Vzhůru na Nábřeží korunního prince Rudolfa
Že nevíte kde to je? Nic si z toho nedělejte, neví to ani většina Pražáků, dokonce ani řada těch, kteří tu žijí celé roky. A přitom je to celkem jednoduché – Nábřeží korunního prince Rudolfa se nachází v té části Prahy, kde je Rudolfinum, rovněž po něm pojmenované. Praha ale později prošla celou řadou velkých proměn, ať už architektonických a uměleckých nebo politických. A tak se původní název vytratil a byl nahrazen několika různými pojmenováními, závislými často na tom, jaká právě vládla politická garnitura a kdo byl tak říkajíc v kurzu. My si ale povíme něco právě o tom, jak vypadalo Nábřeží korunního prince Rudolfa v dobách, kdy teprve zdejší nová zástavba, dochovaná prakticky v nezměněné podobě dodnes, vznikala, a kdy vznikaly i budovy Umělecko-průmyslového muzea a Rudolfina. A podíváme se na něj s průvodcem skutečně na slovo vzatým, totiž s Řivnáčovým průvodcem po Praze a okolí z roku 1885.
Totiž abyste rozuměli, průvodce je ve skutečnosti dílem spisovatele F. A. Borovského, ale kdysi známý nakladatel František Řivnáč patřil k prvním nakladatelům, kteří se věnovali vydávání průvodců a bedekrů profesionálně a na vysoké úrovní. Propůjčil tak své jméno coby obchodní značku celé edici, která byla velmi populární a úspěšná právě díky tomu, že poskytovala čtenářům maximální množství informací všeho druhu, včetně těch historických. A protože jsou skutečně přesné, v mnoha ohledech nadčasové a četnými informacemi zajímavé, dočkaly se dokonce před dvaceti lety nového nezměněného vydání v nakladatelství Baset. V něm je tak možné si i po letech přečíst toto:
„Nábřeží korunního prince Rudolfa vystavěno jest dosud pouze ně 1507 m. zdélí, a sice od kláštera Křížovníků až po shořelou pilu Lannovu. Od mostu Karlova zřízeno bude spojení pouze pro pěší (142 m. zdélí). Nábřeží navýšeno jest 1.2 m. nad nejvyšší vodu (r. 1845), průměrná hloubka základů pode dnem řečiště obnáší 2 m., průměrná šířka nábřeží 25.5 m. Stavba provedena jest tak jako při nábřeží Palackého na líci z kostek žulových a pískovcových. Při této vodní stavbě užito – v Praze poprvé – k vyhloubení základů parního rýpadla, a beton, připravovaný bez všeliké přímísení cementu, ponořován byl v betonérech přímo do vody. Náklad, jejž vede obec Pražská obnášela do konce roku 1880 více než 230.000 zl.
Při nábřeží tomto projektováno jest 13 skupin domů, z nichž vystavěny jsou dosud pouze tři v jižní hotové části nábřeží. První jest Rudolfinum, druhá skupina: státní škola umělecko-průmyslová, český ústav pro vzdělávání učitelek (ve společné ne valně vkusné budovy, r. 1885 dokončené) a česká obecná škola chlapčí a dívčí pro okresy sv. Ducha a sv. Františka. Třetí skupinu tvoří domy soukromé. Mimo to dostavěna r. 1883 níže při budoucícm nábřeží a při Janském náměstí německá obecná škola pro Josefov.
Rudolfinum čili Dům umělcův založeno bylo r. 1875 Českou spořitelnou při slavnosti padesáté ročnice jejího založení a ke cti korunního prince Rudolfa tak nazváno. – Při užší konkurenci r. 1876 nejlepším uznán a k provedení přijat plán vypracovaný prof. Jos. Zítkem a prof. Jos. Schulzem, v témž pak ještě roce stavba započata a roku 1884 nákladem 2 milionů zl. Dokončena, načež 7. února 1885 svému účelu slavnostně odevzdána.
Vnějšek. – Budova slohu renesančního prostírá se osamoceně na Nábřeží Rudolfově na ploše 5035 m. a rozpadá se podle určení svého, jež i na venek jest architektonicky vyznačeno, ve dvě části, z nichž jižní věnována jest umění hudebnímu, severní pak umění výtvarnému. Mimo přízemí a zvýšené přízemí má budova jediné patro. – Rustikované přízemí ozdobeno jest při hlavních vchodech buď polosloupy, nebo římsko-dorickými sloupy představenými a nese jonickými antami a sloupy vyzdobené hlavní patro, nad jehož kladím nalézá se balustráda ozdobená sochami vynikajících umělců, a sice nad jižní částí hudebních a nad severní výtvarných.“
V tomto duchu je popsáno Rudolfinum také v jižní části, která byla věnována hudebnímu umění a odpovídá tomu také jeho výzdoba a vybavení, jako jsou pokladny a šatny. Vstupuje se totiž tudy do koncertní síně Rudolfina, která dodnes patří mezi akusticky nejlépe ozvučené hudební prostory nejen u nás, ale i v Evropě.
„Koncertní síň jest 30.5 m. široká, 28.5 m. dlouhá a 20 m. vysoká. Strop její spočívá na 18 mohutných korintských sloupech z napodobeného žlutého mramoru. V přízemí není míst k stání, pouze 458 sedadel; v patře jest po každé straně po 10 ložích a na galerii ve středu 182 sedadla, mimo to místa k stání pro 200 osob; pojme tedy celý sál asi 1000 posluchačů. – Pro účinkující umělce jest v čele sálů 10 m. hluboký a 17. M. široký výklenek, v jehož pozadí stojí obrovské varhany (za 20.000 zl.) V. Sauerem z Frankfurtu n. O. zhotovené. Podium ve výklenku sahá ještě na 3 m. do sálu, jest stupňovité a má místa pro 115 hudebníků a 160 zpěváků. – Pro účinkující umělce jsou po stranách dvě síně k ladění nástrojů a shromáždění účinkujících umělců, spojené chodbou pod varhanami. Chodbou tou vchází se též do menší koncertní síně, ležící za výklenkem pro orchestr a určené ku menším koncertům a zkouškám.“
Je působivé, jak dokonale dovedl autor Rudolfinum popsat ve všech směrech, ať už zvenčí nebo zevnitř. Člověk s dobrou fantazií si podle jeho slov dovede snadno vybavit koncertní Dvořákovu síň, jako by v ní skutečně stál. Já osobně navštěvuji tento stánek kultury skutečně rád, dřív jsem chodíval každoročně na vánoční koncert, na kterém zpívala moje sestra se světově známým sborem Abbellimento. A tak jsem se několikrát mohl podívat i do zákulisí, a mohu tak potvrdit, že Josef Zítek a Josef Schulz mysleli při stavbě Rudolfina opravdu na vše – i když později byly samozřejmě některé úpravy nutné, jako třeba ozvučení sálu mikrofony. To je ale na samostatné povídání.
V Řivnáčově průvodci po Praze a okolí si můžete přečíst i o mnoha dalších památkách a kulturních institucích, ojedinělý je například detailní popis budovy Národního divadla, Měšťanské a Umělecké besedy, rozsáhlé povídání o Českém museu a stavu jeho tehdejších sbírek, různých divadlech a tak dále. Je neuvěřitelné, kolik toho může současnému zájemci o Prahu nabídnout kniha stará téměř sto čtyřicet let. Ale je to opravdu tak. A pokud se k této knize někde dostanete, určitě neváhejte a začtěte se do ní. Zjistíte, že Praha vypadá úplně jinak, když máte možnost o ní číst tak podrobně, že si ji dokážete vybavit v hlavě jako nádhernou fresku.
Helena Lorenzová
