Číst Na slyšenou je zážitek

Letošní rok je na velká výročí medií i zábavního umění vcelku bohatý. Když pomineme nedávno oslavené výročí 55 let od založení našeho Artesu, pak jsme oslavili 70. let České (a Československé) televize a jen o pár dní zpátky oslavil skutečně významné výročí také náš rozhlas. Ten je totiž součástí naší kultury a společnosti již rovných 100 let, a je tak jen o necelý rok mladší, než nejstarší rozhlasová stanice BBC. O jeho historii si ale přečtete článek až v dalším čísle Forbíny, který vyjde v polovině června a zachycuje mimo jiné i pár dosud nezveřejněných povídání od některých našich artesáckých členů a kolegů. Český rozhlas ovšem připravil při tomto významném jubileu celou řadu akcí, které startovaly již na knižním veletrhu Svět knihy Praha 2023 a průběžně poběží v mnoha formách ještě po zbytek roku. Mezi různými retro pořady, vzpomínkovými pořady a dobovými záznamy z různých velkých chvil Rozhlasu a naší historie, jako jsou roky 1938, 1939, 1945, 1948 a tak dál, ale vznikla i velmi zajímavá kniha Jitky Štichauerové, produkční, redaktorky a režisérky.

Tuto knihu právě držím v ruce a její obsah jsem zvládl přečíst za necelý den, přestože má 234 stran textu. A je to text opravdu vydatný, na stránkách této knihy s přiléhavým názvem Na slyšenou a podtitulem Příběhy rozhlasového století totiž najdete celou řadu zajímavých rozhovorů. Ovšem pozor, nejde jen o zpovědi vybraných redaktorů a moderátorů, jak jsme na to již zvyklí z celé řady jiných publikací od publicistů a novinářů. Tady ožívají čtivou formou dějiny Rozhlasu jako instituce, jako pracovního prostředí, jako místa setkávání lidí různých profesí, díky kterým vzniká něco jedinečného. V mnoha případech se tak jedná o velmi zajímavé pohledy do zákulisí, o němž běžný konzument vysílání nemá nejmenší ponětí.

Technickým průvodcem Galerie v suterénu (prostory s vystavenými historickými exponáty techniky, pozn. autora) je Láďa Vinš. Dokáže vysvětlit, jak fungovaly vystavené exponáty, protože téměř na všech pracoval. Do rozhlasu nastoupil na začátku sedmdesátých let jako vysílací technik, zažil ještě původní technické vybavení i další magnetofony, které se rok od orku stále vyvíjely a vylepšovaly, seznamuje autorka v jedné z pasáží s člověkem, bez kterého by evidentně vysílání rozhlasu dlouhá léta nefungovalo, ale o němž běžný posluchač nikdy neslyšel ani slov. Ostatně toto téma se knihou prolíná, na více místech tu najdeme důležitou připomínku, že vysílání není jen o moderátorech! Ale zpátky k ukázce z kapitoly nazvané Příjmení, které se stalo pojmem, která ale není o panu Vinšovi, nýbrž o Willim Studerovi. Respektive o jeho jedinečných výrobcích…

„Tedy se jelo trendem, že ,Studer´ je vlajková loď, i když jako mixážní pulty se používaly i výrobky firmy Tesla. Studery byly nejkvalitnější. Švýcarská firma pana Studera si dávala záležet na mechanickém provedení magnetofonu,“ dozvídají se čtenáři v rozhovoru a s tím získávají i vcelku pozoruhodnou informaci, že ačkoliv se nahrávací technika vyráběla i v Čechách a na Slovensku i v dalších zemích východního bloku, našlo se v rozhlase dost rozumných lidí, aby se za tehdy devizové prostředky kupovala i kvalitní technika ze zahraničí. Tématu minulého režimu a přelomových let se samozřejmě celou knihou prolíná ve vzpomínkách mnoha pamětníků a účastníků doby. Připomíná se tu přesně naplánované převzetí rozhlasu v roce 1948, prohlášení ÚV KSČ v roce 1968 a boje o rozhlas i rozpaky moderátorů nad oficiálními projevy roku 1989, no a samozřejmě Občanské fórum. Ani o starší historii není čtenář ochuzen, i když jak autorka podotýká, pamětníci z dob začátku rozhlasy a prvních desetiletí již nejsou, a tak se pouze na prvních pár stránkách dočítáme o začátcích ve Kbelích v improvizovaném studiu v plátěném stanu, o několikerém stěhování redakce, o významu rozhlasu za první republiky a jeho rozšíření i o rozhlase válečném, až po rok 1945 a jeho úlohu v pražském povstání a povstání všeobecně. Barvitě je tu líčen rozhlas po drátě, ale také některé historické pořady, o kterých jsme nejspíš slýchávali od našich babiček a dědečků, ale nepamatujeme si je.

Kdo by tedy v této knize hledal nějakou podrobnější historii ve formě KDY, KDO, JAK, PROČ, KOHO, KÝM, tedy zkráceně kdo čeká literaturu faktu, ten bude nejspíš knihou zklamán. Ostatně cílem autorky nebylo vytvořit publikaci o historii rozhlasu jako takovou. Pokud se ale chcete dozvědět co nejvíc ze vzpomínek lidí kolem rozhlasu, zajímavosti týkající se rozhlasových profesí, životní příběhy a osudy, zklamaní rozhodně nebudete, a minulost našeho rozhlasu tak pro vás získá zcela nový rozměr – lidský. Navíc se na stránkách knihy setkáme i s celou řadou známých a populárních hlasatelů a moderátorů, jako je například Jan Rosák, Jiří Holoubek, Dalibor Gondík, připomínán je také Miloš Skalka a nechybí ani vzpomínka na již zesnulé osobnosti, jako režisér Martin Smolík a mnoho dalších. V jedné kapitole vzpomíná autorka prostřednictvím rozhovoru na slavnou fiktivní reportáž z vinárny U Pavouka, kde díky rozhlasu „ožil“ Jára Cimrman. A tak bych mohl pokračovat dlouho, mám však jiný recept – přečtěte si knihu sami! Český rozhlas ji vydal ve spolupráci s nakladatelstvím CPress teprve před pár týdny a snadno ji seženete v každém větším knihkupectví. Stojí 399 korun, ale stojí to rozhodně za to.

Tomáš Hejna