RÁJ PRO VŠECHNY MILOVNÍKY HISTORIE
Je to opravdu dlouho, co jsem se dostal do Prahy jinak než pracovně. A tak když jsem se vracel před pár dny z jednání v Artesu a měl jsem pár volných minut, zabrousil jsem do skutečného Ráje. Do Ráje pro všechny ty, kteří mají rádi historii a historické artefakty. A kteří se rádi přehrabují ve všem, co nám připomíná minulost. Už jen to slovo zní vznešeně, a je v něm závan něčeho nádherně starého. ANTIKVARIÁT. I když v tomto případě to není tak docela pravda, spíš by se hodilo něco jako FILATELIE nebo tak něco. Jenomže ten podnik, o kterém hovořím, je skutečně unikát. Jde o jedinou malou místnost v průchodu pasáže Alfa, hned naproti bývalému vstupu do původních prostor Semaforu a dříve Divadla Oldřicha Nového. Ta místnost je až po strop vrchovatě zaplněna všelijakými alby, deskami, skříňkami, šuplíčky a podobně. Kam se člověk podívá, tam na něj dýchá minulost, a to ze starých známek, bankovek, listin, obálek, razítek a také pohlednic. Právě kvůli nim sem chodívám.
AlfaFila, jak se tento malý krámek jmenuje, je místo plné zázraků. Zázračné je vlastně už to, že stále existuje, přestože hrozilo hned několikrát, že bude muset majitel svůj obchod zavřít. Jsem velmi rád, že ještě nemusel – podle mě by ho to zabilo. Přívětivý pán ve starších letech touto svojí pokladnicí zázraků doslova žije, je to na něm znát. A mimochodem když vejdete dovnitř, máte opravdu dojem, jako že jste právě vstoupili k němu do obýváku. Přivítá vás regál s řadou dřevěných šuplíků s ručně psanými nápisy, jako je Praha, Čechy, Evropa, Osobnosti a tak dál. Stojí hned naproti vchodu a od něj se táhne dlouhý pult ve tvaru L dál do obchodu. Desku není skoro vidět, je plná nejrůznějších publikací o sběratelství, neroztříděných sbírkových alb a všeho možného. Nejnápadnější je ale přehlídka lahví alkoholu všeho druhu, které stojí hned naproti stolku, který je vlastně jediným dalším vybavením. Mimochodem k tomu stolku se vejdou přibližně tři lidé. Další už musí stát ve dveřích.
„Tak co to bude, mladíku?“ Jakmile jste mladší. Ale jakmile člověk projeví skutečný zájem, a nejde jenom „na čumendu“, ihned je vtažen do přátelského prostředí další větou: „Dáš si panáka?“ Přes množství věcí v té malé místnůstce má majitel neuvěřitelný přehled a přesně ví, kam má pro co sáhnout. Já mám to štěstí, že to už vím také. Vytáhnu si šuplík s názvem Osobnosti, položím si ho na stůl a začnu se jím prohrabovat. Na dotaz, co přesně hledám odpovídám, že mne zajímají hlavně čeští spisovatelé, spisovatelé, zpěváci a herci. „A co tohle?“ podává mi majitel v mžiku fotografii v průsvitném obalu. Nadšeně poznávám Karla Hašlera a za ním fasádu Domu U Nováků. Je to výjev z roku 1918, vznik Československé republiky. O něco dražší, než co jsem původně hodlal utratit. Ale takový úlovek? „Beru!“
U majitele jsem si získal ihned respekt (ne snad, že bych ho po mnohých návštěvách už neměl) a ihned dostávám druhou rundu Ferneta. Ještě si vybírám několik pohlednic, tak za stovku. Odnáším si asi patnáct pohledů a celou cestu domů si je nadšeně prohlížím a studuji je. Vím naprosto přesně, co s nimi podniknu. Nejdřív je dám k článku pro Artes, abych se s nimi pochlubil (právě o tom čtete). Potom část použiji pro připravovanou Encyklopedii zábavního umění, a nakonec všechny zařadím do příloh ke knize, kterou právě připravuji o české literatuře. Nejdřív je ale pěkně uložím do šanonu k mým dalším úlovkům, které mám v archivu. Alespoň se zase podívám na ty ostatní, které už mám.
AlfaFila je jedinečné místo, kam chodí člověk rád, rád se vrací. Jen kdyby bylo víc času. Mít pár desítek hodin, jistě bych vytáhnul ze zdejších sbírek skutečné skvosty. Snad se mi to někdy poštěstí.
Pokud byste chtěli zažít podobné pocity jako já, navštivte rozhodně tento malý obchůdek. JE to jednoduché. Ať už jdete Alfou nebo Světozorem, dojdete před Františkánskou zahradu. A těsně před ní je tento malý Ráj pro sběratele a milovníky historie. Jistě se dočkáte milého přivítání. A budete odcházet alespoň s nějakou maličkostí, když už ne s historickým skvostem.
Tomáš Hejna
Malá ukázka z mé sbírky