Společenské události s Vladimírem Dvořákem

Jako šéfredaktor redakce zábavy ČsT se Vladimír Dvořák musel zúčastňovat různých společenských akcí, recepcí i rautů, pracovních obědů a podobně. Rád i nerad na ně občas vzpomínal, hlavně na ty, kde to neměl jednoduché. Občas se prostě stalo to, čemu se říká faux pas (tedy fó pá).

Třeba na slavném televizním festivalu v Montreaux byl pozván společně s Jiřím Maláskem do nóbl restaurace na večeři jakýmsi dvorním radou. A ten byl podobně jako Vladimír silný kuřák a mezi každým jídlem si zapaloval další cigaretu (tenkrát to bylo běžné). A Vladimír, který seděl vedle, mu jako staršímu uctivě vždy znovu zapaloval. Když to bylo už potřetí, tak mu pan rada řekl: Milý příteli, nezapalujte mi cigaretu! Dámě prosím, ale muži nikdy! Muži jen tehdy, když o to ten muž požádá! (Ona je to vlastně úplná blbost, ale v určité společnosti a situaci se můžete docela ztrapnit. I v jiných na první pohled hloupostech.).

Na podobném koktejlu, když už skoro došlo jídlo, tak přinesli další jednohubky, klobásky a najednou vidí, že se tvoří fronta. Lidé si brali jakási stehýnka na špejli. Dal si takové stehýnko, které se mu zdálo, že je z křepelky, na talířek, bylo to nesmírně lahodné. Ale co to je? Nedostatečná francouzština nestačila. Po složitém domlouvání s jiným delegátem mu to ukázal „Kvá kvá!“. Jednoduše: žabí stehýnka. (Mimochodem jsou velice lahodná).

Vzpomíná: „Díky nejrůznějším recepcím či rautům jsem ochutnal spoustu věcí, které se za mého mládí u nás nevyskytovaly. Dneska, když už je k mání všechno, třeba langusty, skampy či humři, tak na ně většinou už nemám.“

„Ony ty recepce, když si člověk uvědomí všechny pro a proti, vlastně až tak příjemné nejsou. Všude na světě, když někdo dá pokyn, že se už může jíst, nastane obrovská tlačenice a začnou pracovat lokty. Myslel jsem si, že to je jenom česká vlastnost, ale není to pravda. A teď si každý bere ubrousek, talířek, vidličku a nůž, někdo i lžíci. Najednou to je strašně složité, držet talířek a příbor a teď si slušně a vychovaně nabrat z nějaké upravené mísy jiným příborem něco na chuť. Lidi do tebe strkají, chtějí se s Tebou bavit a ty si držíš talířek nabíráš sousto…a máš se tvářit přívětivě a vstřícně.“

Dovolím si uvést několik osobních rad i doporučení, jak si podobné akce nejen užít, ale vyjít z nich s úspěchem. Pokud by Vás to zajímalo ještě v dalších souvislostech, tak odkazuji na moji drobnou publikaci „Nebuď buran“, která vyšla před dvěma lety v nakladatelství Olympia.

Ničeho se nelekejte, ničemu se nedivte!

Je to už jisté: lidé nás posuzují i podle toho, jak se umíme chovat u stolu, na recepci i třeba podnikovém večírku!

Nejde o jídlo, jde o dobrou náladu a styky! O image!

Jídlo je zde jen prostředkem k vytvoření příjemné pohody. Je vhodným rámcem pro uplatnění toho nejlepšího, co se ve vás skrývá!

Probuďte svůj vrozený šarm a společenskou úroveň!

Pokud Vás čeká nějaká recepce, ale třeba i náročnější společenský večírek, tak se na to můžete připravit již doma. Počínaje volbou vhodného oblečení, zopakováním základních tanečních kroků i kompletnější hygienou.

A jdeme na to!

Můžete si to zkusit. V jedné ruce držíte talířek s pochoutkami,
v druhé vidličku (či příbor), dále máte přikusovat (či spíše ulamovat) pečivo, máte také sklenku vína, a přitom byste ještě měli příjemně komunikovat se svými společníky. Je to zážitek, takže raději se třeba pochutnávání vzdejte, nebo ho odložte na vhodnou dobu.

Zkušenost: před recepcí něco malého doma zakousnout, aby nebyl hlad. Po příchodu na recepci obhlédnout, co se bude nabízet. Vybrat si vhodné místo, kde naleznete bez fronty svoji pochoutku. Nebo se pochoutky na začátku vzdát a s úsměvem a případně sklenkou vína se společensky bavit. Na těch dobrých recepcích se nabídka jídel doplňuje, a tak je lépe počkat, až se hladové „kobylky“ nasytí a pak si užít.

A teď několik základních „fó pá“:

Nenakládejte si na talíř nejrůznější pochutiny bez ladu a kladu. Hlavně se nehodí nakládat najednou jídla masová a hned k tomu dortíky. Pokud je to možné, tak na každý druh jídla by se měl použít jiný talíř. Po ochutnání odložit a vzít si čistý, stejně tak i příbor (to není vždy možné, tak použít ubrousek).

Nejezte s otevřenými ústy.

Nemluvte s plnou pusou.

Neřešte na rautech pracovní záležitosti se svými šéfy, nejlépe ani s kolegy. |Při společenské akci se nesluší pracovat.

Nepomlouvejte ostatní, nehodnoťte přítomné ženy a dívky. Nikdy nevíte, kdo Vás zrovna poslouchá.

Jídlo na talíři nikdy nerozmačkávejte ani nemíchejte. Ve Francii nikdy nekrájejte nožem salát, v Německu brambory a v Itálii těstoviny.

Chléb a pečivo k jídlu ulamujte, nekousejte z celého krajíce, nelámejte do polévky či omáčky. Omáčku můžete vytřít kouskem chleba na vidličce, výjimečně i v ruce.

Polévku nabírejte od sebe (jen ve Francii k sobě), necinkejte lžící. Pít se může jen čistý vývar tehdy, když má miska uši. Želví polévka se jí malou lžičkou.

Neopírejte lokty o stůl (je to možné až po jídle při neformální konverzaci).

Jídlo ze zubů neuvolňujte párátky u stolu před lidmi, odejděte do koupelny či na toaletu a tam si užijte.

Neříhejte a vyvarujte se všech zvuků, které doprovázejí vaši konzumaci
a zažívání. Jen u ústřic je možné neskrývat „vysrknutí“.

Když dojíte, tak lžíci od polévky či lžičku od kávy dávejte na podšálek, nenechávejte v misce či hrnku. Vidličku a nůž položte vedle sebe na talíř (jen ve Španělsku znamená položení křížem, že jste dojedli). Neskládejte talíře na sebe, nejste v podnikové společné jídelně.

Chcete-li si odskočit, tak se omluvte sousedům a tiše odejděte. Odcházejí-li jiní, neptejte se jich, kam jdou.

Nezůstávejte na akci až do poslední chvíle. Sluší se opustit sál, když odešlo vedení a zhruba dvě třetiny účastníků.

Je toho ještě víc, ale když se budete trochu kontrolovat, tak máte na to, stát se „lvem současných salónů“.

Vladimír Dvořák oceňuje muže, kteří rádi vaří. Sám si vaření užívá a ukojí se prý už tím, že si přečte předpis na jídlo. Představivost je při vaření velmi důležitá.

„Nejsem tradicionalista, ale neumím si představit život bez vepřové s knedlíkem a zelím, bez španělských ptáčků a dalších asi padesáti složitějších jídel. Vím, že technika vaření se vyvinula směrem k rychlosti a pohodlí.

Prý jakýsi francouzský lékař pravil, že zejména současné ženy vaření zkracují, zjednodušují (ale dokud neohřívají konzervy, nezatratíme je, pravil Vladimír).

„Proto je na nás mužích, pozvednout prapor dušení, pečení, vaření. Představa, že naše vnučky jednou nakoupí všechno uvařené, usmažené, udušené a upečené a jen to šoupnou do mikrovlnky je děsivá. Najděme si čas udělat k uzenému čočku na kyselo!“ (Kdeže loňské sněhy jsou!)

S obdivem Václav Soldát