LEGENDY ZÁBAVNÍHO UMĚNÍ – Dana Medřická

11. červenec 1920, Praha – 21. leden 1983, Praha

Prý se chtěla stát herečkou už od svých šesti let, a ke hraní měla skutečně neobyčejné vlohy. Dokonce takové, že ještě před dostudováním zamířila na angažmá v brněnském divadle, a to pod patronací legendárního divadelního režiséra Jaroslava Kvapila. Ale nepředbíhejme. Každopádně Dana Medřická patřila mezi naše nejlepší herečky. Skvěle ovládala svůj herecký výraz i hlas, v jedné chvíli dokázala zahrát smích i pláč, osobu milou i osobu odtažitou, uměla zahrát role komické, ale zvládala i tragédii a drama.

Přísný otec byl proti jejím snům a trval na tom, aby vystudovala pořádnou školu. Dana Medřická proto studovala na dívčím gymnáziu v pražské Dušní ulici, ale už tehdy chodila ochotničit do sokolského divadla v Bubenči a do Umělecké besedy. Dokonce i ke studiu herectví se dostala – její učitelkou byla tehdy známá herečka Národního divadla Anna Suchánková.

Teprve po gymnáziu se přihlásila na konzervatoř. Vydržela zde pouze první rok a už v roce 1940 zamířila do Brna. Dva roky na to už působila v neméně dobrém divadle v Plzni, kde se dostala i ke své první úspěšné roli Slávky Hlubinové v adaptaci podle Fráni Šrámka Měsíc nad řekou. Její pojetí bylo podle dochovaných recenzí velkolepé, Medřická si získala uznání kolegů i obecenstva – ostatně stejný úspěch měla s touto rolí i ve filmovém zpracování. Ještě před koncem války změnila Medřická opět angažmá a tentokrát se natrvalo usadila v Praze. Nejprve v Uranii, po válce krátkou dobu v Divadle 5. května a v září 1945 se stala členkou souboru Městského divadla na Královských Vinohradech, přejmenovaného na Divadlo československé armády. Zde působila téměř deset let. Další roky působila v angažmá Městských divadel pražských a mezi roky 1960 a 1983 ji mohli diváci vidět na prknech Národního divadla.

Diváci ji za ty roky mohli vidět v desítkách velkých divadelních rolí v hrách Brechta, Williamse a mnoha dalších světových autorů. Ve hře Istvána Örkényho Kočičí hra hrála tak skvěle, že měla tato hra během několika let víc než čtyři stovky repríz a zařadila se tak mezi vůbec nejúspěšnější hry v repertoáru Národního divadla, a to přes to, že podle vedení divadla mělo jít o podprůměrnou hru, kam měla být Medřická „uklizena“.

Medřická neskrývala, že dává přednost právě divadlu, kde se jako herečka cítila nejlépe. Neminul ji ovšem ani film a televize. Ztvárnila víc než padesát filmových a seriálových rolí a objevila se i v řadě televizních scének po boku dalších významných kolegů, třeba Miloše Kopeckého. Ve filmu se poprvé objevila v roce 1944, a to v menší roli kantýnské ve filmu Skalní plemeno. Ve stejném roce se objevila také ve filmu Počestné paní Pardubické a od té doby se objevovala alespoň v jednom filmu ročně s výjimkou několika let. Většinou se jednalo o vedlejší role, ale i ty zvládala precizně.

K jejím největším rolím patřila již osvědčená Slávka Hlubinová v Měsíci nad řekou v Krškově filmu z roku 1953 nebo role profesorky Beránkové v komedii Kdo chce zabít Jessie?. Zapomenout se nedá ani na její role v Létu s kovbojem, Příběhu dušičkovém, Romeu a Julii na konci listopadu nebo její role v seriálech Byl jednou jeden dům, F. L. Věk, My všichni školou povinní a dalších. Skutečnou škálu svých hereckých dovedností a velký smysl pro komedii ovšem jednoznačně nejvíc předvedla v dnes již klasickém seriálu od Fan Vavřincové Taková normální rodinka.

Dana Medřická zemřela v pouhých šedesáti dvou letech, zanechala však po sobě neuvěřitelně rozsáhlé dílo, obrovské množství velkých a kvalitně zahraných rolí a tím velký herecký odkaz. A to i včetně neméně úspěšného syna Václava Vydry, rovněž kvalitního herce.  

Helena Lorenzová