85 let s Orchestrem Karla Vlacha
Ano, vážení, je to přesně tak. Orchestr Karla Vlacha, tohoto legendárního kapelníka a dirigenta, funguje už celých 85 let, a to přes to, že jeho zakladatel je již od roku 1986 na pravdě boží, tedy po smrti.
Karel Vlach, mimochodem rodák ze Žižkova jako já, se narodil v roce 1911 a do rodiny přišel jako poslední přírůstek v řadě s číslem 5! A Žižkov byl jeho dětským hřištěm i místem jeho prvního vzdělávání – toho občanského, ale také hudebního. Jako kluk se totiž začal učit na housle a tím se vlastně poprvé řádně seznámil s hudbou, i když to nemělo dlouhého trvání. Nakonec se vyučil příručím v obchodě a když se jeho otec podruhé oženil, přestěhovala se rodina na druhou stranu Vítkova, a ještě dál za Vltavu do Holešovic. Své povolání potom řádně vykonával několik, dokud se v době ekonomické krize nestal jako tisíce jiných nezaměstnaným. Ale to už se Karel Vlach naplno zapojil do světa hudby.
Nejdřív spolupracoval s Blue Music, potom s Charles Happy Boys, později Blue Boys, což, jak je možné vydedukovat z názvů, byly všechno skupiny inspirovaném anglickými a americkými skupinami jazzistů a swingařů. A jazz a swing, to byly žánry, které Karla Vlacha provázely celým životem, i když nebyly zdaleka osamoceny. A v roce 1939 se poprvé objevil orchestr, který nesl hrdě název Orchestr Karla Vlacha. Hned od začátku měl veliký úspěch, a vyčníval z konkurence jako maják nad mořem podobných, ale zdaleka ne tak úspěšných orchestrů podobného zaměření. Od té doby začala vítězná cesta Karla Vlacha na poli orchestrální hudby. A byla to cesta vzhůru, doslova do oblak…
Sestry Allanovy, hudba inspirovaná především velkými jazzovými mistry ze Spojených států, perfektní domácí interpreti v čele s Jiřím Traxlerem a náročný výběr hráčů. To byly recepty Karla Vlacha na úspěch. Také zpěváci, kteří s tímto orchestrem vystupovali, byli důležitou složkou, díky které byl Orchestr Karla Vlacha vždy vyhledávanou zábavou pro široké publikum. Za všechny jmenujme Jiřinu Salačovou nebo Inku Zemánkovou.
Ani druhá světová válka nepřerušila úspěšnou dráhu Vlachova orchestru, přestože tu jistá omezení byla. Po válce potom Vlach svůj orchestr přebudoval, nastoupila módní vlna Glenn Millerových skladeb, a Vlach se jí rád podřídil. Nový orchestr vystupoval v kavárnách a jezdil na turné po celé republice, hlavně ale vystupoval pravidelně v Divadle V+W nebo v Hudebním divadle Karlín. S ním také jeho dirigent, a hlavně výkvět tehdejších zpěváků, mezi které patřili například Rudolf Cortés, Milan Chladil, Yvetta Simonová a další. S nástupem televize se bez poctiv hudby „Vlachovky“ neobešla žádná větší estráda nebo silvestrovská show.
Úspěch Karla Vlacha byl takový, že jeho orchestr přestál i tvrdou konkurenci dalších velkých hudebních těles, která vznikala a zase zanikala. Jeho orchestrem prošla také řada hudebníků, kteří se později osamostatnili a založili si své vlastní soubory a kapely, jako třeba Zdeněk Barták starší. Jeho Orchestr Zdeňka Bartáka patřil vedle Vlacha a také Bromova Rozhlasového Big Bandu k nejvýznamnějším orchestrům v naší zemi. Tato pozice zůstává Orchestru Karla Vlacha dodnes, již 85 let.
Právě k tomuto výročí se uskutečnil 10. listopadu letošního roku koncert plný velkých jmen a hlavně skvělé hudby, již samozřejmě pod vedením současného kapelníka Dalibora Kaprase. Pořad, který moderoval Petr Salava, podpořil finančně také Artes, a to hlavně proto, že Karel Vlach byl vedle jiného také předsedou Artesu. Ten současný, režisér Tomáš Magnusek, vystoupil na podium hned po slavné úvodní znělce, která ohlásila začátek koncertu. V krátkém projevu se mimo jiné zmínil o tom, jak nesmírně si současní členové Artesu váží ve své historii právě tohoto předsedy, legendy, která neodmyslitelně patří k našemu zábavnímu umění i dnes, 38 let po jeho smrti. Díky Orchestru Karla Vlacha a jeho současné generaci vynikajících hudebníků a zpěváků ale jeho odkaz přežívá úspěšně dál.
Popřát orchestru k jeho výročí přišla celá řada významných osobností, které v minulosti s tímto orchestrem vystupovaly. A přirozeně zde zazněly známé písně, bez kterých by to ani nebylo možné. Hned v úvodu to byla jedna z nejstarších skladeb Říkej mi to, prosím, potichoučku v podání Lady Soukupové. S písní Vzpomínám vystoupil Jaroslav Satoranský který zavzpomínal na dávnou minulost. Jen málokdo si totiž uvědomuje, že tento vynikající herec se narodil v roce 1939, a oslaví tedy letos stejné půlkulaté výročí. Yvetta Simonová se bohužel nemohla dostavit osobně, a tak popřála orchestru alespoň telefonicky. Nejstarším pamětníkem v sále se tak stal vynikající Josef Zíma, který i tentokrát dokázal, jak fenomenální má paměť i smysl pro humor. A že se i ve svých 92 letech dokáže naplno rozjet, i když už bez svých tanečních kreací. Všichni tak byli uchváceni jeho zpěvem při směsi hitů Rudolfa Cortéze a po písničce Blues pro tebe si vysloužil od diváků potlesk ve stoje.
Další hvězdou na jevišti byla Pavlína Filipovská, která vystoupila se známými hity Včera neděle byla, Proč se lidi nemaj rádi a Kapitáne kam s tou lodí, a zapomenout nesmíme rozhodně na Jitku Zelenkovou a jejím sametovým hlasem zazpívanou slavnou píseň Mackie Messer. Zazněla i populární píseň Půjdu trávou a po ní původní hymna Chelsea, u nás známá jako Zelená je tráva. K překvapení všech se na podiu neobjevili zpěváci, ale fotbalisté, a to Jan Berger, Ladislav Vízek a Karol Dobiáš. A abychom nikoho nevynechali, s nimi také zpěvák Viktor Sodoma, který vystoupil s písní Haló děťátko. Potěšila i vzpomínka Felixe Slováčka, kterou doplnil saxofonovým podáním skladby Whiter Shade od Pale, samozřejmě v doprovodu Orchestru Karla Vlacha a jeho dirigenta Dalibora Kaprase. Z mladší generace zpěváků tu byli zastoupeni Nikolas Put, Radka Fišarová, Josef Fečo a Lada Soukupová. Nicméně zdaleka nejsme u konce se známými zpěváky. Bohuš Matuš připomněl slavnou píseň Slavíci z Madridu, kterou kdysi s orchestrem nazpíval Waldemar Matuška. A jako nádherná třešnička na dortu se v závěru objevila žijící legenda Lady Soul Marie Rottrová s hity To má čas a Skořápky ořechů.
To byl slavnostní koncert k 85. výročí Orchestru Karla Vlacha, během kterého jsme společně zavzpomínali na jeho slavného zakladatele a kapelníka, a během něhož vystoupila řada významných osobností naše zábavního umění. Je škoda, že divadlo má omezený počet sedadel, protože by se ho jistě podařilo zaplnil ještě několikrát a stále by se na všechny nadšené posluchače nedostalo. A tak musíme všichni doufat, že se brzy naskytne další příležitost setkat se s tímto skvělým orchestrem, s jeho současnými sólisty i s žijícími legendami naší hudby. Kdo ví – třeba se v Divadle U Hasičů sejdeme spolu zase za pět let, až bude Orchestr Karla Vlacha slavit kulatých 90 let.
Tomáš Hejna
Další Galerie fotografií
