Smrt si přišla pro legendárního Hubičku. S Josef Somrem pomalu vymírá jedna velká herecká generace

„Neměli bychom příští rok zapomenout nominovat na Mistra zábavního umění Josefa Somra,“ byla jedna z posledních vět, která padla minulý týden na poradě Uměleckého sdružení Artes. O to smutnější pro nás byla zpráva, že pro příští ročník už Josefa Somra Kolegium zábavního umění nominovat nebude, a že se tento herec první třídy a nejvyšší kvality přidal ke svým zesnulým kolegům v hereckém nebi.

Josef Somr se narodil 15. dubna 1934 ve Vracově v Jihomoravském kraji jako druhý ze tří bratrů. Jako syn obyčejného průvodčího na dráze byl veden ke skromnosti, což byla jedna z jeho charakteristických vlastností po celý jeho život. V Kyjově vystudoval gymnázium, po kterém nastoupil na brněnskou JAMU obor herectví. Jako většina jeho kolegů z té doby i on začínal nejprve na divadelních prknech, kde získal skutečnou hereckou průpravu před živým publikem. Nejprve vystupoval v Českém Těšíně, po dvou letech se přesunul do Divadla bratří Mrštíků v Brně a po dalších třech letech se přesunul až do Pardubic. Odtud si ho vybrali v roce 1965 do pražského Činoherního klubu a v srpnu 1978 se stal členem činohry Národního divadla. Mimo to působil také v komorním divadle Viola. Oběma scénám zůstal věrný až do roku 2001.

V roce 1964 si odbyl svůj filmový debut ve filmu Obžalovaný Jána Kadára a Elmara Klose, natočeném formou výpovědi svědků v soudní síni. Na údajně největší filmovou roli své kariéry nečekal dlouho. Už o dva roky později si zahrál průvodčího Hubičku v Ostře sledovaných vlacích Jiřího Menzela na motivy stejnojmenné novely Bohumila Hrabala. Zda se skutečně jednalo o jeho největší životní roli lze těžko odpovědně tvrdit. Josef Somr jich totiž měl hned několik desítek a k tomu i desítky rolí seriálových. Škála jím hraných postav přitom zahrnovala podvodníky, lupiče a vrahy, „úlisné“ sňatkové podvodníky, hamižné vedoucí, ale také detektivy, krále a jejich rádce, zamilované správce i nemocné staříky. Jmenujme jen několik filmů, v nichž se objevil v hlavních nebo důležitých rolích, pro stručné připomenutí: Soukromá vichřice, Vražda v hotelu Excelsior, Smrt černého krále, Petrolejové lampy, Slečna Golem, Poslední ples na rožnovské plovárně, Páni kluci, Dva muži hlásí příchod, Dým bramborové natě, Hop – a je tu lidoop, Deváté srdce, Nebožtíci na bále, Skapinova šibalství, Jak svět přichází o básníky, Tři veteráni a mnoho dalších. Poslední jeho rolí, kterou si zahrál hned několikrát, byl starý profesor v komediálním cyklu Jak básníci… Bylo to v roce 2016. Seriálové role ponechme pro jejich nebývalý počet stranou – jistě se k nim na našich stránkách ještě někdy dostaneme.

Označit Josefa Somra za vyloženě komediálního herce nemůžeme, protože řada jeho rolí byla vyloženě dramatických. Komediálními postavami byl ale rozhodně nejznámější a i na divadle byl nejoblíbenější v odlehčených komických nebo tragikomických rolích. Přitom se nejednalo o herce přehnaných gest a mimiky, ale o herce víc než přirozeného, u kterého jste jen těžko poznali, kde končí jeho role a začíná běžný život. I v něm byl totiž neuvěřitelně skromný, médiím se spíše vyhýbal a nebyl miláčkem bulvárních médií pro různé skandály.

Za roli v představení The Gin Game dostal v roce 2001 cenu Thálie a v roce 2005 dostal za celoživotní práci medaili Za zásluhy. Roku 2012 se dočkal Českého lva za mimořádný přínos kinematografii a roku 2014 získal Thálii za celoživotní práci v činohře.

Poslední roky žil Josef Somr v ústraní v Mníšku pod Brdy. Zemřel 16. října 2022 v 88 letech. Ředitel Národního divadla Jan Burian po jeho smrti řekl: „Josef Somr byl vynikající osobitý tvůrce, který vytvářel podobu moderního českého divadla a filmu.“ A Jiří Strach napsal na svém Twitteru: „Do nebe odešel nejosobitější a nejpokornější člověk, jakého jsem kdy v životě potkal.“ I my v Artesu se k těmto osobnostem přidáváme. V Josefu Somrovi totiž odešel ze světa jeden z posledních mistrů velké herecké poválečné generace, kterými končí jedna velká a důležitá éra českého divadla i filmu.

Tomáš Hejna