Zapomeňte Gregory Pecka, náš je Hugo Hass!
Ani jednoho z nich asi není nutné představovat. Gregory Peck se proslavil v celé řadě filmových rolí, z nichž mnohé byly vyloženě hollywoodskými trháky a najdeme je ve všech solidních filmových encyklopediích. Jmenujme namátkou Sněhy Kilimandžára, Purpurová pláň, Děla z Navarone, Generál MacArthur nebo Šarlatový a černý. Co mají společného s Hugo Hassem? Vedle toho se stal Gregory Peck známým také díky řadě westernů, a právě to ho kupodivu spojuje s naším Hugo Hassem. Ten se totiž jako jeden z velmi mála českých herců zapsal i do historie Hollywoodu, a to v jednadvaceti filmech, tedy než se tam osamostatnil a začal sám podnikat. První z nich byl právě po boku Gregoryho Pecka, a snad právě ten ho dostal i do slavné encyklopedie Western Lexikon, jak připomíná Ondřej Suchý v jedné ze svých starších knih A večer bude biograf.
Hugo Hass byl velkou hvězdou prvorepublikového filmu a proslavil se zejména svými komediálními rolemi, kterých byly celé desítky. Opět si připomeňme jen pro formu: Muži v offsidu, Mravnost nadevše, Velbloud uchem jehly, Děvčata, nedejte se! a mnoho, mnoho dalších. Měl však jednu nevýhodu – byl původem žid. S nástupem fašizace v českých zemích a zejména nacismu v sousedním Německu, a samozřejmě potom se vznikem Protektorátu na počátku druhé světové války, musel nakonec emigrovat, aby se zachránil. Utekl nejprve do Francie, ale pochopil, že jediné bezpečí ho čeká až za oceánem ve Spojených státech. Jeho začátky nebyly jednoduché, uměl pouze německy a angličtinu neovládal. Neměl ani tolik potřebné kontakty, jen svoje herecké vlohy. Vlohy zdokonalené nejen filmem, ale zejména divadle. Vždyť Hass byl dlouholetým členem naší Zlaté kapličky, naposledy zde sehrál hlavní roli v Čapkově R.U.R. krátce před svým útěkem.
Tak začala i jeho nová kariéra v Hollywoodu. Jakmile se jen trochu naučil jazyk, ihned se pokusil prosadit jako herec. Měl štěstí, v jednom z divadel působil jako režisér jiný emigrant utíkající před nacisty, Němec Erwin Piscatora. Ten Hasse obsadil do role Pierra Bezuchova v Tolstého Vojně a Míru, a na základě této role si ho všiml i jeden z Hollywoodských režisérů, který ho přizval na konkurz do filmu. Hass se jako zkušený herec samozřejmě osvědčil, a tak získal roli. Spolu s ním hrál jako debutant právě Gregory Peck.
Je jistě překvapením, že Hass se ve Spojených státech stal úspěšným právě v tomto filmovém žánru. Poprvé to bylo ve westernu Dakota v roce 1945, podruhé ve filmu Severozápadní hlídka z roku 1947 a pak ve filmu Bojovný Kentučan. Dvakrát si zahrál jednu z hlavních rolí po boku Johna Wayna. Žádný z těchto filmů se přirozeně pro dobu jejich vzniku nikdy nedostal na plátna českých kin, i když by si jistě řada lidí na kdysi oblíbeného herce zavzpomínala.
Jistě jste již pochopili, že Hass se ze svého exilu nevrátil. Věděl proč. Nový režim v Československu by ho sice nemohl jako jiné herce obvinit z kolaborace, ale být Židem se nehodilo ani za komunistů. Navíc byl Hugo Hass typickým představitelem tak zvané buržoazní kultury a buržoazního filmu. Pokud by mu bylo umožněno hrát, musel by se spokojit s určitým typem rolí jako Oldřich Nový nebo hrát „štěky“ jako další jeho kolega Raul Schránil. A kromě toho se neměl ani ke komu vracet. Žena Bibi s ním odešla do zahraničí a otec s bratrem zemřeli v koncentračních táborech.
Hass tušil, jaký by ho mohl potkat osud, a navíc se mu v Hollywoodu dařilo. Proto se rozhodl v Americe zůstat a zkusit zde štěstí i jako podnikatel. Je nutné mu přiznat, že se této nové životní úlohy zhostil s úspěchem. Pronajal si bývalé ateliéry Charlieho Chaplina a kromě vlastního hraní se z něj brzy stal i úspěšný scénárista, režisér a také producent, mimo jiné také jeden čas vyučoval na Actor´s Laboratory, herecké škole. Přesto mu byla Amerika snad až příliš vzdálená od domova, a proto se v 50. letech rozhodl pro návrat do Evropy, kde se nejprve pokusil usadit v Itálii, aby se nakonec v roce 1961 trvale usadil ve Vídni. Finančně byl zajištěný, občas se ještě objevil v rakouské televizi a zejména po celou dobu bedlivě sledoval vývoj událostí v rodném Československu. Domů se ale podíval už jen jednou, a to když Národní divadlo slavilo v roce 1963 výročí a Hass dostal povolení k účasti na oslavách. O pět let později, 1. prosince 1968, Hugo Hass zemřel.
Hass ale nebyl jediný, kdo v Americe uspěl právě díky westernům. Rudolf Friml se prosadil zejména jako skladatel, ale i on svůj úspěch spojil s žánrem westernu, když složil hudbu k westernové operetě Rose Mary. Šlo o jeho nejúspěšnější dílo, které se prosadilo po celém světě. V několika westernech se objevil samozřejmě i Jiří Voskovec včetně populárního seriálu Bonanza, no a zapomenout bychom neměli třeba na Olgu Schroberovou, která si kromě české westernové parodie Limonádový Joe zahrála i v amerických westernech Černí orli ze Santa Fé a Zlatokopové z Arkansasu a rakouském westernu Hrabě Bobby – postrach Divokého západu. A jen pro zajímavost – ani my jsme se neochudili o tématiku westernu v tuzemské filmové tvorbě. O tom ale až jindy.
Tomáš Hejna
