Hostitel Vlasta Burian

Král české komedie se dožil 70 let (1891 – 1962). Jeho život, poválečné pronásledování a peripetie již byly mnohokrát popsány. Jeho humor je prakticky nenapodobitelný, byl úzce spjat s jeho figurou, vzhledem i chováním.

Připomeňme si jen krátké shrnutí. Nejslavnější a stále hrané filmy vznikaly hlavně v letech I. republiky a počátkem okupace. Poslední byly natočeny v roce 1942 (!): „Ryba na suchu“ a poslední „Zlaté dno“. Pak už nechtěl, či spíše nesměl natáčet. Nikdy nehrál v žádném německém filmu. Ve svém divadle zaměstnával desítky umělců a chránil je před pronásledováním nacisty. Byl úspěšný, slavný a bohatý, užíval si to a chlubil se tím.  A tak hned po válce zvítězila závist, na zásluhy a pomoc jiným se zapomnělo a po krátkém věznění byl zbaven majetku a nesměl hrát. Když se veřejně kál, tak mohl teprve v roce 1950 hrát ve filmu „Slepice a kostelník“, kde představoval přihlouplého a téměř nepřátelského agenta, pomýleného kostelníka. Teprve díky Janu Werichovi se v roce 1952 vrátil do své oblíbené bláznivé komediální role jako rádce „Atakdále“ v pohádce “Byl jednou jeden král“.

Tentokrát se ale v rámci seriálu “Gurmáni a gurmeti“ hodlám více věnovat právě kulinářské oblasti a představit vám i několik jeho oblíbených receptů. Vlasta ale vůbec neuměl vařit, ani se o to nepokoušel. Mohli jsme ho v kuchyni zažít jen ve zmíněné slavné pohádce, kde s Janem Werichem pod dohledem filmového hradního šéfkuchaře Františka Černého vaří kaši. Vzpomeňte si na dodnes užívanou hlášku „přiměřeně, přiměřeně“, když sypou mouku z pytle rovnou do kotle.

Vařit neuměl, ale rád jedl a hostil nejen své kolegy a přátele, ale v době okupace musel i okupační činitele, kteří se rádi blýskli v blízkosti i v Německu slavného komika. To mu zcela samozřejmě po válce nebylo zapomenuto. Nikoho už nezajímalo, že je sám „přátelsky“ nezval a nevyhledával.

Hlavně v letech 1937 až 1945 zaměstnával známého kuchařského mistra Jaromíra Trejbala, který měl za sebou praxi ve vyhlášených hotelích ve Francii a Monte Carlu. Přitáhl si ho od vyhlášeného lahůdkáře Lipperta. Ten se o něj pod dohledem starostlivé manželky Niny pečlivě staral. Nina, roz. Červenková (1893 – 1962) byla jeho oporou a věrnou podporovatelkou. Je známo, že nešel na scénu, pokud nebyla manželka přítomna v lóži.

Paní Nina Burianová prý Trejbalovi hned první den řekla: „Jestli Vlasta přibere jediné deko, strhnu vám z platu tisícovku! Ale když nepřibere, tisícovku vám přidám!“ A pan Trejbal to dodržoval.

Burian třeba nikdy nekouřil, během natáčení či v divadle nikdy nejedl žádné velké jídlo, jen malá sousta, ale zato jen to nejlepší. Když měl představení, nejedl předtím nic, nemohl by se pořádně hýbat, hladovému se mu hrálo líp.

Zato po představení či filmování si to vynahradil. V suterénu měl malou místnost zařízenou jako restauraci a užíval si lahůdek. Přivedl si často hosty a poseděl dlouho do noci. Lahůdky od Lipperta a dobroty od osobního kuchaře pana Trejbala. Jeho chutě ale nebyly mnohdy nijak výjimečné. Občas i obyčejná jídla či oblíbené těstoviny, zvěřina, ovšem s nápaditým dochucením, což pan Trejbal dokonale ovládal.

Už jsou na řadě, nějaké oblíbené Burianovy pokrmy:

Možná budete překvapeni, ale pochutnával si i na naprosto jednoduchých, i když nezvyklých kombinacích. Tak třeba:

Vepřová játra míchaná s knedlíky s vejci:

Játra na kousky orestujeme na cibuli na rozpáleném oleji. K nim se přihodí na kostičky nakrájené knedlíky a posléze rozklepne vejce. Vše se podle chuti okoření solí a pepřem a propeče. Je to zvláštní, ale prý výborné.

Vlasta miloval těstoviny, a prý jeho nejoblíbenějším jídlem byla

Kuřecí prsíčka na mandlích a široké italské nudle:

Osolená kuřecí prsíčka nakrájíme a orestujeme v rozpáleném oleji. Přidáme oloupané mandle, promícháme a podáváme s uvařenými širokými nudlemi. Navrch můžeme dát na ozdobu na pánvi osmažené vejce – tzv. „volské oko“ nebo i plátek italského sýra.

Na to prý ale říkal: „Je to výborné Jardo, ale koprovka je koprovka“.

Na tento recept přinesl svoji variantu i jeho obdivovatel a krátce v jeho vysokém věku i kamarád Eduard Hrubeš:

Široké nudle uvaříme, smícháme s kostičkami vařeného uzeného kolena a posypeme kořením typu Vegeta. Zalijeme smetanou, poklademe plátky sýru Čedar, posypeme majoránkou a zapečeme v troubě, až bude sýr růžovět. Na talíři ještě posypeme drobně nakrájenou šunkou od kosti. Není to zrovna dietní, ale určitě by to Vlastovi chutnalo.

Za okupace byly všeobecně problémy se zásobováním potravinami. Burian měl naštěstí hodně obdivovatelů a příznivců, kteří ho průběžně zásobovali. Hlavně měl léta vlastní statek v Nebušicích i s malým stádem krav. Měl je pojmenované po hrdinkách světových oper, takže Libuše, Carmen aj. Dejvická spíž byla dostatečně zásobována k obdivu, a později hlavně závisti okolí.

Král komiků rád jedl, byl přející hostitel, ale za ta léta nepřibral jediné deko. Byl labužník, ale měl díky manželce Nině a panu Trejbalovi skutečně racionální stravu.

Ale na závěr ještě jednu dobrotu, poněkud náročnější:

Bažantí prsíčka nakládaná v sójové omáčce a smažená ve vejcích:

Zhruba 10 dkg bažantích prsíček necháme chvíli odležet v sójové omáčce. Takto připravené plátky mírně osolíme a namáčíme do rozkvedlaných vajec (třeba 3 vejce). Upečeme na rozpáleném oleji.

Jako přílohu podáváme uvařenou rýži, do které jsme přidali orestované houby na cibulce.

Tak vám přeji dobrou chuť s Vlastou Burianem.

Václav Soldát