Hudbou vesmírnou

Mezi nejslavnější Čechy všech dob světového významu patří bezesporu Antonín Dvořák, jehož hudba obletěla již v 19. století celou Evropu, Spojené státy Americké a nejspíš i zbytek světa. Dvořákova genialita byla taková, že za svoji dokonalou hudbu, postavenou na jednoduchých, snadno zapamatovatelných motivech, získal v Anglii dokonce doktorát a ve Spojených státech řídil vlastní konzervatoř. Jistě – takových skladatelů a vůbec umělců, kteří v té době zazářili za oceánem a zase brzy zapadli do zapomnění (říká se tomu v showbyznysu „hvězdička“) bylo zvlášť v té době skutečně mnoho. Ale Dvořák a jeho genius loci je na světě dodnes. A ve druhé polovině 20. století se jeho hudba téměř doslova dotkla hvězd.

Poprvé k tomu došlo 20. července 1969. Jen pro upřesnění pár událostí toho roku: šlo tehdy o dobu studené války mezi západním a východním blokem a ve světovém měřítku o studenou válku mezi demokracií a demokratickými zeměmi, v lednu se stal Americkým prezidentem Richard Nixon, Beatles odehráli svůj poslední veřejný koncert, vůdcem OOP se stal v únoru Jásir Arafat, v březnu vzlétlo poprvé letadlo Concorde, v srpnu Charles Manson a jeho kult zavraždili těhotnou herečku Sharon Tate, jejího manžela režiséra Romana Polańského a skupinu jejich přátel, blízko biblicky pojmenovaného městečka Bethle se odehrál slavný festival Woodstock a vznikla síť Arpanet, která později dala vzniknout internetu. Československo bylo v tomto roce již okupováno armádami Varšavské smlouvy, které sem vtrhly již předchozí rok, stalo se federací, v lednu se upálil v Praze Jan Palach a v únoru Jan Zajíc, místo pokrokového Dubčeka nastoupil skalní komunista Husák, v srpnu byly brutálně potlačeny demonstrace v různých českých městech a v prosinci bylo obnoveno centrální plánování. V přehledu světových, ale i českých událostí ovšem jedna podstatná chybí. A většina Čechů o ní po hříchu ještě dlouho nevěděla. Totiž že ve stejný den, vlastně téměř ve stejnou chvíli, kdy padla na povrchu Měsíce slavná věta Neila Amstronga: „Je to malý krok pro člověka, ale velký krok pro lidstvo,“ vešel do dějin dobývání vesmíru i náš Antonín Dvořák.

Celá mise slavného Apolla 11 trvala celkem osm dní, a když se dnes podíváte na modul, kterým byli astronauti vysláni na dalekou cestu, jistě neměli právě největší pohodlí. A na rozdíl od jejich dnešních kolegů neměli ani takové možnosti rozptýlení, takže si pomáhali, jak se jen dalo. Byl to právě kapitán modulu, který si do vesmíru vzal nahrávky různých skladeb a přehrával si je přímo do ucha na tehdy ještě primitivním přístroji. Pokud zprávy z tehdejšího slavného okamžiku pro lidstvo nelžou, byla to právě slavná Novosvětská, tedy 9. symfonie Antonína Dvořáka, která mu při prvních krocích na Měsíci hrála do uší. Cítíte také, že i název této skladby se hodí právě pro tento okamžik? Nový svět – to přesně přeci první astronauti na Měsíci „objevili“.

Hranice Země překonala Dvořákova Novosvětská vlastně už v roce 1965, kdy se ozývala při přeletu sondy Gemini 7. Od té doby jako by se ze slavné melodie českého rodáka z Nelahozevsi stal pro vesmírný program talisman nebo jednoduše tradice. Novosvětská totiž nezazněla ve vesmíru jenom jednou, ale hned několikrát. Snad i proto, že ji Dvořák jako vůbec první svoji skladbu dokončil v americkém New Yorku, ovlivněn vlivy tamního města. I premiéru měla skladba v New Yorku, a to ve slavné Carnegie Hall na konci roku 1893. Někteří američtí hudební vědci k tomuto okamžiku v historii americké hudby dodávají, že díky Dvořákovi, ovlivněnému i černošskou hudbou, se Američané začali více zajímat o spirituály černošského obyvatelstva. A někteří jdou ještě dál – Dvořákovi připisují zásluhu na faktu, že se tyto spirituály staly pro Američany samostatným hudebním stylem a přijali je jako součást národní kultury (tedy v míře, kterou jim umožňovaly rasové zákony a předsudky). Potom následoval slavný krok na Měsíci, kam se 9. symfonie vrátila znovu s kosmonautem českého původu Eugenem Cernanem při jeho cestě na palubě Apolla 17 11. prosince roku 1972. Jen abychom byli přesní – Dvořák, tedy vlastně jeho Novosvětská, se tak účastnil nejen první, ale i poslední mise na Měsíc s lidskou posádkou, protože Apollo 17 s Eugenem Cernanem na palubě bylo zatím poslední sondou nesoucí astronauty na povrch naší jediné přirozené družice.

Novosvětská se ale ve vesmíru objevila i při jiné příležitosti. Ve snaze zjistit známky jiného inteligentního života ve vesmíru a snaze ho kontaktovat došlo i k vypuštění několika sond, na jejichž palubě se nacházely a snad ještě nacházejí různé nosiče s informacemi o lidech, Zemi, kultuře a podobně. Na jedné z nich, na speciálně upravené desce, se nachází mezi informacemi také Dvořákovo Largo z 9. symfonie. Pokud tedy někde ve vesmíru skutečně existuje život, který si desku pustí, jistě si také oblíbí především našeho Dvořáka a jeho hudbu – a snad právě kvůli tomu přiletí mimozemšťané na planetu Zemi, aby si poslechli tu nádheru přímo v pražském Rudolfinu, nebo v jiné světově proslulé koncertní síni. To ovšem teprve ukáže budoucnost. My se nyní musíme spokojit s tím, že mezi mnoha lidskými stopami v nejbližším vesmíru nejsou jen kosmonauti českého původu, několik malých českých sond a řada přístrojů české konstrukce, ale také hudební skladba Antonína Dvořáka, který se tak jako jediný český skladatel skutečně přiblížil hvězdám, a to hned několikrát.

Tomáš Hejna