LEGENDY ZÁBAVNÍHO UMĚNÍ – Felix Holzmann

8. červenec 1921, Teplice – 13. září 2002, Chemnitz

Pruhované tričko, zelená nebo béžová hučka na hlavě, červený šátek kolem krku a silné kulaté brýle s masivními černými obroučkami, k tomu nejčastěji volný odřený plášť nebo jednoduché sako do pasu a k němu elegantní slamák – to podle aktuální role. To byly nejčastější kostýmy, v jakých se Felix Holzmann ukazoval na veřejnosti. Jistě si ho všichni ihned vybavíte. A spolu s ním i humoristické scénky jako Skleróza, Rozvod, V restauraci, Statistika, Seznamovací kalendář, Včera, dnes a zítra a mnoho dalších. Prosadil se jako svérázný humorista s jasným osobitým profilem.

Na rozdíl od jiných nebyl nikdy profesionálním divadelním ani televizním hercem, přesto si právě díky osobitosti dokázal vydobýt své místo v mnoha zábavních programech. V Ústí nad Labem vystudoval obchodní školu, protože z něj otec chtěl mít stejně úspěšného podnikatele, jakým sám byl. Holzmanna to ovšem už od mládí táhlo spíš k divadlu a cirkusu. Holzmann se našel ve svých idolech Werichovi, Burianovi a k nim si ještě přidal trochu toho klaunství z cirkusů. Ostatně jeho kostým byl inspirován právě kostýmy Wericha a Horníčka, ve kterých vystupovali v Baladě z hadrů a Těžké Barboře.

Po skončení druhé světové války střídal Holzmann zaměstnání, ale věnoval se i vystupování v různých estrádách. Tehdy se setkal s příležitostným estrádním umělcem a konferenciérem Františkem Budínským, s ním vytvořil plejádu zábavných vystoupení a scének. Brzy zaujali také redakci Československé televize a jejich scénky dostaly prostor před kamerami. Byly založeny na pečlivě připraveném monologu, který si hrál s češtinou a jejími dvojsmysly, ty uchopoval a dále zpracovával. Hlavní úlohu měl přitom vždycky samotný Holzmann, který hrál zmatkáře a popletu, pomaleji chápajícího, který svůj údiv nad nejrůznějšími věcmi ještě podtrhával zvláštně zvýšenými koncovkami hlasu. Budínský, a později další Holzmannovi partneři, hrál vždy pouze úlohu přihrávače. Zajímavé je, že Holzmannův projev se omezoval v podstatě zásadně na verbální vyjádření, pohybově se Holzmann v podstatě neprojevoval.

Budín se na rozdíl od Holzmanna nehodlal vzdát svého zaměstnání, a tak jejich spolupráce skončila. Holzmann se přestěhoval do Prahy a dál se věnoval svým vystoupením, která doprovázela řadu televizních pořadů. Brzy se bez něj neobešly například silvestrovské pořady, ten první byl v roce 1967. Vystoupil také v několika show s Karlem Gottem a tak dále. Kromě Gotta se jeho přihrávači stali například Viktor Maurer, Lubomír Lipský, Milan Neděla, Jiří Bruder, Zdeněk Dítě nebo Iva Janžurová a zahrál si i s Miloslavem Šimkem.

V roce 1945 se poprvé oženil a z manželství přišla na svět jeho dcera Irena, jejíž vzpomínky zaznamenal po Holzmannově smrti Ondřej Suchý. Když v roce 1970 manželka spáchala sebevraždu, začal působit také na zájezdech v NDR. Jako rodilý Němec z pohraničí neměl s účinkováním v tomto jazyce nejmenší potíže. Později se zde seznámil se svojí druhou manželkou Barbarou „Bärbel“ Greifovou, zpěvačkou a konferenciérkou. Po svatbě se rozhodl natrvalo usadit v Německu a do Československa, později České republiky, už jenom dojížděl. Ještě v roce 1997 vystoupil na rockovém festivalu v Trutnově. Ani v pozdním věku ale nepřestával pracovat a jezdil se svojí ženou a jejich společnou show na dálkové zaoceánské plavby.

Tomáš Hejna