KALOKAGATHIA – JEDNOTA TĚLA A DUCHA

Začala Olympiáda v Paříži po 100 letech. Vrátila se tak do tradic zakladatele barona Pierre de Coubertina, který založil novodobé Olympijské hry. Měli bychom si připomenout i osobnost Jiřího Gutha Jarkovského, profesora a ceremoniáře prezidenta T. G. Masaryka, který byl právě členem prvního „Olympského výboru“, mimochodem jako jediný, který nebyl šlechtic.

Jejich motem byl antický, Řecký ideál jednoty krásy a ctnosti, soulad tělesné krásy a duchovní dokonalosti, zjednodušeně se dá říct i sportu a kultury.

Francie a Paříž to vyhlásila jako své hlavní poslání a k tomu také směrovala své současné řešení. Myslím, že poprvé se některé soutěže přestěhovaly na historická náměstí, parky a známá místa Paříže, mimo hlavní města už tu bylo.

Otevírací ceremoniál nebyl na největším stadionu, ale především na řece Seině. Organizátoři a tvůrci se snažili prolnout tento sportovní svátek z kulturním a uměleckým duchem Paříže.

Jako mnoho dalších jsem se zájmem sledoval zahájení Olympiády. Připravit takovou show není žádná sranda a chápu, že se tvůrci snažili a předháněli v nápadech. Samozřejmě, co člověk to názor a kritika. Takže si dovolím i já.

Vsadili na hvězdy včetně Lady Gaga, a to nakonec i vyšlo. Třeba se něco nelíbilo, ale to je otázka osobního vkusu.

Pobíhající nosič pochodně po střechách jako jakýsi „spojovák“ ale byl zcela mimo. Ani komentátoři to zrovna nedokázali vysvětlit a byli rozpačití. No nic, „geniální nápad“ zrovna nevyšel.

Hromadná taneční show na nábřeží a střechách byla výborná, hlavně kankán. To všechno evokovalo Paříž. Bílí tanečníci a módní show byli pro lidi neznalé náladám Paříže nesrozumitelní (kdyby komentátoři neinzerovali, že tam je i Napoleon nebo De Gaule, tak by to nikdo nezaregistroval), a módní show (slavné Pařížské týdny módy byly přehlídkou extravagancí, to by tak ani nevadilo, ale i přehlídkou současných namyšlených gayů a leseb, kam se poděla High culture?). A parafrázi „Poslední večeře páně“ mnozí vnímali jako znevážení až nechutnou urážku evropské katolické kultury.

Komentátoři to neměli lehké, ale zrovna se jim to také moc nepovedlo. Na Olympiádě je dost nových států a málokdo zrovna neví, ze které kolonie vznikly a kde vůbec jsou. „Krásné“ byly Americké Panenské ostrovy a Britské Panenské ostrovy. Už si dovedu představit, jak ještě vzniknou jiné „ostrovy“ kdekoliv.

Byla to ale podívaná, prezentace na lodích byla stejně dlouhá jako kdysi nástupy delegací na stadion.

Olympiáda je dneska mimořádná i tím, že se jednotlivé soutěže odehrávají nejen na stadionech, ale i na mnoha ikonických místech Paříže. Třeba v královských zahradách Versailles, před Eiffelovkou, Invalidovnou a na dalších slavných místech, kudy kráčela historie.

Naši sportovní komentátoři jsou určitě výborní, ale zdaleka nemusí znát všechny zajímavosti a kulturní souvislosti míst, kde se zrovna odehrávají sportovní soutěže.

A je myslím velká škoda, že se diváci, kteří zrovna nemusí být znalci Paříže ani francouzské historie, nedozví alespoň něco o konkrétních místech, kde se to či ono odehrává.

Francie přece deklarovala a snažila se i při zahájení ukázat, svoji historii, kulturu, spojení sportu a umění. Ale v komentářích našich zpravodajů z Paříže se to moc neobjevuje. Už při zahájení se v Seině vynořovaly malby z Louvru, ale ne každý zrovna musí vědět proč a co to je. Ani symbolika tanečníků a mimů nebyla příliš známá, ještě tak Velkou francouzskou revoluci možná mnozí poznali. Jezdecké dostihy se jezdí ve Versailles, ale o nich žádná zmínka atd., atd.

Chybí mi zajímavosti, historické a kulturní souvislosti, dokonce i drby, atrakce, něco pro méně sportem unesené zájemce, kteří Olympiádu sledují. Nakonec to občas je jediný televizní atraktivní program.

Od sporťáků to nemůžeme chtít, nemusí znát všechno a ve svém oboru jsou dobří. Ale je to věc dramaturgie hlavně České televize, která přenosy dělá. Možná by stačil někdo, kdo by jim poskytl zajímavosti a podklady pro komentáře, anebo nejlépe někdo, kdo o Paříži a Francii, její kultuře a umění ledacos ví, a ten by mohl pendlovat mezi sportovišti a občas vnést do přenosů právě související informace. Abych to vyjádřil zcela jasně, nejde o nějaké objasňování historie, ale především o všeobecně kulturní informace, možná i o trochu bulvár a otevření Olympijské atmosféry mimo samotné sportovní disciplíny. Je hezké, že se divák dozví, kdy a jak se náš sportovec umístil před mnoha lety a na jakých velkých závodech a málo či nic se nedozví, kde se právě snaží o svůj nejlepší sportovní výkon a jaké je „genius loci“ právě této mimořádné události.

Pak by to byla ona žádoucí Olympiáda sportu a kultury.

PhDr. Václav Soldát