Kam za zábavním uměním? Do Roztok!
Milí čtenáři, také letos Vám přinášíme pár typů, kam se vydat během prázdninového období za zábavním u měním. Samozřejmě Vás nebudeme zvát na hudební festivaly, venkovní scény divadel a podobně, ale nabídneme Vám typy na výlety za velkými osobnostmi českého zábavního umění ve všech jeho formách, do zajímavých muzeí až po rodné domy nebo přírodní zajímavosti s nimi spojené. Tentokrát začneme nedaleko od Prahy, v regionálním muzeu v Roztokách, kde můžete ještě do konce července stihnout zajímavou výstavu V zajetí překladu. Jde o reflexi díla překladatele Jaroslava Zaorálka, jeho práce, ale také krásné literatury 20. století.
Jméno Jaroslava Zaorálka je nejspíš většině běžných čtenářů naprosto neznámé, ale lidé zabývající se literaturou a lingvistikou jeho jméno znají, nebo by ho alespoň měli znát. Jde totiž o skutečně významný pojem. Zaorálkovo jméno je spojeno s moderními formami překladu, a také s celou řadou významných děl světové literatury, která přeložil do českého jazyka. Podstatná je v jeho případě čistota jazyka, přesnost překladu a forma, která odpovídá nejvyšší možné úrovni, jaké s v překládání cizích děl do našeho jazyka dá dosáhnout. Zaorálka je možné vnímat jako nejdůležitějšího průkopníka překladatelství u nás na přelomu 1. a 2. poloviny 20. století.
Výstava mapuje v několika stěžejních částech životy Jaroslava Zaorálka a také jeho ženy Hedy Zaorálkové, sochařky, se kterou žil víc než 20 let v Roztokách. Podstatná část výstavy je sestavena z ukázek knih, které Jaroslav Zaorálek přeložil. Je mezi nimi celá řada notoricky známých titulů od autorů, kteří jsou dodnes součástí povinné školní četby a zároveň patří mezi autory tzv. stále živé, tedy vydávané a žádané, ať už se jedná o Prousta, Rollanda, Apollinaira, nebo de Nervala a mnoho dalších.
Vedle toho zde naleznete celou řadu ukázek z osobní Zaorálkovi korespondence, smlouvy na překlady, dále ukázky z rukopisných archů jeho překladů, kde je vidět snaha o maximální přesnost a snahu zdokonalovat každý překlad od jeho první verze po konečnou podobu. A protože Zaorálek byl úzce propojen s řadou významných nakladatelů, jsou součástí výstavy také ukázky jejich další vydavatelské činnosti, včetně ilustrací Josefa Čapka a dalších. Jako doplněk výstavy vydalo muzeum spolu s dalšími institucemi také knihu Vzpomínky na překladatele Jaroslava Zaorálka od jeho ženy. Ta je k dostání v pokladně a představuje tohoto překladatele v daleko širším měřítku.
I když se nám překladatelská tvorba nemusí zdát být významnější součástí zábavního umění, položme si důležitou otázku – kolik knih, ale mimo jiné i filmů, by bez překladatelů nebylo vůbec běžnému čtenáři dostupných? Vždyť ani v dnešní době, kdy se na školách běžně učí angličtina a nejméně jeden další jazyk, není jistota, že lidé tyto jazyky opravdu umí. A tak Jaroslava Zaorálka musíme zařadit bez nejmenších pochyb mezi tak zvané „dělníky zábavního umění“, tedy osoby, které sice samotné zábavní umění netvoří, ale významně se na jeho tvorbě a přibližování širokým masám uživatelů podílí.
Ovšem abychom nelákali jenom na jednu výstavu, zmiňme se i o dalších, které přímo i nepřímo se zábavním uměním souvisí. V roztockém muzeu například probíhá až do začátku listopadu letošního roku výstava Zdenka Braunerová… tužkou, uhlem, štětcem, rydlem…, a do prosince také výstava Vojtěch Kubašta: svět pop-up knih, která seznamuje návštěvníky s jedinečným dílem tohoto výtvarníka, který do knih, hlavně těch dětských, dostal 3D efekty dávno před tím, než byly v módě. Tato výstava je mimochodem vhodná i pro rodiny s dětmi, protože její součástí je řada funkčních modelů.
Tomáš Hejna
