Jan Vilímek, malíř (nejen) českých osobností

Kdysi populární Humoristické listy a Světozor dnes zná osobně jen málokdo. Dalo by se říci, že se staly cennými relikviemi pro sběratele a nadšence do historie. Pokud však budete mít možnost podívat se do některého čísla osobně, zapátrejte v nich po reprodukcích kreseb Jana Vilímka. Rozhodně to stojí za to.

Jméno Vilímek si většina lidí spojí se slavným českým nakladatelstvím Josefa Richarda Vilímka, tedy otce a syna J. R. Vilímkových, takže mladšího a staršího. A je nutné přiznat, že spolu tato dvě jména skutečně souvisí. Josef Richard Vilímek starší byl strýcem tohoto malíře, Josef Richard Vilímek mladší jeho bratrancem. A přestože Jan Vilímek není dnes tak známý jako jeho nakladatelští příbuzní, zaslouží si i on pozornost. Proč? Je reprezentantem celé jedné malířské generace, která spojila svůj život a umělecké vyjádření s tehdy nejpopulárnějšími časopisy českého trhu. A je i představitelem malířské generace, která musela hledat své uplatnění ne v obrazech, ale v ilustracích a kresbách – skutečnost, kterou mnoho umělců, jako například Karel Purkyně, těžko nesla.

Jan Vilímek se narodil 1. ledna 1860 v Žamberku zdejšímu hostinskému (původně mlynáři) Janu Josefu Vilímkovi a jeho ženě Josefě. Když otec v roce 1878 zemřel, měl Jan bratry Josefa a Oldřicha a sestry Boženu a Josefu. Celá rodina se potom odstěhovala do Prahy, kde Jan nastoupil na malířskou akademii. Postupně se potom specializoval na portréty osobností, což ho nakonec u veřejnosti proslavilo, přestože vedle toho maloval i tehdy oblíbené a populární krajinky a motivy z české historie. Zanechal po sobě nakonec neobvykle rozsáhlou galerii českých i zahraničních osobností, která z části vyšla i knižně u jeho strýce pod souhrnným názvem České album. Nakonec se přestěhoval do Vídně, kde maloval do časopisu Der Humorist, tedy rakouského ekvivalentu Humoristických listů. Později, během první světové války, také vytvořil galerii rakouských a německých velících špiček. Tyto jeho podobizny se objevovaly nejen v běžném tisku, ale i v propagačních časopisech a letácích.

Když Jan Vilímek 5. března 1938 zemřel, zbyla po něm velice cenná sbírka portrétů, v níž se nám dochovaly podobizny nejen Vilímkových současníků, ale také mnoha významných osobností českých dějin. Otevřeně si řekněme, že v dalších desetiletích se nenašla v našich zemích kniha, která by nebyla zdobena některou z jeho portrétních kreseb, včetně známých edic, které se věnovaly za minulého režimu slavným osobnostem naší historie. A i dnes jsou jeho portréty velkých Čechů pravidelně součástí historických časopisů i knih z žánru literatura fakty z mnoha různých období. A tak, i když je dnes Jan Vilímek téměř zapomenutou osobností, jeho odkaz stále žije, a bude žít i dál.

Tomáš Hejna

Autor článku připravuje na rok 2024 knihu na počest Jana Vilímka nazvanou České album, kde svými texty a s pomocí jeho kreseb připomene nejen velké množství českých osobností, ale znovu i výtvarné dílo Jana Vilímka.