Češi a Nobelova cena za literaturu

Jaroslav Seifert, náš slavný a dodnes uznávaný básník, získal v roce 1984 jako zatím jediný Čech Nobelovu cenu za literaturu. A je třeba říci, že oprávněně hned z několika důvodů. Jednak otevřeně vystupoval proti režimu (byť byl sám přesvědčením komunistou), ale hlavně ovládal skvěle náš jazyk a jeho básnická vyjádření dodnes nemají konkurenci. Někteří však tvrdí, že vzhledem k faktu, že byl Seifert (a hlavně jeho tvorba) v zahraničí prakticky neznámý, získal cenu spíše jako symbol odporu proti komunistickému útlaku. Možná, i když kdo z nás může něco takového tvrdit s čistým svědomím? Každopádně měl Seifert díky tomu doma oplétačky s oficiálními místy, protože byl v té době již také signatářem Charty 77 a tudíž nevhodný pro veřejnou prezentaci. V novinách se tehdy objevilo jen pár řádků – pro cenu si musela jet místo Seiferta jeho dcera. A na veřejné uznání si musel ještě dlouho počkat.

Nebyl ale jediným českým autorem, který byl na tuto cenu nominován. Tak například už v roce 1904, tedy o celých 80 let dříve, byl poprvé nominován Jaroslav Vrchlický a jeho jméno se na seznamu objevilo ještě v roce 1911. V letech 1914 a 1915 se do nominace dostal Josef Svatopluk Machar, další významný český básník. Osmkrát se do nominace dostal Otakar Březina, který ale sám nechtěl o této ceně ve spojení se svým jménem nic slyšet.

Karel Čapek, oproti Seifertovi v zahraničí mnohem známější a také překládaný, byl nominován celkem sedmkrát za sebou, a to mezi lety 1932 a 1938 – tedy každý rok. Cenu nikdy nedostal, ale nemohl si stěžovat, protože mu je „vyfoukly“ takové literární osobnosti světové věhlasu, jako John Galsworthy, Ivan Bunin, Luigi Pirandello, Eugene O´Neill, Roger Martin du Gard a Pearl Buck. Jen v roce 1935 nebyla udělena vůbec.

V roce 1968 byl jako oficiální kandidát navržen Svazem československých spisovatelů Vladimír Holan. Oproti Samuelu Barclay Beckettovi, autorovi třeba Čekáni na Godota,ale neměl nejmenší šanci. Zatím poslední kandidáti z Čech (alespoň původem) byli Milan Kundera a Arnošt Lustig. Ovšem mezi laureáty se dostaly i další osobnosti, které měly české kořeny. Šestkrát tak byl nominován Josef Viktor Widmann, celkem desetkrát Rudolf Kassner původem z Moravy, ale považovaný za Rakušana, dvakrát Franz Werfel, český Žid píšící německy, třikrát Karl Kraus, který se narodil na našem území, ale měl rakouské občanství, a také Sigmund Freud.  

O tom, jestli je Nobelova cena za literaturu věcí kulturní a umělecké nebo politické prestiže, je lepší příliš neuvažovat. Především v některých letech, kdy z výběru vypadli skutečně velcí autoři na úkor téměř neznámých, se dá uvažovat spíš o politické motivaci poroty než o snaze ocenit skutečný význam pro světovou literaturu. Na druhé straně někteří z oceněných autorů, u nichž bychom také mohli uvažovat o politických preferencích, byli širší veřejností uznáni až mnohem později. A tak by se snad dalo ve výjimečných případech hovořit až o předvídavosti porotců. Ale kdo ví, my u toho nebyli.

Tomáš Hejna