Jeden slavný dialog

…a hoteliér Havlíček vyběh´ ven

a hořely mu kšandy…

Tak schválně, už vám naběhlo, z čeho to je?

Samozřejmě Jan Werich a jeho výstup spolu s dcerou Janou (ve hře to ale byla Káča), slavný a tehdy velmi populární

„vodník Čochtan ze Zlaté stoky, okres Třeboň“.

To bylo v roce 1968 v Hudebním divadle Karlín nové české uvedení slavné americké hudební komedie „Divotvorní hrnec“, kde exceloval v USA Fred Aster. Pro nás jí zpracovali, nelze říct, že jen přeložili, Jiří Voskovec a Jan Werich. Mnoho témat domysleli a něco si napsal Werich pro sebe. Původně byla uvedena v divadle V+W 6. března 1948 a Káču hrála již známá Soňa Červená. Byl to první americký muzikál u nás.

Zrovna teď jsem měl radostnou možnost jednu noc být ubytován v pro mne ikonickém hotelu „U bílého beránka“ v Třeboni. Třeboňsko i Třeboň jsem léta navštěvoval, projížděl, máme tam přízeň, užíval si trhů, a dokonce jsem se s manželkou prošel „kolem Světa“. To stačí promasírovat nohy a ujít zhruba 14 kilometrů (kam se hrabe 80 dní). A rybník Svět je zcela váš.

A když jste konečně přímo u Bílého koníčka na renezančně barokním náměstí (mimochodem je tento dům vyhlášen jako nejvýznamnější na náměstí, které je zapsáno jako historická městská památková reservace UNESCO), tak se mi podvědomě připomínají hlášky a situace právě z „Čochtana“.

Dovolte, abych alespoň některé připomenul (omluvám se, ale ve zkrácené úpravě, v originále jde o dialog Čochtana a Káti, kterou hrála jeho dcera Jana, a odehrává se „u tý dutý vrby, kterou sázeli, pamatuji pět set deset let“.  Teď jen tak bez ladu a skladu z vodníkových vzpomínek a doplňte si osobitou Werichovu dikci:

„…to bylo krásný místo, celé generace se tam scházely a vznikaly – někdy…“

„…rod vymřel po meči, shýbal se pro vajgla, měl taseno a probod se, on byl degene, degenere, on byl blbej…“

„…ještě ho mám schovaný, to brnění…“

„…ten sládek jednou jel v kánoji, to břicho přečuhovalo a měl ten skautskej opasek s přezkou Vždy připraven, já jen trochu zatáh, a on nebyl připravenej…“

„…to byla krásná ženská, ta, když šla, to něco šlo, ta si to nesla, co k ní patřilo…“

„…tady měla zlatej zub, všemu se smála, jen aby ten zub byl vidět…“

„…měla nohy jako tiskací O, a když stála po kolena ve vodě a ty nohy byly nečitelný, a padala mha, ona takhle stála a vy jste se semhle dívala, tak jste měla dojem, že by támhle někde mohla bejt hezká ženská…“

„…to byl strašnej požár, chytil pivovar, od něj sákristie, pak sáložna, a hoteliér Havlíček vyběh´ ven a hořely mu kšandy a nádlesní myslel, že to je kometa a zastřelil ho, …Havlíčková mu děkovala…mohlo to bej horší, ale mě došly sirky…“

A teď bydlím u Bílého koníčka a hoteliéra Havlíčka nikdo nepamatuje.

A jak se rozhlížím po pamětihodnostech, tak se dozvídám, že opravdu v roce 1562 byl ten velký požár naproti hotelu, vyhořely dva domy i možná blízký dům, kde je nápis Spořitelna. V roce 1566 tam radní nechali postavit novou radnici a v roce 1636 vysokou věž s hodinami.  Na radnici jsou erby Rožmberků, kterým Třeboň patřila až do smrti posledního z rodu Petra Voka. Pak už tu vládli Schwarzenbergové, takže je tu samozřejmě i jejich erb, a ještě městský.

Na Zlaté stoce poblíž Bertiných lázní je socha koupající se těhotné ženy, asi to má také nějakou lázeňskou symboliku.

A Werich byl rybář a rád jezdil i do Třeboně. Tak si na to asi vzpomněl.

Podívejte se, až pojedete tímto směrem. Stojí to za to!

Ale ještě se můžete podívat, jak Čochtana pojednal náš nejslavnější vodník Josef Dvořák:

Václav Soldát