Na konci května začátek
O tom co pro naši historii znamenal rok 1968, rok předcházející a roky po něm asi není třeba příliš hovořit. Ostatně mnoho čtenářů to období jistě ještě zažilo, anebo jim o něm vyprávěli rodiče. Co ví ovšem jen málokdo, že právě v tomto období, konkrétně 27. května 1968, byl položen základní kámen pro vznik Uměleckého sdružení Artes. Pojďme se tedy spolu podívat o celých 55 let zpátky, abychom si připomněli první události spojené se založením Artesu.
Historie nás dovede při pouti za minulostí až na pražský Smíchov do Domu kultury, do jeho Velkého sálu, kam byla svolána na tu dobu velmi výjimečná schůze mnoha výjimečných lidí. Až do té doby pravidly svázaní umělci všech možných směrů, ale s nimi také další kulturní činovníci a dokonce i množství novinářů se v tomto krátkém období domohli konečně tolik očekávané svobody projevu, a tak se dalo očekávat, že s nově nabytou možností prezentovat se budou chtít také něco dělat. Právě tito lidé se sešli ve zmíněném Velkém sále Domu kultury na Smíchově, a rozhodli se udělat něco pro sebe i pro zábavní umění.
Za svoláním schůze, která ještě nebyla oficiální, stáli Jaroslav Olša, Bohumil „Bóža“ Wymer, Milan Gajda, Ladislav Kozderka a Jiří Popper. Diskutovalo se o době, o událostech, o budoucnosti jednotlivců i celého umění a kultury všeobecně, zkrátka o všem podstatném. I o směřování českého zábavního umění jako celku, protože nová doba vyžadovala nové způsoby přístupu, nový náboj, znamenala úvahy o nové funkci zábavního umění v tomto tolik odlišném období. Tehdy nikdo netušil, že půjde o změnu trvající jen velmi krátce – ale uvažovat o změnách bylo i tak aktuálně nutné!
V předcházejících (ale i nadcházejících) letech byla práce umělců velmi přísně sledována a řízena z oficiálních míst, jako byl například Pragokoncert, Pražské kulturní středisko nebo společnost Cirkusy a varieté. Bez těchto oficiálních institucí a jejich „posvěcení“ nemohl nikdo jen tak veřejně vystupovat, a už vůbec nesměli umělci o své vůli jezdit třeba na zájezdy do zahraničí, dokonce ani do toho „spřáteleného“. Rok 1968 a uvolnění poměrů dávali lidem šanci na změnu. Artes, o jehož názvu a budoucí činnosti neměli ani zde přítomní ještě tušení a nedovedli si nic podobného dost dobře představit, měl právě v tomto směru pomáhat.
Již vyjmenovaní muži, kteří celé setkání zorganizovali a také vedli, ještě neměli tušení, že jsou vlastně novým výkonným výborem nového uměleckého sdružení, které se v prvních letech existence podobalo spíš kulturní a umělecké agentuře než sdružení umělců. Myšlenka však byla jasná. Umělci z řad zpěváků, estrádních a varietních herců, eskamotérů, všichni ti kouzelníci, konferenciéři, drobná hudební, humoristická i ostatní uskupení, ti všichni toužili po tom, aby mohli konečně svobodně vystupovat, kde se jim zachce. Aby si mohli domlouvat angažmá i bez oficiálních agentur, aby si mohli rozšířit portfolio působnosti o nové akce, a pokud to šlo, tak i o vystupování za hranicemi Československa. Není bez zajímavosti, že mezi zakládajícími členy byly například takové osobnosti, jako Gustav Brom, Felix Holzmann, Josef Kobr, Ladislav Kozderka, Jan Pixa, Václav Štekl nebo Marie Štichlová, a později přibyly stovky dalších. K nejstarším členům patří třeba Josef Zíma, a takto bychom mohli pokračovat ještě dlouho. V době největšího rozmachu měl totiž Artes členů stovky! Jak už bylo naznačeno, prvním předsedou se stal Jiří Popper. Dá se říct, že to pro něj byla v dalším období jedna z přitěžujících okolností.
27. květen můžeme považovat za oficiální den vzniku Artesu. Ještě nezískal svůj název, ještě mu scházely stanovy, chybělo mu stálé vedení, chyběl mu potřebný směr. To vše se rodilo živelně, podle aktuálního stavu věcí a potřeb. Důležité ale bylo, že se našli lidé, kteří byli ochotní nové sdružení zorganizovat, obětovat mu čas, schopnosti, že se našli lidé, kteří chtěli spolupracovat, podílet se na společné činnosti a být v tomto ohledu užiteční nejen sobě, ale i ostatním svým kolegům. Jiří Popper, tehdy populární zpěvák, tehdy jistě netušil, že se stává historicky prvním předsedou Artesu – ovšem ani to, že jen několik měsíců po tomto významném datu bude muset odjet dokonce za hranice jako emigrant.
Jednání trvalo několik hodin, bohužel se nám o něm nezachoval detailnější zápis, ze kterého bychom mohli získat detailnější informace. Díky práci předposledního předsedy Artesu Václava Junka se nám ale dochovalo vyjádření zpěváka Richarda Adamce, rovněž dlouholetého předsedy, který pro jeho publikaci Zábavní umění v šesti kapitolách a jeho Mistři (Olympia a Artes v roce 2017) vypověděl o tomto dni:
„Rozhodně z toho všeho neměla pojít žádná další jen tak nějaká agentura ani jakési bezzubé, vzájemně se podporující sdružení, nýbrž řádná profesní organizace. Natolik silná, aby se mohla stát rovným partnerem všech myslitelných ministerstev a podobných státních orgánů či dalších souvisejících institucí. A tak vlivná a autoritativní, aby se mohla podílet na utváření kulturní politiky státu. Už tohle samo o sobě byla ale přece něco opravdu úžasného!“
Ten den byl ustanoven výbor – jen dočasně a neformálně na základě „hlasování“ zde přítomných. Vznikl základ určitých stanov, přestože musely být v budoucnosti přirozeně několikrát měněny a upravovány. Ovšem základy byly položeny, a cíl byl jednoznačný. Artes měl začít vydávat pro svoje potřeby vlastní časopis a měl mít v každém kraji svoji zastupující pobočku, která by pomáhala propagovat všechny zúčastněné umělce, ale také umožňovala sjednávat nová vystoupení a nové aktivity za slušných podmínek. Významná byla i snaha finančně a propagačně pomáhat slabším článkům, méně úspěšným osobnostem, které se měly „svézt“ s těmi úspěšnějšími a vyzdvihovanějšími, jako když na koncertě slabší skupina dělá předskokana slavnějším kolegům. Za tímto účelem byl Artes založen jako vůbec první profesní organizace v Čechách, a proto si dnes připomínáme již 55 let jeho existence. Měl umělcům pomáhat, měl je vést, poskytovat jim útočiště.
Z plánů, které si dali tehdejší představitelé Artesu za cíl, museli později slevit a na celkem dlouhou dobu se nakonec Artes odmlčel úplně. Proč? Doba se opět změnila, krátké období uvolnění bylo vystřídáno ještě tvrdšími omezeními a zákazy. To se odrazilo také na činnosti Artsu, který se stal terčem útoků tisku i úřadů. To je však na další vyprávění, ke kterému se teprve dostaneme.
Tomáš Hejna
O historii Artesu se dočtete také ve dvou publikacích, které Artes v minulosti vydal, a z nichž autor článku čerpal základní přehled informací. Jsou to Zlatý bulletin 2013 (vydal Artes v nakladatelství Petrklíč roku 2013) a Zábavní umění v šesti kapitolách a jeho Mistři (napsal Václav Junek, vydal Artes v Nakladatelství Olympia v roce 2017).
