Antikvariát zábavního umění – Chvála pohybu

Na stránkách Artesu se už nepřeberně mnohokrát objevilo jméno Miroslav Horníček – no zkrátka proto, že v oblasti zábavního umění to byla výjimečná osobnost, jejíž vliv není možné opominout. A můžeme bez nejmenší nadsázky hovořit o všech odvětvích zábavního umění, protože Miroslav Horníček působil na divadle, v televizi, ve filmu i v literatuře, také v rozhlase, byl i příležitostný scénárista – no zkrátka šlo o natolik renesanční postavu, že se jí není možné vyhnout. V tomto zvláštním případě se nejedná ani tak o knihu o zábavním umění, jako spíš o knihu od osobnosti zábavního umění. Jejím tématem je totiž sport! I když ani tady se některým osobnostem a zábavnímu umění tak zcela nevyhneme…

Kniha: Chvála pohybu

Autor: Miroslav Horníček

Nakladatelství: Olympia

Rok vydání: 1979

Stran: 176 stran

Těch jedenáct kapitol je skutečně originálně pojatých, jak si ostatně můžeme u Horníčka rovnou představit. V jeho podání je sport zároveň humorem, filozofií, otázkou prospěšnosti i kritiky, no zkrátka směsicí celého Horníčkova bytí. A ano, Miroslav Horníček ve svém volném čase rád sportoval, ostatně jako v minulosti celá řada jeho vrstevníků a před nimi i generace a generace předcházejících až do první republiky. Jen si vzpomeňte… No a u Horníčka se do toho všeho mísí ještě jeho osobitý smysl pro humor.

Příznivce Miroslava Horníčka velmi potěší zejména úvod knihy, kde vzpomíná na svoji literární tvorbu a také popisuje, jak se dostal k sepsání právě tohoto tématu. Jeho krátké texty vycházely totiž původně časopisecky jako seriál na pokračování pod názvem Letní vyprávění o pohybu, a hned v úvodu připomíná citát z knihy svého oblíbeného spisovatele Jerome Klapky Jerome: „Miluji pohyb. Celé hodiny se na něj vydržím dívat.“ A o chvíli dál dokazuje, že i když Jerome Klapka Jerome byl skutečně velkým mistrem humoru, Horníček byl daleko větším. Posuďte sami na jedné z jeho historek spojených se sportem, kdy v textu dokazuje, jak je každý sportovní pohyb rozdělen na tři fáze.

„Jednou jsem byl se svou ženou na operním představení. Bylo to v té době, kdy náš vztah teprve začínal a já měl důvody zavést ji na operní představení, aby pochopila, že mé zájmy jsou vážnější, a ona měla zase důvody svoje. Ostatně – bylo nám tehdy jedno, kde trávíme společné chvíle. O přestávce jsme chodili mezi ostatními diváky, aby i tito viděli, že naše zájmy jsou kulturní a vznešené, protože člověk nikdy neví, kým bude takto viděn a kde mu to prospěje. Pak zazněl zvonek a diváci se rozcházeli na svá místa. My jsme zamířili bočním schodištěm na balkon. Na tomto schodišti jsem nakopl jednoho pána do zadku. Stalo se to ve chvíli, kdy užuž mizel za rohem a špička mé boty musela opsat jakýsi malý oblouček. Opsala.

Vím, že i tento můj pohyb měl trojí fázi: myšlenkovou, tělesnou a konečnou. Moje žena, on i jeho žena nemohli vědět nic o mých důvodech a popudech a kdyby tento pohyb posuzovali, dejme tomu, psychiatr, právník a choreograf, rozešli by se ve svých soudech, přičemž spokojenost by byla pouze na straně choreografově. Pohyb to totiž byl pozoruhodný, když uvážíme, že mizející zadek toho pána byl ještě k tomu o pět schodů výš než stejné místo u mne.

Pán tedy obdržel kopanec a vrátil se. Vypadal, mírně řečeno, udiveně, ale především vypadal jinak, než jsem očekával. Byl jsem totiž ve chvíli kopnutí přesvědčen, že je to můj kamarád. Nebyl. Věděl jsem, že se musím omluvit, a řekl jsem: ,Promiňte, prosím, ale já myslel, že jste můj přítel.´ Usmál se a přikývl. Patrně i on byl zvyklý kopat své přátele do zadku, a to i v doprovodu dam a v hledišti operního divadla.“

Divadlo a film v mnoha variacích a významech se tímto svěžím dílkem o lidech, pohybu a portu prolíná od začátku až do konce, a to v doprovodu jednoduchých karikujících kresbiček Jiřího Kalouska. Horníček tu připomíná své vystupování na prknech D 34, Osvobozeného i Národního divadla, také Šrámkovo léto, kde hrál v roli Jana Skalníka, také na své kolegy Jiřího Šlitra, Jiřího Pika, Jana Šmída i Jana Wericha. A k tomu všemu se tu neustále míchá sport a pohyb, třeba jízda na kole, na koni, také jízda autem nebo vlakem či plavba lodí, no zkrátka pohyb ve všech možných prostředcích a směrech, no a s tím vše co k tomu patří. Třeba i takové přepadení vlaku:

„Přepadení vlaku jsem ještě nezažil. U nás se takové věci nedějí. My – chceme-li takové věci vidět – chodíme do kina. Tam jsem také viděl film o té slavné vlakové loupeži a řekl jsem si, že je přece jen lepší být u divadla nebo psát povídky. Být účastníkem takového přepadení, mysmím teď samozřejmě na účastníka aktivního, musí být, řekl bych, velká strapáce. Potřebuje to důkladnou přípravu, naprosto přesné rozvržení jednotlivých úkolů i celkového plánu a to všechno je mi cizí. Rád improvizuji. Bojím se, že bych něco popletl, na něco zapomněl, že bych byl jinde, než bych být měl anebo že bych se v rozhodné chvíli začal smát.

Mívám tyto záchvaty nevhodného smíchu v nejnevhodnějších chvílích a na nějaké nervové přepětí reaguji obyčejně tím, že se rozesměju. Už ve škole jsme tím prohrával utkání se svými profesory, a když jsem pak později hrál ve vážných kusech divadelních, stačila maličkost a já se smál. Smál bych se asi, i kdybych byl účastníkem pasivním, a tedy jedním z přepadených cestujících, nevím. Člověk nikdy neví, jak by se v té které situaci zachoval, pokud ta která situace nenastane.

To není jen otázka smíchu; to je i otázka pláče, hrdinství a jiných životních postojů.“

Jak jste už jistě pochopili, nemusíte se bát, že by Miroslav Horníček v této knize o pohybu a sportu nějak příliš teoretizoval a zabíhal do detailů, nebo že by z jeho pera vyšlo něco nudného. Naopak, kniha Chvála pohybu je plná vtipných historek, vzpomínek, zajímavých postřehů vážných i zábavných, no zkrátka je to klasická horníčkovská kniha, u které se budete smát od začátku až do konce.

Po hříchu se kniha dočkala zatím pouze dvou vydání, i když na trhu byla k dispozici také gramodeska a audiokniha s Horníčkovým hlasovým záznamem. Ovšem nic naplat, tištěná kniha je tištěná, třeba v budoucnosti. Zatím se musíte spoléhat na regály antikvariátů, kde knihu jistě za nějaký ten drobný peníz seženete.

Tomáš Hejna