Dr(o)bečky z MISTRA zábavy 2022

Je to až k nevíře, ale již po sedmé se předávalo ocenění MISTRŮM zábavního umění. Tentokrát v Divadle Lucie Bílé, která se stala jakousi patronkou setkání tvůrců zábavy. Z nápadu Jožky Zemana kdysi v roce 2015 se stala oslava kvalitní zábavy, vyznamenávání předních tvůrců, ale i jejich neformální setkání „na kus řeči“ a „co zrovna děláš a jak se máš“.

Brzy bude na YouTube kompletní záznam, ale zatím jsem vybral několik momentů, hlášek i kousků dialogů, které za velkého ohlasu diváků stály za to.

„Posouvačem děje“ se jmenoval Aleš Cibulka, který se představil v klasickém obleku, který skutečně kdysi nosil známý milovník a elegán Svatopluk Beneš. Aleš, jako by mu z oka vypadl. Společně s Lucií Bílou, zbrusu novou patronkou Mistrů zábavy zahájili „spektákl“. Jak uvedl Aleš, tak v hledišti sedí „legenda vedle legendy“ a k tomu Lucka „jako hosteska“. A zdůraznil unikum těchto oceňování, že tady kolegové oceňují svoje kolegy a vlastně jakési konkurenty v zábavě.

Lucie Bílá předala první ocenění Simoně Stašové.

„Vážím si toho, že to je od kolegů, to je milé. Tady bylo kdysi studio DISK, tedy Divadelní fakulty AMU. Mám nádherné vzpomínky!“.

Přichází Jiřina Bohdalová, aby předala další ocenění Danielu Hůlkovi. Aleš komentuje, že Jiřina má už všechny ceny, snad s výjimkou Zlatého slavíka, a to je jen otázka času.

J. B.: „Ten (Hůlka) už byl miláčkem mojí maminky, ona byla na mladý,“

D. H.: „Jste největší herečka, kterou já potkal!“

J. B.: „Můžeš pokračovat!“

D. H. přebírá Masku zábavy, květiny, diplom, je toho moc na dvě ruce: „Já jsem bývalej číšník, mám ruce vycvičený“.

Spisovatelka Marie Formáčková předává Halině Pavlovské. Vzájemně s laskavou ironií laškují:

„Sleduji, jak se pohybujete půvabně!“

„Nedá se zapomenout, že nejsem opravdová umělkyně!“

„Vždycky, když já se ukláním, tak se překlápím!“

Lucie Bílá a Standa Hložek vítají Štefana Margitu, který poprvé přišel na veřejnost převzít ocenění za zesnulou Hanu Zagorovou. Je to poprvé, kdy je cena předávána in memoriam, i když bylo o ocenění rozhodnuto dávno před tím.

Margita: „Hanka mě kladla na srdce, abych tento termín rezervoval, moc se na vás těšila“.

Karel Vágner přináší ocenění pro Miroslava Donutila. Vzpomíná, že ho poprvé slyšel v Brně slyšel vyprávět jeho historky ze života. Oslovil ho, že to musíme natočit a Mirek pochyboval, že to bude někoho zajímat. A hle, už je toho víc než milion nosičů.

Miroslav Donutil samozřejmě dal k lepšímu nějaké historky. Nejdříve vzpomněl na legendu Jiřího Sováka, známého vyprávěče historek z divadelního zákulisí. Ten mu po jednom společném pořadu řekl „Mirku, ty to budeš dělat po mě!“

A vzpomínal i na svoji první lásku. „Přijela, sbal si kufřík, a nechala si mě na tři týdny. Naučila mě všechno, co potřebuji pro život a pak mě vrátila tatínkovi“.

Petr Nárožný přebíral ocenění od předsedy Kolegia zábavního umění Jožky Zemana. Petr Nárožný zavzpomínal, že má problém, že vlastně je za ním z jedné strany V+W a z druhé Vlasta Burian. A že „stáří dává člověku jakousi svobodu“.

Bylo to příjemné setkání jak mezi jevištěm a hledištěm, ale hlavně v kuloárech. Nebývá to často a všichni si užívali, že si mohou popovídat a že se vůbec viděli.

I závěr byl mimořádný.

Šéfredaktor našeho spřízněného nakladatelství Olympia Tomáš Hejna spolu s režisérem Tomášem Magnuskem, Alešem Cibulkou a ředitelem Intergramu Ludvíkem Böhmanem představili Síň legend zábavního umění. Těch, na které současní tvůrci navazují, ke kterým se rádi vracíme a na které nezapomínáme.

A na závěr všichni zpívají „hymnu“:

„My jsme ti blázni, blázni z povolání,

My jsme ta banda, banda kašparů…“

Václav Soldát