Jiří Melantrich z Aventina – Český tiskař evropského významu
Dějiny českého tisku by byly neúplné a zavádějící, kdyby se v nich nehovořilo o jednom z předních českých tiskařů a nakladatelů renesančních Čech – Jiřím Melantrichovi Rožďalovském, známém jako Jiří Melantrich z Aventina. Zastavme se tedy nyní u něj.
Kdy se tento velikán přesně narodil, dnes již zjistíme jen těžko. Podle zmínky v kalendáři Daniela Adama z Veleslavína to však bylo někdy roku 1511, protože podle tohoto kalendáře se měl dožít přibližně šedesáti devíti let. Jediné, co spolehlivě víme, je že se narodil v Rožďalovicích a finanční poměry jeho rodiny rozhodně nebyly nejlepší. Původní jméno také nebylo Melantrich, ale Černý a jeho rodina byla utrakvistického vyznání, tedy protestantská. Abychom byli v obraze, znamenalo to, že Melantrich a jeho rodina se aktivně účastnili bojů o práva protestantů.
Stejně jako nevíme, kdy se narodil, neznáme ani nic konkrétního o jeho dětství a dospívání – toto období je v jeho životě velkou neznámou, ani historici se nedopátrali podrobností, a tak nejspíš nikdy nezjistíme, jaký život vlastně vedl v prvním období jeho života. První skutečnou zmínku o Jiřím Černém nakonec nalézáme až v roce 1534. Jednalo se o záznam z artistické fakulty Pražské univerzity o ukončení bakalářského studia. Tím ale jistota o jeho pohybu na dlouhou dobu opět končí, protože další jeho osudy jsou velmi sporné. S největší pravděpodobností mohl odejít na studia do Německa, nejspíš do Wittenbergu. Tam se mohl seznámit například s teologem Philippem Melanchthonem nebo se Zikmundem Hrubým z Jelení, kteří v té době rovněž studovali v těchto místech. Ani jedno setkání ale nemáme nijak potvrzené. Jediné, co víme z této doby přesně, že přibližné tomto období si začal říkat Melantrichos, tedy „černovlásek“. Polatinštění jména bylo v té době ve značné oblibě a navíc tak bylo jeho jméno praktičtější pro styk s cizinci, kteří českým jménům nerozuměli, ale poněmčeným ano.
Další spolehlivou zmínku o působení Jiřího Melantricha máme až z roku 1545, kdy Melantrich ve známé Güntherově tiskárně vydal tehdy světově proslulou publikaci Doktora Urbana Rhegia rozmlouvání s Annou, manželkou svou. Šlo o spis luteránského teologa Urbana Rhegia. Ten měl rozhodně úspěch, neboť Melantrich vydal tuto knihu ještě minimálně dvakrát za svého života. Na přelomu let 1546 a 1547 odešel Melantrich do Prahy, kde chtěl začít podnikat. Praha byla v té době jedním z center tiskařské výroby, knihařské kultury a uměleckého světa střední Evropy. Před stavovským povstáním to platilo pro osobnosti z obou stran křesťanské víry – katolíky i protestanty. Tehdy nejdůležitějším „tiskařským závodem“ byla tiskárna Pavla Severýna z Kapí Hory, který ji podědil po svém otci. Z této tiskárny pochází také tzv. Bible Severýnova, která vyšla ve dvou vydáních a stala se základem pro dnes známější Bibli Melantrichovu – řečenou Melantrišku. Zde začíná skutečná historie tohoto příběhu.
Jiří Melantrich si původně zřídil malou dílnu, do které si přivezl základní tiskařské potřeby z Moravy. Vydal zde jako druhé dílo Rhegiův Katechismus, přeložený do češtiny právě ze Severýnova vydání. Melantrich měl však v tomto případě velkou smůlu. V době té době začalo období prvního povstání českých stavů a s ním byl spojen i velmi přísný zákaz tisku v celých Čechách a na Moravě, který vyhlásil císař Ferdinand I.. Důvod byl jednoduchý – tisk ve větším měřítku se totiž proměnil v mocnou zbraň pro každého, kdo chtěl své názory šířit mezi širší veřejnost, což vedlo i k řadě provokativních tištěných letáků a dalších tiskovin. Jedinou výjimku v Praze měl tehdy Bartoloměj Netolický, umírněný katolík, který zůstal i v době krize věrný panovníkovi a tím si vysloužil privilegium povoleného tisku. Právě k Netolickému nastoupil v tomto období jako zaměstnanec Jan Melantrich z Aventina, který zde začal svá učednická léta. Snad hrál nejprve podvoleného protestanta, anebo chtěl prostě za každou cenu v tomto oboru pracovat, a tak raději mlčel. Každopádně u Netolického dál pracoval a získával zkušenosti.
Pro Netolického to byla výhra. Ačkoli oficiálně byl Melantrich Netolického zaměstnancem, v realitě byl Netolický otevřen Melantrichovým nápadům a v mnoha dílech byli rovnocennými obchodními partnery. Melantrich zde například tisknul s použitím vlastních liter a podílel se finančně i materiálně na tisku Akt těchto všech věcí, které jsou se mezi nejjasnějším knížetem a pánem panem Ferdinandem a jistými osobami z panského, rytířského a měšťanského stavu království Českého léta toho XLVII zběhly (v této době byly dlouhé názvy časté). To byla zakázka vedená přímo panovnickým dvorem. A skutečnost, že Netolický minimálně část této velké zakázky svěřil Melantrichovi, svědčí o tom, že si jeho odbornosti skutečně vážil.
Mimo mnoha tisků z Netolického tiskárny se ale Melantrich dlouhodobě připravoval na svůj pravděpodobně největší a nejdůležitější podnik, který byl zároveň pro něj nejvýnosnějším, totiž tisk českého překladu bible. Jeho příprava trvala několik let a podílel se na ní i Melantrichův přítel Sixt z Ottersdorfu, který vytvořil nový překlad 3. knihy Makabejské a porovnal překlad latinského Nového zákona s řeckým originálem. Bible vyšla v roce 1549 a Melantrich je v ní veden už jako Netolického společník. K tomuto vydání Bible, revidovanému vydání Bible Severýnovi, připsal vlastní předmluvu a Sixt sepsal zcela unikátní historický přehled, zařazený do vydání pod názvem Putování svatého Pavla. Pravděpodobně to byl také Melantrich, který Netolického přemluvit k intervenci u panovnického dvora za výhradní privilegium tisku Bible na deset let dopředu, což vzhledem k tomu, že Bible byla nejprodávanější knihou té doby vůbec, zajišťovalo tiskárně vysokou prestiž a také a zaručený zisk slušný zisk.
Do roku 1552 vydal Melantrich u Netolického ještě minimálně sedmnáct titulů, mimo jiné i samostatně vydaný Nový zákon. Tento rok uvádíme proto, že Melantrich právě tehdy odkoupil od starého nakladatele Netolického jeho tiskárnu a zcela se osamostatnil. Byla k tomu již také vhodná doba. Zákaz tisku se od roku 1550 pomalu uvolňoval a jednotlivé tiskárny směly postupně začít vydávat vybrané tituly. Melantrichovým vítězstvím bylo, že společně s tiskárnou odkoupil také privilegium k vydávání své Bible, čímž měl zajištěný trvalý odbyt stálého a povoleného zboží.
Melantrich přesunul svoji tiskárnu z Malé strany na Staré město, kde již v roce 1551 odkoupil dům a stal se tak měšťanem starého města, což ještě více zvyšovalo jeho prestiž v očích veřejnosti a také zákazníků. Melantrich se v té době věnoval pouze menším dílům, mezi nimi další Rhegiově knize Studnice života. V roce 1554 se oženil, ale manželství vydrželo pouze krátce, protože jeho manželka zemřela. O rok později se oženil znovu. Zároveň s těmito rodinnými událostmi koupil Melantrich větší dům, jehož opravy mu zabraly velké množství času. Proto v tomto období nevyvíjel Melantrich takové tiskařské úsilí jako v minulosti. Melantrich se také věnoval budování rozsáhlé sítě kontaktů mezi tehdejšími humanitními šlechtici, k nimž patřili třeba Jan starší Hodějovský z Hodějova, Tadeáš Hájek z Hájku a další. Mezi jeho přáteli bylo i mnoho osob z okolí Ferdinanda Tyrolského, který byl správcem českých zemí. Díky těmto kontaktům měl v nabídce i nové knihy od výše zmíněných pánů.
Na přelomu let 1556 a 1557 vydal další a opět vylepšené vydání své Bible. Ihned potom se pustil do rozsáhlého díla, kterým byla kniha Gesslerovo Lékařství přednější a zkušenější proti morovému nakažení. V jedné ze sbírek básní, vydaných v té době, byla také oslavná báseň na Viléma z Rožmberka. Ten potom na oplátku pomohl finančně při vydání moralistní knihy Jesus Syrach, jinak Ecclesisticus – zrcadlo pobožnosti, ctnosti, kázně i počestnosti od Kašpara Huberina, luteránského teologa. Jiří Melantrich byl v tomto období poctěn obdržením vlastního erbu a přídomku z Aventinů. Šlo o symbolické vyjádření Melantrichova významu, neboť Aventinum byl jeden z kopců v Římě, na kterém prý stála první veřejná knihovna Evropy.
O tom, že Jiří Melantrich byl skutečně významnou osobností své doby, svědčí mnoho faktů. Především řada zakázek od panovnického dvora a také finanční podpora humanitních šlechticů, ale také to, že se stal dokonce i konšelem Starého města Pražského a s menšími přestávkami se na správě města podílel až do roku 1579.
Zmiňme se na závěr ještě o jednom Melantrichově díle, které je jedním z nejvýznamnějších z jeho tiskárny, a to o Matthioliho Herbáři. Ten vyšel v Čechách v roce 1562 v překladu Tadeáše Hájka z Hájku a do tisku této velmi pozoruhodné knihy investovali i tehdjeíš přední čeští humanisté, a také sám Ferdinand Tyrolský podporoval vydání této knihy, kterou považoval za užitečnou a důležitou. Vydání Herbáře bylo značně nákladné i proto, že obsahoval celkem 200 dřevořezů. Tento prvek v tisku byl nesmírně nákladný. Každá ilustrace se totiž musela samostatně vyřezat podle předlohy, dnes bychom řekli ve 3D, a z takto vzniklé rytiny (štočku) se teprve tisklo. Celá Melantrichova dílna je známá právě tím, že její produkce byla po všech stránkách prvotřídní, včetně kvalitních ilustrací, iluminací a mnoha dalších ozdobných prvků. Melantrich používal i vlastní švabachové písmo. Vůbec celé jeho podnikání se vyznačovalo velice dobrou organizací. I díky tomu vyšel Herbář nejen v překladu českém, ale také německém – s to ne najednou, ale hned několikrát. Díky tomu se pokryla poptávka nejen v českých zemích, ale také ve všech německy mluvících oblastech, tedy v Německu, Rakousku atd. Současně s Herbářem také vyšla Melanchthonova latinská gramatika a řada dalších publikací.
V roce 1562 byl Jiří Melantrich na vrcholu úspěchu své činnosti. Vydal v té době úctyhodných 19 titulů během jediného roku a v jeho dílně pracovalo až jedenáct řemeslníků naráz. Ke zlomu došlo o dva roky později, v roce 1564, kdy produkce v Melantrichově dílně poklesla a Melantrich se nadále věnoval pouze menším dílům a reedicím. Jednak byl v té době již třiapadesátiletý, a pak také zasedal v obecní radě a zakoupil renesanční dům U dvou velbloudů v dnešní Melantrichově ulici (dnes již nestojí). Z Prahy odešel i Ferdinand Tyrolský a s ním i většina Melantrichových humanistických přátel. Až do nástupu Rudolfa II. se z Prahy stalo druhořadé město. To Jiřímu Melantrichovi a jeho produkci podráželo „boty“.
Jiří Melantrich z Aventina byl významnou osobou renesanční Prahy i renesančních Čech, ale svými obchody dosáhl celoevropského významu. Nebál se riskovat a byl na svoji dobu neobyčejně podnikavý. Vydal celou řadu významných děl od význačných renesančních katolických i protestantských osobností, z nichž jsme pro ukázku uvedli pouze zlomek. Zemřel v Praze 19. listopadu 1580 jako vážený měšťan Starého města Pražského. Dílnu po něm převzal jeho zeť Daniel Adam z Veleslavína, rovněž velmi úspěšný tiskař a nakladatel.
Tomáš Hejna
