FENOMÉN PORTA – SLAVNÁ PLZEŃSKÁ ÉRA
Otevírá se téměř desetiletá plzeňská éra osmdesátých let.
Sídlem se stalo plzeňské Výstaviště s velkou rozlohou, několika malými scénami, městským Domem kultury „Peklo“, hřišti, kde se daly postavit stany účastníků, a hlavně velkým amfiteátrem na Lochotíně s oficiální kapacitou až 11 tisíc diváků. Čas ukázal, že se jich tam vejde podstatně víc. Porta se nakonec prodloužila na pět dní a žila v přírodě, odkud vzešla a kam patří.
Rostly i počty přihlášených, takže se musela organizovat i jakási výběrová předkola. V krajích se opět vybíralo z více než dvou set adeptů. Také každé krajské kolo bylo zahlceno nadšenými návštěvníky. Natož pak následné finále v Plzni.
Hned v roce 1981 zazářil HopTrop. V roce 1989 s ním všichni zpívali parafrázi na známou Werichovu písničku z filmu Císařův pekař.
Autorské dostali Marek Eben, Wabi Daněk a Vojta Kiďák Tomáško. V dalších letech opět vedle tradičních skupin třeba Newyjou, Nerez, Nezmaři. Zcela netradiční písničkář Ivo Jahelka (skutečně renomovaný právník) se zpívanými historkami ze soudních síní.
Vycházel časopis PORTÝR, vydala se první LP gramodeska, koncerty zaznamenával Čs.rozhlas.
Porta bobtnala, v roce 83 patnáct tisíc, následující rok 20 tisíc účastníků, Plzeň Portou žila. Objevem byl Rudolf Křesťan, který v následujících letech patřil ke hvězdám bluegrassu, (odnože country and western).
Za pár let už Supraphon natáčel LP Porta 86, a vysílala Radioporta v péči Ivana Röeslera (redaktora rozhlasu a pozdějšího šéfredaktora zábavy televize NOVA po roce 1991). V roce 1985 byly hvězdou Poutníci a osobností byl vyhlášen Ivo Jahelka.
Příště zase nová jména: Vlasta Redl, Pavel Žalman Lohonka, Vladimír Merta. Známí HopTrop, Wabi Daněk, novinka Barel rock, Lojzo z Bratislavy atd., atd.
V roce 1987 na finále v Plzni vystoupilo na různých scénách již 100 kapel, a tedy více než 500 muzikantů a zpěváků. Nejvíce ohlasů měl Robert Křesťan, pamětníkům zazní „Napsal jsem jméno své na zdi…“
Další rok opět špičky country a folku. A přišel rok 1989, kterým jsem tento přehled začínal.
V této hudební sféře se vyprofilovalo hodně autorů, textařů i skladatelů, hlavně interpretů a hudebních skupin. Nelze vyjmenovat všechny, ale vybral jsem si tři, možná nejznámější, ale takové, kteří nejvíce ovlivnili vývoj této oblasti zábavy.
Jan (Honza) Nedvěd
Na první pohled nevýrazný, mírně plešatý mužský, strašně skromný a s nesmělým úsměvem. Jeho písničky a jejich podání mají neskutečnou poetiku, láskyplnost, pohladí po duši.
Jarek Nohavica
Ostravský „chachar“ s poněkud drsnějším slovníkem a „hospodskou“ harmonikou. Vypráví příběhy ze života. Jeho „Když mě vzali za vojáka…“ zpívaly a prožívaly snad statisíce kluků, kteří kdy byli na vojně. Ať se o něm vypráví cokoliv, přinesl osobitou poetiku a inteligentní kritiku minulých poměrů, paradoxně i v přebásnění ruských „prokletých básníků“ Vysockého a Okudžavy.
A nezapomenutelný Michal Tučný
Malý, mírně obtloustlý chlapík, vyučený prodavač s laskavým úsměvem. Od begbeatu přešel k country, s Greenhorny získal třikrát Portu a pak následovala slavná cesta s Fešáky a Tučňáky. Snad nejpopulárnější interpret, hodně jeho písniček se stále zpívá a zpívat bude u táboráků a všech možných sešlostí v partě.
Porty fungují dál. Po roce 1990 byl krátký útlum, v Plzni byl konec, vypadalo to, že tahle zábava nikoho nezajímá. Ale nadšenci hledali nová místa, pořadatele (ti minulí vesměs zanikli). Folk a country se přesunula na místní podia a regionální festivaly. Nadšenci v čele s Juppem Konečným a následovníci chystají nové Porty, znovu získali podporu v Plzni i Jihlavě. Od roku 2009 se stávají základnou Řevnice u Prahy. I teď se tady chystá už 56. ročník Porty.
Country, folk a příbuzné hudební žánry mají své zasloužené místo na hudební scéně. Hlavní základnou je v současnosti velmi poslouchané Country Rádio, ale tahle hudba a písničkáři zní i jinde v rádiích, na podiích, a hlavně u táboráků, prostě mezi lidmi.
Dovoluji si parafrázovat slogan Country Rádia:
Klidná muzika do neklidné doby!
PhDr. Václav Soldát
