OLYMPIA 70! K výročí našeho partnerského nakladatelství – OLYMPIA A DICK FRANCIS

Abychom navázali na předchozí povídání o Olympii, za objevení Dicka Francise pro český trh byla do velké míry zodpovědná jeho dlouholetá překladatelka Jaroslava Moserová (Moserová-Davidová), která ve své vzpomínkové knize Historky – Na koho se nezapomíná mimo jiné píše:

„Vyjela jsem tedy do Anglie a díky šlechetnému daru přátel jsem získala dvě knížky o dostihovém sportu a jednu detektivku z lyžařského prostředí. Lyžařská detektivka byla zcela mimořádně slabomyslná (…).

Ve srovnání s tímto „geniálním dílkem“ byl samozřejmě román Dicka Francise o několik řádů blíž skutečně krásné literatuře. Psal se myslím rok 1972 a mne byla poprvé dána možnost přeložit román, román podepsaný Dickem Francisem. (Ta moje první šance se jmenovala Poslední šance (Odds Against).“

Takto se tedy dostal Jaroslav Foglar do Čech, ale cesta do edičního plánu Olympie byla přeci jen o trochu delší a složitější. Nicméně Dick Francis výjimečně splňoval hned několik podmínek, které nakonec umožnily vedení Olympie jeho tituly úspěšně vydávat. Dokonce né jen chvilkově, ale opravdu dlouhodobě. Francis byl totiž bývalý žokej a jeho knihy, i když byly detektivního žánru, se dotýkaly výhradně prostředí dostihového sportu. Kdyby to tak nebylo, jeho knihy by měly šanci pouze v Odeonu, který se soustředil na krásnou literaturu tuzemskou i zahraniční.

Podle Slovníku české literatury byl prvním vydaným románem Oheň a bič, ještě v překladu od Ervína Hrycha. Podle seznamu vydané literatury vyšly ale oba již zmíněné romány ve stejném roce, tedy v roce 1972. S krátkými přestávkami byl potom Francis zařazován do edičního plánu nakladatelství pravidelně a od 90. let potom vycházela nejméně jedna nová kniha ročně. Mezi tím se ovšem zájem čtenářů postupně natolik zvýšil, že se většina jeho knih dočkala ne jednoho, ale dvou, tří i více vydání. Stejně jako mu při psaní prvních knih asistovala jeho žena Mary, u posledních knih mu asistoval syn Felix Francis, který po něm později „převzal žezlo“ a sám se stal úspěšným autorem. V roce 2009 vyšla v Olympii poslední Francisova kniha Talár a dres. O jejím vydání se již jednalo se synem Felixem Francisem, a protože se nakladatelství nedokázalo dohodnout na další spolupráci, i kvůli požadavku na změnu formátu vydávaných knih, Olympia se po téměř čtyřiceti letech s Dickem Francisem rozešla. Na začátku dalšího roku Dick Francis zemřel. Poslední společná kniha Dicka a Felixe Francisových jako jediná v jinak kompletním autorově díle vydaném v Olympii chybí.

Není na škodu zmínit, že to byl právě Dick Francis, jehož knihy ještě dlouho po změně trhu a postupném snižování vydávaných nákladů držel prodejní rekordy. Takové, že Olympia dokonce založil Klub Dicka Francise, který pravidelně informoval o nových vydáních jeho stále populárních románů a samozřejmě i o knihách nových. Obliba dostihových detektivek vedla také v Olympii k hledání nových autorů podobného žánru a jejich zařazení do edičního plánu. Prvním z nich byl John Francome – opět autor, u nějž Olympia vydala téměř celé jeho dílo. K dalším patřili Jenny Pitmanová, Kit Ehrhartová, Lydon Staceyová, Graeme Roe, Richard Pitman a Joe McNally nebo Peter Klein.

Francis několikrát navštívil Českou republiku a stal se pokaždé centrem pozornosti médií. Když dorazil v roce 2001 do Prahy, uváděly ho média tituly jako „Nejoblíbenější spisovatel britské královny – matky“ (idnes.cz, 29. března 2001) a samozřejmě „Král dostihových detektivek“. Poprvé byl ale v Praze už v roce 1996, kdy od Olympie dostal Nakladatelskou cenu a s tehdejším ředitelem Karlem Zelníčkem navštívil Pražský hrad i primátorský salonek, kde ho přivítal i tehdejší primátor Jan Koukal, který byl velkým fanouškem jeho tvorby.

Olympii si oblíbený anglický spisovatel vždy velmi pochvaloval, na což vzpomíná i tehdejší ředitel Olympie Karel Zelníček, jehož vztahy s Francisem nakonec přerostly téměř v přátelství:

„Jestliže jsem s některými autory dospěl i fáze osobního přátelství, tak to je vedle Jaroslava Foglara Dick Francis. On byl původně profesionálním žokejem, za války byl pilot bombardéru, potom se znovu vrátil k činnosti žokeje, postupně jezdil dokonce koně královny matky, takže byl i vynikajícím trenérem, a po svých asi padesáti zlomeninách, které utrpěl během své kariéry, se stal sportovním žurnalistou v oboru dostihový sport, a nakonec i autorem knížek. Nejen díky svým vlastním prožitkům z tohoto sportu, ale i díky své manželce, Mary, kterou neskutečně miloval, a ta mu pomáhala v jeho psaní.“

Tehdejší ředitel Olympie Karel Zelníček také tehdy dohodl s ředitelem Národního divadla účast Francie na jednom z divadelních představení La Traviata. Ještě před tím, neplánovaně, zmínil ředitel divadla přítomnost slavného spisovatelem a ten se dočkal na prknech ND potlesku ve stoje. Při tehdejším návštěvě dostal od Olympie cenu za celoživotní dílo.

Nakonec vyšlo v Olympii víc než čtyřicet titulů včetně vlastního Francisova životopisu, všechny beznadějně vyprodané. Žádný jiný autor tohoto specifického žánru, přestože se také nejednalo o propadáky, se nikdy nedočkal takové popularity, dokonce ani Francisův syn Felix. A i když později vydávání románů Dicka Francise převzal Knižní klub a jeho „dceřiné nakladatelství“ Kalibr, největší zájem je stále o původní vydání, což dokazují stále přicházející dotazy čtenářů, které do Olympie chodí.

Následující seznam zachycuje veškerá vydání románů Dicka Francise v Olympii jak v brožované, tak i v pevné vazbě, ve které se krátce objevoval v 90. letech a na začátku 20. století.

Z knihy Tomáše Hejny 70 let historie Nakladatelství Olympia v kostce

Seriál připravuje Jan Steiner