RETRO: Úředník, kuchařka, dědek, Celestén, klaun

Tak schválně hádejte:

„Vážení souzi a soužky! Jménem SPKPL..“,

 to byl vlezlý funkcionář čehosi ve filmu Hudba z Marsu z roku 1955.

„Uš sem fek, dej sem ten fek“

vyhrožuje mafián Josef Kemr, který nemá svůj umělý chrup nesmělému brýlatému učiteli Lipskému ve filmu Čtyři vraždy stačí drahoušku z roku 1971.

„Haló, kampak?

Nahoru, nahoru!

Co, nahoru, nahoru, máte návštěvní lístek?…“

legendární vrátný Hlustvisihák v ČsT počínaje rokem 1964.

Už Vám určitě je zcela jasno! Všechno to, a mnohé další je spojeno s osobností legendárního herce a komika Lubomíra Lipkého (19. 4. 1923 – 2. 10. 2015) – krásných 92 let!

V Pelhřimovskem muzeu má rodina Lipských svůj koutek, i proto, že patřila mezi aktivní divadelní ochotníky. Jeho otec měl cukrárnu na Masarykově náměstí v Pelhřimově. Ta mu však byla pro údajné politické rozvracení za nevinný žert v divadelní inscenaci, ve které účinkoval, vyvlastněna a on byl odsouzen ke dvěma letům nucených prací. Vraťme se ale zpět o pár let.

Pro Lubomíra to začalo také již v Pelhřimově v polovině okupace roku 1944, kdy tam vzniklo Dramatické studio mladých s bratry Oldřichem a Lubomírem Lipských. Po krátké době pak již v Praze se tato parta nadšenců přejmenovala na Divadlo satiry, a to krátce fungovalo jako „podnož“ Realistického divadla. Byli to amatéři, ale později tímto divadýlkem prošlo mnoho pozdějších hvězd. Třeba Vlastimil Brodský, Stella Zázvorková, Miloš Kopecký, Miroslav Horníček, režisér Ladislav Rychman, Karel Effa, Pepík Hlinomaz a další. Tomuto divadlu se budu věnovat samostatně někdy příště.

Teď se chci především soustředit na Lubomíra Lipského, kterého všichni známe hlavně z televize a filmů. Těch bylo za jeho život na devadesát. Ale slavné role měl i na divadle.

Když už hráli velice úspěšné představení „Cirkus plechový“. Tak ho jednou pozvali i k účinkování v rozhlase. Dodnes legendární režisér Miroslav Disman (zakladatel DRDS Dismanova rozhlasového a divadelního souboru, který vychoval mnoho slavných umělců poválečné doby), mu předal text role. „A co v tom budu hrát?  ptal jsem se nedočkavě. „Vy pane kolego, přečtete roli Třetího brambora!“ Myslel jsem, že jsem se přeslechl. A zjišťuji“ Třetí brambor. Lubomír Lipský. A text: Lezeme, braši, lezeme, klíčíme, lezeme… Poděkoval jsem všem, že mi pomohli tento vysoce umělecký úkol ztvárnit, že to byla sice fuška, ale krásná a že to stálo za to.“

Ale na divadle vznikli i „Tři chlapi v chalupě“. Napsal je pro Divadlo komedie ještě ne tak moc známý Jaroslav Dietl a jmenovalo se to „Čtyři z velkoměsta“.   Režisér Václav Hudeček mu přidělil roli obyčejného venkovského dědka Potůčka. To byla velká odvaha, Lubomírovi bylo třicet sedm let! Bylo to úspěšné, a tak autor na toto téma napsal seriál. Ten měl posléze obrovský úspěch, vznikly i dva celovečerní filmy, představení, se kterým jezdili po republice. Jednou hráli i na fotbalovém stadionu v Brně a přišlo deset tisíc diváků.

„Měl jsem tu postavu rád, pro diváky jsem se nadlouho stal výhradně jen Ouplavickým dědou s fajfčičkou, kterou jsem si sice nikdy nezapálil, ale dokázal jsem s ní ve svých necelých čtyřiceti stařecky huhlat a šišlat jaksepatří.“

Krásná byla i jeho Charlieho teta v Divadle ABC později zfilmovaná v roce 1969. Sám posléze říkal: „Já si už nepamatuji, že jsem někde nebyl ženská.“

Slavná byla i jeho dvojrole varhaníka a učitele zpěvu v klášteře a současně operetního autora v Mamzelle Nitouche v Karlínském divadle v úpravě Oldřicha Nového. Do všeobecného vědomí ovšem vstoupila replika, kdy matka představená (Květa Fialová) chválí klášterní schovanku a současně operetní subretu: „Ona je anděl“ – „Taková jsem já, matinko“. (Můžete si to zkusit i doma!)

Nejvíce je ovšem Lubomír znám z filmů. Dovolím si připomenout jen některé, a určitě ne všechny, které se vám zapsaly do paměti. Stejně některé role známe spíše z jeho zfilmovaných rolí.

Krásná byla jeho další dvojrole rázné kuchařka a současně i klauna z komedie „Šest medvědů s Cibulkou“. Cibulka bylo jméno role Lubomíra Lipského. Medvědy trénoval a vedl známý krotitel Ferdinand Berousek a natáčelo se mj. ve škole v Lužické ulici na Vinohradech.

Pro svoji roli měl Lubomír sedm dublérů. Ani medvědi by to nezvládli v jednom kuse. Takže mohli hrát jen jeden a půl hodiny a pak museli mít několik hodin pauzu. (Kdy by si to herci mohli dovolit!?)

Nezapomenutelný je i jeho ušlápnutý učitel a neskutečný ňouma Georg Camel (vzpomeňte na slavné cigarety s velbloudem) ve filmu „Čtyři vraždy stačí, drahoušku“. Původně jugoslávská detektivka, u nás vznikla jako parodie na komiksy. Scénárista a režisér Miloš Macourek si skutečně vyhrál, využil i komiksové kresby Káji Saudka. Bylo to v roce 1970 a jugoslávský autor námětu se divil, ale dostal honorář, který mohl utratit jen u nás.

A ještě něco si nemohu opomenout. Pamětníci by mě to neodpustili. Vzniklo to prý do jisté míry jako jevištní improvizace. Byla to scénka nějakého maďarského autora „Ve vrátnici“. Pak po jejím obřím úspěchu napsal rozhlasový redaktor a také příležitostný komik Bedřich Zelenka padesát dalších pokračování. Byl to takový důležitý, byrokratický a vlezlý vrátný, stal se předobrazem podobných, léta jsme slýchávali označení „to je takový…!!!“

Hlustvisihák v šedesátých letech byla satira na blbost orgánů a činitelů všeho druhu. Samozřejmě to bylo vnímáno i politicky, zejména kolem roku 1968. Lubomír s tím měl i „kádrové“ potíže včetně pozvání na obávanou STB. Jedna scénka byla o tom, že tento šťoural pořád hledal podrobnosti o životě lidí. A jeden z navštívených (Mirek Homola – jeden z partnerů) se ptá, zda to bude vůbec někdo číst. Hlustvisihák: „Já to posílám na nejvyšší místa! Já to píšu rovnou azbukou!“ V reakci byl zveřejněn i článek v okresních novinách po roce 1969, že „je zarážející, že pracovníci státních orgánů nemají k vystoupení pana Lipského co říci. Kde zůstává etika těchto umělců? Atd…“

Odborníci prý hledali, kde se vzalo to jméno. Historici mj. zjistili, že to byl původně husitský hák, což byla dobová zbraň, na níž Jan Roháč z Dubé v době husího moru zavěšoval husy, jejichž peří byl obzvláště husté.

Lubomír Lipský k tomu dodává“: „Jsem přesvědčen o tom, že mezi námi žije a přežívá spousta Hlustvisiháků,a že se tahle postavička nepřežije. Hodí se do každé doby, je nesmrtelná, stejně jako blbost. Hlustvisihák je, řekl bych, extraktem blbství.“

Dost už historek.

Lubomír Lipský je v našich srdcích pro svůj milý humor, dává nám dobrou náladu do života.

Václav Soldát