Bohumil Říha

Honzíkova cesta, Divoký koník Ryn, Dětská encyklopedie, Venkovan, Země dokořán nebo Dvě jara. To je jen stručný výčet na úvod o Bohumilu Říhovi, jednom z nejuznávanějších autorů dětské literatury a představiteli socialistického realismu. Autor, který ovlivňoval děti a mládež několik desítek let.

Bohumil Říha se narodil 27. února 1907 v obci Vyšetice nedaleko Votic, v rodině kováře a strojníka. Vzhledem k otcovu zaměstnání se rodina často stěhovala z jednoho statku na druhý, podle toho, kde otci právě nabídli práci. Měšťanskou školu začal navštěvovat v Bernarticích, ale dokončil ji v Čáslavi, kde prožil velkou část svého života. V roce 1925 zde absolvoval učitelský ústav, což předurčilo jeho životní dráhu pedagoga. Říha silně přilnul k dětem a jejich výchově a mravnímu vzdělávání, čemuž věnoval část své tvorby.

Po učitelském ústavu dělal krátce na statku, ale od roku 1926 získal práci jako výpomocný učitel na školách v okolí Čáslavi. Mezi lety 1929 a 1931 Říha absolvoval povinnou vojenskou službu. Po návratu do civilního života se stal z pomocného učitele odborným a učil na měšťanských školách, například v Habrech. Několik let potom vyučoval na škole v Poděbradech. Zde prožil předválečné období a druhou světovou válku.

V roce 1945 se Říha dostal ve své profesi o stupeň výš a stal se inspektorem ve Vysokém Mýtě, od roku 1949 vykonával tuto funkci tři roky také v Poděbradech. Už od třicátých let přispíval svými fejetony a povídkami do několika kulturních periodik, například do Lidových novin či do kritické revue Úhor. Během druhé světové války začal psát pohádky, například O lékaři Pingovi či o Třech penízcích, a ihned po válce začal přispívat do mnoha novin a časopisů, mezi jinými také do Literárních novin, Kultury, Tvorby, Plamene a Literárního měsíčníku. Zprvu byl velice ovlivněn ,,vančurovskou poetikou“, později se inspiroval u sovětských autorů, jako byli Jevgenij Švarc nebo Valentina Osejevová.

Od roku 1952 pracoval čtyři roky jako tajemník Svazu československých spisovatelů a zároveň byl od roku 1953 členem ediční rady Státního nakladatelství dětské knihy, kde působil později jako ředitel. V roce 1963 byl jmenován předsedou české Společnosti přátel pro mládež a v této pozici zažil zapojení této instituce do mezinárodního sdružení IBBY, neboli Mezinárodního sdružení pro dětskou knihu při UNESCO, kde byl předsedou české sekce.  

Bohumil Říha se stal důležitou kulturní postavou nejen doma, ale i ve světě. Za českou sekci IBBY cestoval na četné konference a setkání, kde prosazoval své názory. Procestoval takto část Evropy, SSSR, Čínu, Mexiko a další země. Podle něj měla literatura děti bavit i vzdělávat a připravovat je na kolektivizaci a budování nového společenského řádu. Je nutné v tomto bodě připomenout, že se jednalo o řád komunistický. Tento princip uplatňoval také ve své próze pro dospělé, kde narážel na socializaci, urbanizaci i kolektivizaci venkova a také v ní rozebíral vztah venkova k městu.

V roce 1967 odešel na odpočinek, ovšem práce se nikdy úplně nevzdal. Věnoval se naplno psaní a také se veřejně angažoval, například v komisích UNESCO. Byl také mnohokrát oceněn doma, ale také v zahraničí, kam proudily jeho knihy. V roce 1972 obdržel Cenu Marie Majerové, v roce 1979 Cenu Janusze Korczaka za knihu Nový Guliver (uděluje polská sekce IBBY) a o rok později prestižní Medaili Hanse Christiana Andersena za přínos dětské literatuře.

Již za svého života byla řada jeho děl zfilmována. On sám se podílel například na scénáři Honzíkovy cesty, Divokého koníka Ryna nebo Dvou kluků v palbě. Mezi ty nejúspěšnější a nejznámější patří film Dým bramborové natě natočený podle knihy Doktor Meluzin. Zemřel 15. prosince 1987 na Dobříši a zachoval za sebou desítky knih, novel, povídek, fejetonů a kus výborně odvedené práce na mezinárodním poli literatury. Romány a povídky Bohumila Říhy ovlivňovaly a stále ovlivňují generace dětí i dospělých, nezávisle na tom, v jaké době vznikaly nebo čím byly ovlivněny. I když byla tato díla často psána tak, aby připravila čtenáře na změny ve společnosti podle komunistického „klíče“, nebyla to literatura propagační. Ať už to byly dětské knihy a povídky, sociologické romány pro dospělé nebo historická trilogie z doby Jiříka z Poděbrad, jeho knihy mají stále své čtenáře a mají své místo mezi nejlepšími díly české literatury dvacátého století.

Jan Steiner