STANDA HLOŽEK 70 !!!

Nějak se nám v těchto dnech roztrhl pytel – samé kulaté výročí. To byli za sebou Zdeněk Barták 80!, František Janeček 80! a teď Standa Hložek – mladík, jen 70 !. Narodil se 16. září 1954, zarytý Moravák. Pořád zpívá, ale hlavně je redaktorem radia. Jeho „holky ze školky“ vždy zajásají, když za nimi přijede do nějakého domu sociálních služeb a vracejí se do svého mládí.

Před časem jsem si s ním povídal o životě a tak bych mu chtěl připít na zdraví a spolu s ním rozvíjet jeho láskyplný vztah k dobrému vínečku.

Jaké máš rád?

Já to mám v životě nějak nastavené jinak. Dřív jsem pil všechno, rád pivo. Pak jsem měl období, jakou mám vůli, jestli vydržím nepít třeba měsíc. Vydržel jsem jeden, pak dva, pak celých sto dní. Žádný alkohol, nic. Celých sto třicet dnů. Ale cítil jsem, že to moje moravské tělo protestuje, najednou jsem začal chátrat – vnitřně. A to prostě nejde. Dal jsem si tedy malé pivo, ale mě to pivo přestalo chutnat. Vínečko, na to jsem se už těšil a začal jsem tedy bílé víno. Rýňáček mám rád, Vlašák je dobrý, nepohrdnu Šardoné. Červené ne, po tom usínám. A z panáků si dám jen dobrou slivovicu. Takhle jsem si to nastavil na svůj pozdější věk. Ověřil jsem si, jak tak jezdím po celém světě, že to bílé je nejlepší na Moravě.

Rád bych se na chvíli vrátil ke Tvým začátkům.

Od malička jsem zpíval, hrál na klavír, harmoniku, maminka mě vedla ke zpěvu. Zpíval ve sboru a asi od osmé třídy jsem zpíval s kapelou na zábavách. Švagr byl kapelník a já si ošahával, jak vypadá ten muzikantský svět. Nezapomenu, jak jsem jako „osmák“ stál na podiu s tehdy velmi slavným Pavlem Novákem a jeho skupinou Vox. To jsem z toho několik nocí nespal.

Na průmyslovce jsem už jezdil s kytarou po klubech. To bylo úžasné, měl jsem i svůj recitál a třeba v Holešově hodinu zpíval písničky, co jsem sám skládal. Asi hodinu jsem také vystupoval s Wabi Daňkem na nějakém folkovém festivalu. Rád vzpomínám, byly to neskutečné zážitky.

Stejně jako nikdy nezapomenu, jak jsem byl poprvé v Ostravské televizi s orchestrem Gustava Broma a režisérem byl legendární Zdeněk Havlíček. To bylo v době, kdy jsem chodil na stavební průmyslovku.

Nezapomenu, jak jsem se dostal na Intertalent ve Zlíně. Roztřesený zpěváček z Moravy. Prvních deset pak jezdilo po republice a tam byla hvězdou Hanka Zagorová s orchestrem Karla Vágnera. Karel mě ale začal mít rád až tehdy, když zjistil, že umím dobře hrát fotbal. To, že nějak dobře zpívám, to ho nezajímalo. A dodnes hraji za Amforu.

Ale vážně. My spolupracovali velice intenzívně, byli jsme prakticky spolu čtyřiadvacet hodin denně. Byl jsem s nimi více než s vlastní rodinou, manželkou a dětmi. Těch pět let byla vlastně mojí rodinou kapela. To se nezapomíná. Dotkl jsem se hvězd. Ale hlavně jsme si rozuměli, sedli si jako lidi.

Dodnes mě nezajímá, že třeba lidé neznají, kdo je nějaký Hložek. Ale znají písničky. Nedávno jsem byl na Slovensku a přemýšlel, co budu zpívat. Zda můj repertoár znají. Až mě překvapilo, že znají nejen Holky, ale třeba i Dajánu, jaký je tam obrovský šlágr Můj čas ze seriálu Sanitka. To je bomba.

A všem vám teď jen připomenu právě „Holky“

Stando, samé zdraví a trvalý úsměv!!!

Václav Soldát