj. Mohykáni z Prahy, Stopa z Pardubic a další.

Podívejme se ale podrobněji na základy!

Ze začátku byla nesmírně populární trampská píseň. Měla dlouhou tradici, již někdy ze dvacátých a třicátých let ještě za První republiky. Souvisela s rozvojem skautingu, návratem k přírodě prostřednictvím Ligy lesní moudrosti. Mládež živelně utíkala před světovou hospodářskou krizí třicátých let do přírody „pod širák“. Každou sobotu po práci za volností a romantikou. Mnozí s kytarou k táboráku s romantickými a jednoduchými písničkami. Stačilo pár kytarových akordů. Ale často je skládali i později renomovaní autoři.

Jedním ze zakladatelů byl Jarda Mottl (vyučený kuchař, narodil se 1900, zemřel v roce 1986). Byl členem trampské osady Ztracená naděje. Roku 1929 založil pěvecký sbor „Mottlova parta“, spolupracoval s Jaroslavem Ježkem a Osvobozeným divadlem, legendární skupinou Settleři. Možná se vám vybaví písničky „Arizona“, „Hledám děvče na neděli“, „Maminko, maminko“, „Neříkej děvče nikdy ne“, bylo jich více než sto. Skládal i pro filmy Vlasty Buriana, třeba „Anton střelec“ či „To neznáte Hadimršku“.

Po II. světové válce nastal nový rozvoj trampingu, a tedy i písňové tvorby v padesátých a šedesátých letech. Vzniká řada skupin, třeba Hoboes bratrů Ryvolových, pak Greenhorns, Rangers (později chvíli Plavci), Pacifik Tonyho Linharta, Brontosaurus bratrů Nedvědových, HopTrop Jaroslava Samsona Lenka, Kamarádi táborových ohňů, se kterými na závěr své kariéry před emigrací zpíval Waldemar Matuška atd. atd. Dodnes mnohé známé a stále populární.

Vzniká množství nových trampských písniček. Miky Ryvola napsal dodnes zpívané písně „Bedna vod whisky“, „Mrtvej vlak“, „Bál v lapáku“, Karel Vacek klasiku „Táboráku plápolej, táboráku jásej, děvče mé se vrátilo, píseň lásky pěj …“. Můžete si zavzpomínat se skupinou Taxmeni.

Miroslav Jaroš „Skunk“ složil Montgomery – Jižní eskadrona, Quantanamo a další. Mezi nejznámější patří i „Stará archa“ Spirituál kvintetu, „Tulácký ráno“ Nedvědů, a samozřejmě vrcholem je „Rosa na kolejích“ Wabiho Daňka. Ta se stala vlastně druhou „porťáckou hymnou“ kterou tradičně končí každá Dvorana Porty.

Trampská písnička tak plynule přešla do dnes nejpopulárnější skupiny folkové tvorby. Ale na trampských základech vyrostla tvorba Ivana Mládka a patří sem i „Holubí dům“ Jiřího Schelingera, který napsal Zdeněk Svěrák a hudbu složil Jaroslav Uhlíř.

PhDr. Václav Soldát

A pokračování příště 14. července 2024