RETRO Josef Lada

Zakladatel českého komiksu JOSEF LADA

Právě před Vánoci, 17 prosince 1887, se narodil tento typicky český malíř romantických i někdy bláznivých ilustrací a obrázků (zemřel také před Vánocemi 1957). Vracejí nás do našeho dětství. Stejně tak jsou jeho ilustrace dokonale spojeny s Osudy dobrého vojáka Švejka a mnoha hlavně dětskými knížkami.

Tento malíř, ale také jevištní výtvarník a karikaturista uměl dokonale vystihnout atmosféru starých časů, osob a figurek ve stylizované české vesnici a všeho domácího zvířectva kolem. Je až s podivem, že Josef Lada vlastně pořádně neviděl. Jako klouček nešťastně upadl na knejp, tedy ševcovský nůž svého otce a oslepl na jedno oko. Takže neměl prostorové vidění.

Sice se učil na malíře pokojů, ale časem se přece jen dostal na UMPRUM a pak se celý život věnoval jen malování pro různé časopisy a noviny, ilustrování nejen Haškova Švejka, ale i řady dětských knih. Třeba o kocourovi Mikešovi, ševci Františkovi a dalších. V nich je prý již základ komiksového vyprávění, i když moderní komiksy jsou vnímány až počínaje dvacátými léty minulého století.

Jak to bylo s ilustracemi pro Švejka? Hašek i Lada patřili k pražské Bohémě: Tedy rozverným a občas drsným známým umělcům ze všech žánrů. Sdíleli ironický smysl pro humor a byli schopní si ze všeho dělat srandu.

Když v roce 1921 napsal Hašek první sešitek s „Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války“, tak nabídl právě Josefu Ladovi, aby zkusil k tomu něco nakreslit. Lada byl znám svým jednoduchým, ale výrazným stylem, sklonem k češství, používal čisté linie a výrazné barvy (i když u sešitového tisku to tehdy nemohli použít). Jen na připomenutí, první sešity Švejka distribuoval po hospodách další bohém Franta Sauer ze Žižkova (vyhledejte si na našem webu).

Lada pokračoval v ilustracích i v dalších dílech, a nakonec ilustroval souhrnně i celou knihu po smrti Jaroslava Haška 1923. Díky jeho kresbám si čtenáři a posléze diváci filmů spojili Švejka s vizuální podobou, kterou mu dal právě Lada. Kulaťoučký měšťan s kulatou hlavou a placatou čepicí, jakýmsi chápavým úsměvem. Působí prostoduše, jakože nic nechápe, ale chápe i lidské hříchy svých nadřízených velitelů. Tato figurka se časem stala jakýmsi všeobecně přijímaným typem českého chytráckého měšťana a posléze se ujalo světové označení (za války hlavně mínění okupantů), že jsme národ Švejků.

PhDr. Václav Soldát